Jiří Dienstbier: Prioritou je rovný přístup dětí ke vzdělání

Email Tisk PDF

Dienstibier ve skoleLiterární noviny se ministra pro lidská práva a legislativu Jiřího Dienstbiera ptaly na priority z oblasti sociálního bydlení, školství a práv homosexuálních párů. Ministr totiž vstoupil do výkonu své funkce razantně: Priority, které nedávno představil, jsou ve více či méně jasném rozporu s názory některých jeho vládních kolegů.

Čtěte téma: Školství - nekvalifikovaní učitelé, kam s nimi!


Bude zajímavé sledovat, zda se mu podaří udržet na české politické poměry neobvyklou míru otevřenosti a především, zda se mu z pozice „okrajového" ministerstva podaří alespoň některé priority obhájit.

 

K tématu sociálního bydlení se minulý rok diskutovalo velmi intenzivně – i o tom, že studie ministerstva pro místní rozvoj (MMR) o vhodnosti ubytoven byla až skandální, a že koncepce je v nedohlednu...
Podle legislativního plánu nesu nyní spoluodpovědnost za návrh koncepčního řešení sociálního bydlení a zákona o sociálním bydlení. Na základě diskuse s odborníky budu trvat na tom, aby sociální bydlení vycházelo z odlišných východisek. Jsme přesvědčeni, že návrhu předchozí vlády chybí stanovení cílových skupin sociálního bydlení, definování situací, ve kterých mají nárok na sociální bydlení. Návrh stavěl na sdíleném, víceméně segregovaném bydlení, což umožňovalo do značné míry zachovat i segment ubytoven.
Studie byla silně kritizována i členy Rady vlády pro záležitosti romské komunity za to, že uvádí ubytovny jako jedno z řešení pro bydlení. My však zastáváme názor, že ubytovny jsou obecně nevhodné pro dlouhodobé bydlení (zejména rodin s dětmi, ale nejen jich), což nebylo v návrzích reflektováno. Kritika studie MMR byla silná, oprávněná. Považuji ji za přešlap, ale nemá cenu se zdržovat jen kritikou, místo toho se chceme zaměřit raději na hledání komplexnějšího a vhodnějšího řešení.

 

Je vám při hledání této koncepce blízký postoj Platformy pro sociální bydlení, tedy sdružení akademiků, odborníků a aktivistů, které tvrdě kritizovalo studii MMR a plány minulé vlády?
Postoj Platformy pro sociální bydlení je mi blízký. Výzkum, který provedla se značnou zodpovědností, vychází nejen z odborné znalosti tématu, ale i z názorů množství neziskových organizací a odborníků. Opírám se i o sofistikovanou kritiku návrhu Strategie sociálního bydlení, kterou provedla Agentura pro sociální začleňování, a shodná stanoviska koneckonců zastává i má náměstkyně Kateřina Valachová, jež se tématu sociálního bydlení věnuje z pohledu právního nároku na bydlení jakožto základního lidského práva. Právě zaměření se na jiné formy bydlení, případně reforma podstandardního typu bydlení, je jedním z našich společných cílů (s Plafformou) a je zmíněna v připravované Strategii romské integrace do roku 2020.

 

Média se po představení vašich priorit zaměřila na potenciální spor s koaličním partnerem KDU-ČSL ohledně osvojování dětí v rámci registrovaného partnerství. Zdá se ale, že ještě tvrdší spor se rýsuje ohledně školství, a to přímo uvnitř ČSSD: Vy říkáte, že chcete rovný přístup ke vzdělání pro všechny děti, ministr školství Marcel Chládek nechce rušit praktické školy. To je ale podle mnoha odborníků zásadní překážka rovnému přístupu ke vzdělání...
Především jsem přesvědčen, že všechny děti, které se mohou vzdělávat v běžných základních školách, by tam být měly. Čím méně dětí bude ve speciálních školách, tím lépe pro ně samotné i pro ostatní děti, které si tak od raného věku osvojují potřebné hodnoty solidarity, spolupráce a poznání o tom, jaké to je žít s hendikepem. I pro společnost jako takovou je z dlouhodobého hlediska samozřejmě výhodnější mít na školách s režimem speciálních škol co nejméně dětí a jen takové, které tam skutečně patří. V tomto případě se vyrovnáváme s dluhem, který se táhne mnoho desetiletí, a s tím spojenými problémy, jde-li o osvětu rodičů, pedagogů, společnosti.
Odkazuji i na výzkum Veřejného ochránce práv provedený v roce 2012 na 67 školách, z něhož vyplynulo, že celá jedna třetina dětí ve speciálních školách je romského původu, což prostě neodpovídá zastoupení Romů ve společnosti a odporuje to i logice zdravého rozumu. Jako jednu z našich hlavních priorit vidím rovný přístup každého dítěte ke vzdělání, včetně dětí romských. Na jedné straně je naplnění tohoto práva, na straně druhé argument, že i společnosti se to vyplatí, bude mít více vzdělanějších a kvalifikovanějších občanů nezávislých na sociálních dávkách atd.

 

Jak toho ale dosáhnout? Nezůstane zase jen u hezké deklarace?
Školy hlavního vzdělávacího proudu musejí dostat nejen zadání vzdělávat také děti se znevýhodněními, ale rovněž adekvátní podporu -- finanční, metodickou, personální. Jsem také přesvědčený, že dobří učitelé a specialisté z praktických škol mají své místo v běžných základních školách, kde mohou předávat své know-how při vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Změnit se bude ale muset také systém financování regionálního školství, který zvýšeným normativem pro žáky v praktických školách do značné míry nahrává tomu, aby některé praktické školy usilovaly o žáky, kteří by mohli být v běžných ZŠ. Vyšší normativ by si děti s různými znevýhodněními měly přinést právě do běžných ZŠ.
Je jasné, že všechno nevyřešíme za půl roku, je dobré s tím ale začít. Neprosazuji rušení všech praktických škol, ale rozumnou minimalizaci na takový počet, který potřebujeme pro děti s mentálním handicapem. Ty ostatní děti, které můžeme zařadit do hlavního vzdělávacího proudu, tam ale prostě zařaďme i přes různé překážky. A ještě jednou opakuji, nejde o kritiku pedagogů v těchto typech škol, naopak, snažme se je maximálně využít na běžných školách. Je o to, aby se v praktických školách neocitaly děti, které tam nemají co dělat.

 

Vraťme se ještě k možnosti adopce homosexuálními páry. Vy jste mluvil o možnosti, aby registrovaný partner či partnerka mohli adoptovat vlastní dítě svého protějšku. I to vyvolalo reakci lidovců, že jde o „skrytý útok na rodinu". Není to ale málo? Proč neuvažujete o povolení adopce pro homosexuální páry obecně? Není to hned zkraje z hlediska lidských práv ústupek politickému tlaku?
Adopci vnímejme, prosím, především jako řešení situace dítěte, a ta z tohoto hlediska přece musí být vždy v jeho nejlepším zájmu. Jsem přesvědčen, že lidé s homosexuální orientací mohou být stejně tak dobrými rodiči jako heterosexuálové. Proto o možnosti adopce i páry, které žijí v registrovaném partnerství, uvažuji. Jsem si ale vědom, že je to zásadní společenská změna, pro níž je složité získat politickou podporu.
Teď se aktuálně soustřeďuji na nynější právní úpravu, kterou považuji za „naprosto absurdní" a neústavní, což jsem již mnohokrát řekl. Zákon registrovaným partnerům nedovoluje adoptovat dítě, svobodní gayové a lesby si ho ale osvojit mohou. Toto ustanovení by mělo zmizet co nejdříve. Tím by se otevřela cesta k řešení situace dětí, které de facto stejně žijí v rodinách vytvořených partnery stejného pohlaví, kde je vždy jeden z partnerů biologickým rodičem dítěte, ovšem chybí upravený právní vztah k rodiči nebiologickému, čímž dochází v praktickém životě k velmi svízelným situacím.
Nemají například právo na informace, ocitne-li se dítě v kritické situaci. A situace nejvyhrocenější, ovšem ne vyloučená: co když biologický rodič zemře? Druhý otec nebo matka, ačkoliv se do té doby podílel/a třeba několik let na výchově dítěte a je oboustranně vytvořená citová vazba mezi ním a dítětem, nemá žádný právní vztah. Dítě pak může skončit buď u cizích lidí či v dětském domově, nebo u příbuzných, které vůbec nezná, což není právě v jeho největším zájmu. Nutná bude i právní úprava matrik, které teď nejsou vůbec zařízeny na změnu, a kolonky vždy neúprosně vyžadují jméno otce a matky, s ostatním si zatím neumějí poradit.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 28 Březen 2014 13:52 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz