Maturitní (ne)zodpovědnost

Email Tisk PDF

skola ilustracePřinášíme dva rozdílné pohledy na podobu a budoucnost státní maturity. Nejde o přímou polemiku, nýbrž o dva na sobě nezávislé texty autorů, kteří patří v „maturitních diskusích“ k nejvýraznějším osobnostem.

Maturita, v posledních třech letech v podobě, jež je nepřesně nazývaná státní, polarizuje veřejnost, a to nejen školskou. Zatímco vloni to vypadalo, že tzv. státní maturita za výrazně většinového společenského souhlasu odkráčí do dějin, letos je názorový vějíř pestřejší.

 Jiná věc je, zda výsledky široké maturitní diskuse budou skutečně reflektovány. Ministrem školství zřízená maturitní komise, jejímž úkolem bylo navrhnout změny pro rok 2013 a 2014 a maturitní koncepci pro další období, o svých výstupech informuje pouze sporadicky. Vůbec nic pak nevíme o tom, z jakých podkladů komise vychází, zda má k dispozici nějaké analytické materiály, kterými argumenty hodlá své závěry podpořit atd. Je otázkou, zda ucelené analýzy maturitní zkoušky vůbec existují, a zda tedy třístránkový text Asociace středoškolských češtinářů (ASČ) Východiska a cíle maturitní zkoušky, původně vznikající pro interní potřeby, není jediným dokumentem tohoto druhu! Ačkoli v komisi chybí zástupci praktikujících učitelů českého jazyka, matematiky a cizích jazyků, není známo, že by si její členové vyžádali expertizy vztahující se k těmto klíčovým maturitním předmětům.

 

Kvalitu snížila kvantita
Letošní podoba maturit se změnami navrženými maturitní komisí – pouze jedna (nižší) úroveň zkoušky, návrat hodnocení písemných prací z češtiny do škol – uspokojuje málokoho. Mezi příčinami bychom kromě chyb při realizaci centrálního modelu a agresivní antikampaně, v níž vynikají autoři spojení se společností EDUin, našli také všeobecnou neujasněnost cílů zkoušky a s ní spojená očekávání. Napohled samozřejmý a „chytlavý“ cíl seřadit školy podle výkonnosti je jednak pošetilý, jednak za dnešní situace vyloženě škodlivý. Naopak často nepovšimnut, nepochopen, či dokonce znevažován zůstává fakt, že v češtině přináší nová maturita v souladu s moderní didaktikou důraz na práci s textem a že v cizích jazycích se hodnocení sladilo s mezinárodními standardy. Zpochybňováno je také úsilí o objektivnost zkoušky.  
Pro pochopení celé situace je však třeba ohlédnout se nejen za posledními třemi roky. V analýze Asociace středoškolských češtinářů se mj. uvádí, že kvalita maturit a středoškolského vzdělání klesala úměrně s rostoucím počtem středoškoláků a bujením soustavy škol. V současnosti o dosažení maturitního vysvědčení rozhodují často faktory více ekonomické než vzdělávací; část žáků střední školu pouze absolvuje, ale navzdory úřednímu posvěcení nezíská odpovídající vzdělání. Tento stav je při nynějším poměru maturantů vůči celému populačnímu ročníku zákonitý, a v dosavadním systému neřešitelný. I kdyby se podařilo využít nejrůznějších rezerv, které současná výuka na středních školách má, není možné změnit míru studijních předpokladů celé populace.
Jak ukazují poznatky z posledních tří let, školy často nejsou schopné garantovat ani dodržování minimálních maturitních standardů, ani zodpovědnou přípravu na zkoušku. Množí se signály, že leckde se při testech podvádí. Loňské centrální hodnocení písemek z češtiny navzdory svým chybám ukázalo především alarmující nedostatky v připravenosti žáků a v práci učitelů (výuka slohu). Samostatnou kapitolou je pak ústní zkouška z češtiny. Už sám fakt, že přiměla žáky více a pozorněji číst, stojí za povšimnutí, vždyť to byl sen několika kantorských generací. Řadě učitelů ovšem vadí, že si již nevystačí s tím, co jim stačilo po léta, a že žáci částečně získali právo volby v tom, na co se budou připravovat. Obecně tedy maturita češtináře proti minulosti „omezuje“ – chce po něm například, aby u zkoušky jen neregistroval nabiflovaná fakta a aby zohledňoval všechny dovednosti požadované maturitními katalogy, a nikoli jen to, co sám uzná za vhodné…

 

Vytrácí se smysl zkoušky
Jak s tím vším korespondují loňské návrhy a počínání maturitní komise? Budoucnost maturity se zatím vybarvuje spíše černě. Omezením na jednu (nižší) úroveň se pro špičkové studenty do značné míry vytratil smysl zkoušky. Zrušením centrálního hodnocení písemných prací z češtiny si stát „umyl ruce“ nad věrohodností hodnocení a současně se zřekl jedinečného diagnostického nástroje pro zjišťování úrovně psaného projevu žáků.
Kardinálním omylem je pak představa, že pouhým testem lze v případě češtiny a cizích jazyků uhlídat minimální maturitní úroveň. Případné redukování státní části na testy bude navíc znamenat neodůvodněné zvýznamnění této formy prověřování úrovně žáků, a především zbavuje stát možnosti efektivně monitorovat kvalitu a objektivitu zkoušky. V neposlední řadě pak dále ztěžuje situaci těch učitelů, kteří odmítají „v zájmu školy“ vylepšovat maturitní klasifikaci, tedy hodnotit v rozporu se svým svědomím a profesní ctí.
Suma sumárum – nechceme-li si lhát do kapsy a za pár let se divit, proč je situace na středních školách ještě horší, bez centrální maturity se neobejdeme. V opačném případě si to plnou parou namíříme ke světlým zítřkům, popř. rovnou k Potěmkinovým vesnicím.


Autor je místopředsedou Asociace středoškolských češtinářů.

 

Článek vyšel v Literárních novinách č. 21

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 26 Květen 2013 11:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz