Komu vadí EU?

Email Tisk PDF

osmy den ilustraceV České republice budou letos na podzim parlamentní volby. Reklamní agentury mají žně. Kreativci přebírají otěže myšlení od představitelů politických stran. Představitelům politických stran se tím uvolňují hlava i ruce tolik potřebné do strkanic a pověstného uštědřování políčků.

 

 

Sezonní bouře mozků je matkou všech politických billboardů zázračně zkrášlujících tuto zemi už tak dost krásnou na pohled. Jsme nuceni číst, i když si nechceme zaplevelit mozek dutými banalitami, a jistíme, že i nepředstavitelné si lze myslet. Naprostý ideový malvaz přinášejí strany, jež slibují odchod z Evropské unie. Kdykoli zaslechnu a zahlédnu takové spády, ptám se: Proč? a Kam?
Sám se k exitu nechystám. Zajímají mě však důvody těch, kteří jsou opačného mínění a chtěli by dokonce referendum. Prý se rozhodování evropských elit odcizuje občanům a je příliš složité a nepřehledné. Jedním z příznaků je i malá účast při evropských volbách. Proboha. Zeptal se někdo tzv. obyčejného českého a moravského občana na to, co ví o fungování jednotlivých orgánů domácí politické scény? Jsou lidem jasné kompetence jednotlivých institucí demokratického státu? Zajímá je mechanismus přijímání zákonů a tvorby rozpočtu? Jestliže ne a jestliže o tom vědí málo, je to snad důvod, aby opustili tuto republiku? Prý EU omezuje naši suverenitu. Toto konstatování lidé opakují jako frázi a nevnímají její obsah. Například: K základním charakteristikám státní suverenity patří schopnost zajistit vlastními silami vnitřní bezpečnost i obranu vůči vnějšímu nebezpečí. Má Česká republika jako sólový hráč dostatek prostředků, aby takovému úkolu dostála? Do třetice tu máme migraci. Nekonečné debaty o kvótách a tahanice kolem nich otravují veřejný prostor. Připomínají středověké spory nominalistů s realisty, které musely složitě rozsuzovat církevní autority a koncily a které měly na reálný život obdobný vliv jako migranti na dnešní česká uprchlická zařízení. Nutně si tedy nakonec kladu otázku, zda odpíračům EU vadí, že mohou bez překážek cestovat po kontinentu. Jestli závidí studentům, že si na základě programu Erasmus vybírají školy v zahraničí. Jestli snad nezávidí sousedům, že si vydělají víc v Rakousku nebo Německu. Jestli by rádi neuvolnili ruce domácím šíbrům, jimž otravuje život tu a tam zdvižený bruselský prst či obočí. Jestli je pobuřuje, že EU trvá na tom, že si máme například vyčistit vodu ve svých řekách.
Lze se divit některým evropským státníkům, že se tváří na české politiky kysele, když místo potřebné konstruktivní kooperace od nás zavane tchoří puch? Jste Němec nebo Francouz a posloucháte Čecha, jak zasvěceně rozebírá své obavy z islamizace a jak rezolutně konstatuje, že snahy o politiku multikulturalismu zkrachovaly. Že je to komické? No samozřejmě. Býváme zkrátka k smíchu. A možná že právě tohle je ten pravý důvod, proč provinciální dušičky sahají po klice a chtějí zavřít dveře zvenku. Aby se jim už nikdo nemohl posmívat, že jsou spokojené po svém, aby se nemusely přizpůsobovat proměnám světa. Britský exit je přece taky projevem nostalgie za dobou, kdy Spojené království dominovalo světu. Ani tisíc Brexitů však nepomůže. Svět se změnil.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 10 Červenec 2017 14:35 )  

banner Pidivadlo

Partneři