Literární noviny v Literární kavárně

Email Tisk PDF

osmy den ilustraceKaždou poslední středu v měsíci debatují hosté Literárních novin o knize měsíce. Redakce ji vybírá z aktuálně vydaných publikací na českém trhu. Letos se tak probíraly eseje George Orwella, vybrané spisy Mileny Jesenské a román Jáchyma Topola Citlivý člověk.

 

 

Ve středu 31. května v 19.00 se sejdou v pražské Literární kavárně v Řetězové ulici redaktoři s Pavlem Hájkem, Milošem Fikejzem, Alenou Prokopovou a Josefem Chuchmou, tedy s lidmi, kteří mají co říci ke svazku textů scenáristy a režiséra Pavla Juráčka nazvanému Ze života tajtrlíků.
Kdyby se náhle otevřela opona a za ní se zjevila scéna české kultury šedesátých let, v prostoru zalidněném spisovateli, filmaři, výtvarníky a hudebníky by se jako nepřehlédnutelná postava pohyboval Pavel Juráček (1935–1989). Neproducíroval by se ovšem hned na forbíně a nehalekal do publika. Stál by spíš v pozadí a skepticky sledoval své exhibicionismem obdařenější vrstevníky, třeba takovou Věru Chytilovou. O své roli při zrodu mýtu Chytilová píše v dosud nepublikovaném textu Jak jsem byl při tom, když se Chytilová stávala slavnou. Juráček tam rekapituluje svůj scenáristický podíl na prvních režisérčiných filmech a uzavírá: „Kluci na FAMU, kteří by k něčemu podobnému neměli tolik drzosti, se teď cítí podvedeni. Chytilka je doběhla. Udělala efektní módní film a zastínila Evaldova a Tondova Turistu, který je mnohem poctivější... Na FAMU to cítí a mají velice smíšené pocity. Sláva Věry byla velice levná. A to je lákavé. Jít její cestou je pohodlné a vede to k úspěchu. Turista téměř zapadl, ale kdyby Evald býval dělal to, co viděl ve školní promítačce, byl by dnes spasitelem čs. filmu a stálo by ho to méně práce, než když dělal tak, jak dělal, totiž bez ohledu na módu."
Příští rok to bude půl století, co prchl generál Jan Šejna před prezidentem Antonínem Novotným do Spojených států. Juráček tehdy publikoval v týdeníku Mladý svět pozoruhodný text pod titulkem Copak je to za vojáka? Můj přítel generál Šejna. V médiích démonizovaného spiklence popsal jako šedivého nenápadného člověka plného nejistoty. Poznal ho totiž v roce 1963, když ho na Barrandově požádali, aby generálovi pomohl se scénářem. „Generál Šejna totiž vůbec nechtěl být generálem ani poslancem, chtěl být spisovatelem. Tenkrát před pěti lety myslím ještě doufal, že se mu to podaří." Juráček ve své vzpomínce neportrétuje jen jednoho konkrétního člověka, nýbrž přímo typizuje ztělesňovatele a vykonavatele tehdejšího režimu a řekl bych, že nejen tehdejšího: „S ustaranou, bezútěšně anonymní tváří, se slovníkem nenapravitelně zdeformovaným stovkami a stovkami schůzí, s názorem, že osobní názory nejsou rozhodující, protože všechno je ve skutečnosti jinak a složitější, s pamětí připomínající smetiště přeplněné troskami rezolucí a programů, odvolaných tezí, překonaných pouček a neřádem, v němž nelze rozeznat, co pochází od Lenina, co od Krista, co od Jana Nerudy a co od přidělence, přestože to Šejna souhrnně nazýval marxismem."
Listovat touto částí Juráčkovy pozůstalosti je vzrušující jak pro pamětníky dobové atmosféry, tak pro vnímavé lidi, kteří nechtějí bloudit současností jako vymrskanou dlaní.


Přijďte si to poslechnout! Opakuji: Literární kavárna, Řetězová ulice, Praha, 31. 5. v 19.00.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 20 Květen 2017 08:20 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB