U knihovny s Petrem Bílkem č.46

Email Tisk PDF

U knihovny 45 2016Milan Ohnisko: Světlo v ráně (Druhé město 2016)

 

 


Autor si rok za rokem každou novou sbírkou vydupává a kolíkuje své území na teritoriu českého básnictví. Myslím, že je už nepřehlédnutelný. Sporý výraz této nové knížky působí, jako by pocházel z dob telegrafu. Šetří se slovem, neboť za každé navíc platí se daň, každým zbytečným navíc ztrácíme čas, jenž zbývá do konce světa, a ten je blízko, sugeruje nám básník. Tíha času, toho osobního lidského, doléhá stále hmatatelněji, básník si s údivem připouští, že zřejmě bude něco na pocitu, že stárne. Ve zdech dneška je neútulno, protože v každém okamžiku je úchvat úžasu z krásného soumezný s hrůzou krutosti a zániku.

 

Jana Martiníková: Ladím struny klece (Srdeční výdej 2016)
Verše této sbírky, jeden jako druhý, je možné číst přinejmenším dvojím způsobem. Jde jen o to, který z lexikálních významů konkrétních slov si vyberme k použití. Tak třeba v básni Pravda o Pavlovovi: „bohužel při mytí kotce/ došlo ke smazání souborů/ a tak psi nevědí přesně/ jak dlouhé má člověk vedení/ vědí jen že trpělivost/ nakonec přinese žrádlo/ a tak jsou ochotni čekat/ dokud nám nedojde/ úplně všechno" Základní pravdu, že báseň se dělá ze slov, autorka zná, jenže v některých textech zůstává jen u těch slov. Například v písničce Sousedská ocitá se autorčina slovotvorba na hranici exhibice: překlepna, rozkmočtyřili, skřepy, podsedla...

 

Cornelius Tacitus: Z dějin císařského Říma (Melantrich 1944/ překlad Antonín Minařík)
Tacitus je nejlepší prozaik ze starých římských historiků. Jako každý umělec vypráví o trvalých rysech lidského světa: „...vždyť na pochlebování lpí ošklivá výtka zotročení, zlomyslnost však obestírá klamné zdání svobodomyslnosti... Některým se zdálo, že je příliš slávychtivý, ježto i mudrci odkládají touhu po slávě naposled... Již chřadl Tiberius tělesně, již ho opouštěly síly, přetvářka však dosud nikoli. Táž neoblomnost vůle; v řeči i pohledu jsa soustředěn, snažil se chvílemi strojenou vlídností zakrýti třeba zřejmou mdlobu... jednáno o tom, aby bylo odstraněno odměňování žalobců tehdy, jestliže obžalovaný z urážky Veličenstva před skončením procesu, sám si sáhne na život..." Je nám to dnes až příliš povědomé.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB