U knihovny s Petrem Bílkem č. 41

Email Tisk PDF

U knihovny 41 2017Jiří Suchý: Klaun si povídá s Bohem (Galén 2017)

 

 


Nečekal jsem, že se od Jiřího Suchého někdy dočkám textů takového typu. Jeho dumavost o věcech náboženských je ale podobná jako jeho promluvy kabaretiérské: konkrétní a vtipná. Jestli si dobře pamatuji, tak v celé knížce nepadne slovo „duchovno", které padá u úst jiných dnešních umělců i bez požádání a má za následek vyrážku u čtenářů i posluchačů. Jako bystrý pochybovač prochází autor Biblí, komentuje Desatero i Otčenáš. Náruživce vlastních pravd vydráždí spolehlivě tím, že není ani alternativní, ani dogmatický. Filozof náboženství Otakar A. Funda tvrdí, že spory věřících s nevěřícími jsou bezpředmětné, nemají řešení, tudíž ani smysl. Přidržev se této rady, vydal by se Suchý možná ještě zajímavějším směrem.

 

 

Ke Fej: Zbloudilá loď a jiné povídky (Verzone 2017/ překlad Filip Lexa)
Ke (1964) je oceňovaným čínským prozaikem a působí jako profesor naratologie na pekingské univerzitě Čching-chua. Jeho styl evokuje především čínskou krajinu a proměnlivost jejích nálad během dne i roku. Dále se opatrně dotýká času velnutého do lidských životů a převracejícího jejich běh i smysl. Nelineární pohyb vzpomínání pak plynule cestuje tisíciletou historií a kulturní tradicí země Středu. Po způsobu hudebních skladatelů bere autor erbovní motivy domácí literární klasiky a zabarvuje je tu ironicky, tu je problematizuje. Četné situace prozrazují, že Ke četl Kafku a že mu přišel na chuť. „Nic nelze změnit. Čas nikoho nežádá o svolení a rychle plyne vpřed, jeho už odvrhl a zanechal daleko za sebou."

 

 

Jang Ťiang: Šest historií venkovského života (Verzone 2017/ překlad Hana Bašová)
Významná čínská spisovatelka (1911 – 2016) vydala tento nedlouhý text poprvé roku 1981. Stylem nezúčastněného pozorovatele v něm zaznamenává svůj dvouletý pobyt na venkově ve škole pro převýchovu kádrů, kam byla odsunuta na počátku sedmdesátých let. Síla knihy spočívá v paradoxu: žena kultivovaná domácí literátskou tradicí a vyškolená na předních západních univerzitách je podrobena primitivním podmínkám negramotného a syrového prostředí odlehlé vsi, kde vládne přísná disciplína a namáhavá fyzická práce. „Já jedla málo, síly jsem mnoho neměla a práci jsem zastala jenom lehkou, ale plat jsem měla velmi vysoký... Cítila jsem, že si to nezasloužím, ale nikdo nebral mé trápení vážně." Paradox na paradox.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 29 Prosinec 2017 16:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB