U knihovny s Petrem Bílkem č. 14

Email Tisk PDF

U knihovny 14 2017Martin Skýpala: Noc je na prodej (Protimluv 2016)

 


Prázdnota, nicota, království strachu, kousky děsu zapíjené hrůzou, prstence úzkosti, proužky chaosu, pach močálů a plynu, tráva ostrá jako příliv, zamlčená něžnost a hejna smrtonosných mraků se kolem čtenářovy hlavy vznášejí, když se zaboří do této sbírky básní. Někde to zarýmuje, jinde je verš volný až příliš, takže místo horizontálního umístění na stránce se svěsí do vertikály. Převažující syrové ostravské proudění inspirace však není výlučné a autor se nechá oslovit třeba i propastí Macocha, počítačovou hrou, popravou romanovských princezen nebo úděsnými vražednickými historiemi. Jako byste hladili drsnou husí kůži, jež naskakuje autorovi, kdykoli pomyslí na poezii. „Ostravice je mělká, ale dravá."

 

Jiří Gebelt a kol.: Ve stínu islámu. Menšinová náboženství na Blízkém východě (Vyšehrad 2016)
Bývá u nás slyšet, že situace na Blízkém východě je složitá. Je ještě složitější, než si myslí naše představa, že tam panuje islám. Poslouchejte, co tam je: pravoslavné církve (patriarcháty Konstantinopolský, Alexandrijský, Antiochijský, Jeruzalémský, Kyperská pravoslavná církev), starobylé orientální církve (Arménská apoštolská, Asyrská církev Východu, Syrská, Koptská, Etiopská, Eritrejská), církve v unii s Římem (Latinský jeruzalémský patriarchát, Melkitská řeskokatolická, Maronitská, Syrská katolická, Arménská katolická, Chaldejská, Koptská katolická) a reformované církve (těch je 13). A to nemluvím o alawitech, alevitech, drúzech, mandejcích, járesánech, šabacích nebo jezídech. Nesmírně užitečná kniha! Protřete si oči.

 

Arno Geiger: Starý král ve vyhnanství (Mladá fronta 2013/ překlad Tomáš Dimter)
Autor (1968) se rozhodl vypsat osudy Rakušanů ve dvacátém století a vyšel z obrazu svého otce postupně se zanořujícího do nezbadatelného světa Alzheimerovy choroby. V protisměru k individuálnímu zapomínání zdůrazňuje kolektivní osud komunity a přímo se laská s mizejícími reáliemi venkovského života. Syn vypravěč s překvapením zjišťuje, že nikdy neměl k otci tak blízko jako v okamžicích, kdy přes závoj nemoci probleskne něco na způsob osvícení. Dokonce se v jejich komunikaci občas zalesknou komické okamžiky, takže hrůza moderní civilizační choroby se alespoň v délce jednoho blesku roztrhne a ustoupí. „Můžu vzpomínat na mnohý, jenže už všechno nevím. Myslím si, že jsem se od všeho odpoutal."

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 11 Duben 2017 14:39 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB