U knihovny s Petrem Bílkem č.46

Email Tisk PDF

U knihovny 45 2016Milan Ohnisko: Světlo v ráně (Druhé město 2016)

 

 


Autor si rok za rokem každou novou sbírkou vydupává a kolíkuje své území na teritoriu českého básnictví. Myslím, že je už nepřehlédnutelný. Sporý výraz této nové knížky působí, jako by pocházel z dob telegrafu. Šetří se slovem, neboť za každé navíc platí se daň, každým zbytečným navíc ztrácíme čas, jenž zbývá do konce světa, a ten je blízko, sugeruje nám básník. Tíha času, toho osobního lidského, doléhá stále hmatatelněji, básník si s údivem připouští, že zřejmě bude něco na pocitu, že stárne. Ve zdech dneška je neútulno, protože v každém okamžiku je úchvat úžasu z krásného soumezný s hrůzou krutosti a zániku.

 

Jana Martiníková: Ladím struny klece (Srdeční výdej 2016)
Verše této sbírky, jeden jako druhý, je možné číst přinejmenším dvojím způsobem. Jde jen o to, který z lexikálních významů konkrétních slov si vyberme k použití. Tak třeba v básni Pravda o Pavlovovi: „bohužel při mytí kotce/ došlo ke smazání souborů/ a tak psi nevědí přesně/ jak dlouhé má člověk vedení/ vědí jen že trpělivost/ nakonec přinese žrádlo/ a tak jsou ochotni čekat/ dokud nám nedojde/ úplně všechno" Základní pravdu, že báseň se dělá ze slov, autorka zná, jenže v některých textech zůstává jen u těch slov. Například v písničce Sousedská ocitá se autorčina slovotvorba na hranici exhibice: překlepna, rozkmočtyřili, skřepy, podsedla...

 

Cornelius Tacitus: Z dějin císařského Říma (Melantrich 1944/ překlad Antonín Minařík)
Tacitus je nejlepší prozaik ze starých římských historiků. Jako každý umělec vypráví o trvalých rysech lidského světa: „...vždyť na pochlebování lpí ošklivá výtka zotročení, zlomyslnost však obestírá klamné zdání svobodomyslnosti... Některým se zdálo, že je příliš slávychtivý, ježto i mudrci odkládají touhu po slávě naposled... Již chřadl Tiberius tělesně, již ho opouštěly síly, přetvářka však dosud nikoli. Táž neoblomnost vůle; v řeči i pohledu jsa soustředěn, snažil se chvílemi strojenou vlídností zakrýti třeba zřejmou mdlobu... jednáno o tom, aby bylo odstraněno odměňování žalobců tehdy, jestliže obžalovaný z urážky Veličenstva před skončením procesu, sám si sáhne na život..." Je nám to dnes až příliš povědomé.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři