U knihovny s Petrem Bílkem č. 15

Email Tisk PDF

U knihovny 15 2017Zygmunt Bauman: Cizinci před branami (Broken Books 2017/ překlad Zuzana Gabajová)

 


Mistrná ukázka jak aktuální problém migrace nahlédnout z perspektivy Kantova morálního imperativu. Baumanův (1925 – 2017) pojem adiaforie ukazuje, jak se stále větší rozsah jednání ocitá vně etiky. Zrůdná je ochota lidí tak snadno se nechat zpracovat v prodejnou komoditu. Možnosti dehumanizace cizinců ilustruje i na výrocích Miloše Zemana. Sociolog uzavírá: „Impulzivní strach vyvolaný pohledem na cizince nesoucí nevyzpytatelné nebezpečí se pouští do boje s morálním nutkáním vyvolaným pohledem na lidské utrpení. Morálka, jež se snaží přesvědčit vůli, aby uposlechla její příkaz, bude sotva kdy stát před větší výzvou; a úloha vůle, jež si zacpává uši před příkazy morálky, bude sotva kdy nesnesitelnější."

 

Jarmila Bednaříková: Stěhování národů a sever Evropy. Vikingové na mořích i na pevnině (Vyšehrad 2017)
Když už jsme u té migrace, brněnská historička velmi detailně nahlíží do hlubin časů, kdy se formovaly národy a zárodky států do podob, jež si dnes v Evropě neseme v povědomí. Takto stigmatizoval francký kronikář Maďary před necelými dvanácti stoletími: „Boj s nimi je velmi nebezpečný, protože mají jiný způsob válčení než ostatní národy. Jejich hlavní zbraní jsou luky a šípy. Nežijí jako lidé, ale jako šelmy. Neboť, jak se říká, jedí syrové maso, pijí krev, a srdce lidí, které zajmou, si mezi sebou dělí a užívají jich jako léku. Neznají žádný soucit..." Vyčlenit protivníka z lidské společnosti je první předpoklad k jeho úspěšnému potření bez výčitek svědomí. I tohle zdánlivě odtažité čtení má velmi aktuální dosah.

 

Julia Hartwigová: Apollinaire. Život umělecké Paříže (Garamont 2017/ překlad Vendulka Zapletalová)
Před jednapadesáti lety, kdy u nás tato kniha polské autorky vyšla poprvé, jsem měl asi jiné starosti, takže mi letošní dárek k narozeninám umožnil srovnat dluh. Mnohá fakta, historky a postavy z přelomu 19. a 20. století znáte odjinud, ale zopakovat si je v novém kontextu je příjemné. Tradice z nich vykřesala na jedné straně legendy, na straně druhé z nich barové podání navršilo hromady kulturního harampádí tak milovaného všemi snoby. Francouzský vlastenec hrdý na svůj polský původ byl vlastně přes veškerou zejména posmrtnou slávu postava smutná, i když jej měli rádi jako veselého kumpána. Je dnes ještě možné tohle extatické odevzdání se umění? Nedegradovalo to vše na exhibicionismus bez obsahu?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB