U knihovny s Petrem Bílkem č.3

Email Tisk PDF

 

U knihovny 03 2017Dušan Čater: Džehenem (Větrné mlýny 2016/ překlad Libor Doležán)

 

 


Šest povídek slovinského autora (1968) nese titul, který prý v turečtině znamená peklo. Není složité pochopit, že Čater má na mysli svou rodnou zem a Bálkán vůbec. Použil dnes v evropských literaturách poměrně častou poetiku panoramaticky rozložených příběhů, z nichž některé postavy přecházejí do příběhů jiných a na konci se vracíme k lublaňskému taxikáři, se kterým jsme se vítali na začátku. Publicisticky věcný styl kupí zajímavé reálie a dbá na svižný posun dějů rozvíjených s fabulační obratností. Autor předvádí se záměrnou ledabylostí domov jako migrující lokalitu, nefilozofuje, nedumá, nemlží lyrikou, ukazuje. Svěží čtenářský výlet.

 

Stefan George: Slovo. Das Wort (Nakladatelství Aleš Prstek 2016/ překlad Radek Malý)
Luxusní, od obálky až po poslední list temně modrá publikace je bohatě dotována svéráznými ilustracemi Víta Ondráčka. V závěrečné zhruba třetině rozsahu jsou české překlady básní z první části zopakovány a zrcadlově konfrontovány s německými originály. Německý klasik (1868–1933) je v Čechách znám spíše po jméně, srovnatelné ediční a překladatelské péče se mu dosud nedostalo. Převody jsou vynalézavé a Malý při nich zúročil svou původní básnickou zručnost, pokud jde o železné rýmování. Důraz položený na jazyk a na slovo jako jediný stavební materiál básně tu dostává stereoefekt: „So lernt ich traurig den verzicht:/ Kein ding sei wo das wort gebricht." „Tak smuten pochopil jsem přec:/ Kde slovo chybí není věc."

 

Paul Celan: Černé vločky (Archa 2015/ překlad Radek Malý)
Legendě německy psané poezie dvacátého století se tímto svazkem dostává potřebného představení. Některé složitěji srozumitelné básně překladatel uvádí do kontextu ať už tím, že v komentáři přesně označí dobu a okolnosti vzniku, nebo tím, že upozorní na aluze a citáty jiných autorů, jakožto na podstatné složky významu. Přesto je čtení Celanových (1920–1970) veršů vždycky dobrodružství, z něhož povětšinou mrazí. Když si k tomu ještě pustíte na YouTube autorský přednes Fugy smrti, pocítíte, co znamená ono opelichané rčení, že po Osvětimi se nedají psát básně.
„Vlas mé matky nikdy nezbělal." Protože ji zabili mladou. Hrůza vás obejde.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 13 Leden 2017 14:15 )  

banner Pidivadlo

Partneři