U knihovny s Petrem Bílkem č. 13

Email Tisk PDF

U knihovny 13 2017Alexandr Kliment: Nuda v Čechách (Československý spisovatel 1990)

 


Kniha vyšla v nákladu 25 tisíc výtisků, a to už ji mnozí znali z torontského vydání u Škvoreckých, kterým je próza věnována. Poté, co jsem se dověděl, že Alexandr Kliment zemřel (1929–2017), vzal jsem román do ruky a se vzrůstajícím nadšením jej znovu přečetl. Za čtyři desítky let od napsání nezestárlo ani písmeno. Kolika českými knihami žijícími od jednoho ročníku Magnesie Litery ke druhému jsem se protrápil a nedověděl se o životě a Češích ani desetinu z toho, co dokázal svým inspirovaným zrakem spatřit Kliment! „Tak jsme byli pojati jako látka, vzati jako příběh, vybráni jako obsah hnízda zlatou lasicí a byli jsme dokonale vylíčeni, tak dokonale, že jsme se ani nepotřebovali ptát komu." Amen.

 

Hans Joachim Schädlich: Veličenstvo, chvátám. Voltaire u Friedricha II. (Argo 2014/ překlad Vratislav Slezák)
Německý autor (1935) stvořil historickou miniaturu z krátkých oznamovacích vět a z pečlivě vyloupnutých perel z reálné korespondence osob vymodelovaných osvícenskou atmosférou 18. století. Schädlich se zvláštním zaujetím předkládá reálie tehdejšího všedního života, například způsoby cestování a přepravy zavazadel, a kromě toho bez mrknutí oka či náznaku komentáře konstatuje, kdo s kým a jak obcoval v prostředí „nebezpečných známostí". Mezi ztepilými muži na dvoře homosexuálního krále hrál filozof roli krále ducha do té doby, než utrousil, co si opravdu myslí o Friedrichových básnických schopnostech. Pruští pohůnci jej pak pronásledovali po všem Německu. Od dvora ke dvoru, předobraz mobilního intelektuála.

 

Renata Bulvová: Jdeš touto známou krajinou a přesto nevíš kudy. Du gehst durch die bekannte Landschaft hier und weißt den Weg doch nicht (Novela Bohemica 2017/ překlad do němčiny Mirko Kraetsch)
Šumava má mnoho básníků, Krušné hory jsou z tohoto pohledu sirotek. Bulvová (1966) se jich ujímá ne z vědomí povinnosti, nýbrž z autentické životní a umělecké potřeby. Básně se tak rodí na rozhraní tří rovin, prolnutím reálných přírodních scenérií s psychickým nastavením pozorovatelky, a to obojí se včleňuje do historie lidského společenství, jehož příslušníci jsou stále přítomní, i když nejsou vidět. Krajina jako polidštěný nerost, hory jako výsledek staleté člověčí trpělivé práce, prázdné domy zarůstající stromy a keři nepřestávají znít dětským pláčem a modlitbami. („Slyšíš ptáky/ Jmenují se// Čáp der Storch") Autorka nelká ani nevyčítá, její verše jsou nostalgicky smířené, nebojují, cítí. Útěcha má jméno Erzgebirge.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 03 Duben 2017 11:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz