U knihovny s Petrem Bílkem č. 23

Email Tisk PDF

 

U knihovny 23 2017Emil Hakl: Intimní schránka Sabriny B. (Final Cut) (Argo 2010)

 

 


Vrávoravá linka textu se odvíjí jako nekonečný pás kardiogramu. V jednom okamžiku se autor rozhodne pro záznam hrdinova bloumání životem a skončí, až když ho to přestane bavit a má dost stránek. Šťavnatý jazyk předává čtenáře od jedné vypracované situace ke druhé, a zatímco plyne čas, neplyne děj. Próza šlape vodu v devadesátých letech minulého století a dnes možná pošimrá nostalgii pamětníků, ti ostatní to asi číst nebudou. Další doklad toho, jak v literatuře nejrychleji stárnou právě ty reálie, které autorovi v konkrétní době připadají nejzajímavější. Střípkům dobové atmosféry chybí sjednocující epický dech. Koneckonců tímto neduhem je postižena většina současné české prózy.

 

Verena von der Heyden-Rynschová: Evropské salony. Vrcholy zaniklé ženské kultury (H & H 2004/ překlad Zlata Kufnerová)
O autorce se mi toho moc zjistit nepodařilo, ale už její jméno napovídá, že má blízko ke kulturně elitnímu prostředí. Protosalonní, salonní a postsalonní epochu v dějinách evropské kultury proto nabízí v zasvěceném přehledu, leč její portréty předních saloniér (de Scudéry, královna Kristina, madame de Lambert, madame du Deffand nebo madame de Stael atd.) působí monotónně. Nedaří se jí tyto postavy individualizovat a v podání jejich salonů pokročit za vnějškový popis prostředí a výčet pravidelných návštěvníků. Text nepomíjí životopisné pikantnosti a skandály a blíží se místy k historickému bulváru, nicméně otevírá výhled na zpravidla opomíjenou součást toho, co rádi nazýváme společné evropské dědictví.

 

Jan Evangelista Purkyně: Nitky z mého života (Odeon 1987)
V roce dvoustého třicátého výročí narození zakladatele české přírodovědy patří ke kulturní slušnosti alespoň mu na dálku času pokynout. Dvacetiletý mladík opouští piaristický seminář v Litomyšli a skoro přes celé Čechy jde pěšky do rodných Libochovic, boty mu rozedřou patu do krve, proto jde v ponožkách a nakonec úplně bosý, v Přelouči si namaže chodidla „lojem s pivem setřeným". Purkyňovy autobiografické zlomky jsou dojemné i tím, jak kmet vzpomíná na své dětství kolem libochovického zámku, kde se už neopakovatelným způsobem prolínal svět český a německý. Obrození nebyla doba pro specialisty, autor vystudoval medicínu, psal, učil, organizoval vědu, zakládal časopisy, byl poslancem sněmu.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 20 Červen 2017 14:39 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB