Když paměť odchází

Email Tisk PDF

 

osmy den ilustraceV příštím vydání tištěných Literárních novin vyjde příloha Pražská knižní revue věnovaná současné rakouské literatuře v českých překladech. Pročítal jsem proto rakouské prózy vydané u nás v posledních letech a vzal jsem do ruky i prózu Arno Geigera (1968) nazvanou Starý král ve vyhnanství.

 

 

V překladu Tomáše Dimtera ji publikovala Mladá fronta v roce 2013. Ústřední postavou knihy je Alzheimerova choroba. Žije s ní nejen vypravěčův otec. Autor se dokonce pokouší jejími charakteristikami naznačit, že určitým typem tohoto onemocnění svým způsobem trpí celá naše západní civilizace. Jistě si říkáte, že tak chmurnou četbu byste si rádi ušetřili. Moje dosavadní charakteristiky by sice opravňovaly takový závěr, jenže text díla nesleduje tuto logiku. Geiger nesestupuje schod po schodu a nenoří se do tmy sklepního zapomnění a nakonec nekonstatuje smrt. Nekončí se smrtí. Sleduje se zrnko po zrnku stylistika choroby, která nad výroky otce donutí vypravěče zaklít, proč tohle nenapadá mě?

Ve společenské místnosti pečovatelského domu někde poblíž Bodamského jezera sedí dva staříci v moci Alzheimera a kolem nich se projevují ostatní pacienti. Jeden z alzheimeriků je podle autora něco jako Schopenhauer domova a jen tak mezi řečí komentuje výkřiky, jež k němu doléhají.

Pomoc! Pomoc! Pomozte mi někdo!“ 

„Ticho tam!“

„Chci domů!“

„Tak si objednej taxíka!“

„Potřebuju doktora!“

„Ten už má padla!“

„Pane doktore!“

„Ten je doma se svým miláčkem!“

„Potřebuju pomoc!“

„Tobě už nikdo nepomůže!“

Žena se zastyděla: „Ach, to jsem nevěděla…“

Brutální a cynický humor na mnoha místech knihy zapůsobí jako blesk, který sjede dusnou atmosférou a vyčistí jedním vrznutím vzduch. Tahle ozonizace hrůzy, to je originální Geigerův spisovatelský vklad a několikrát mě rozesmál tak, jak se to současným humoristickým prózám nedaří už mnoho let. Místo toho, aby spisovatel využil privátního rodinného neštěstí ke zvýšené slzivosti čtenářstva, jak by to učinil tuctový písař, člověk tvořivý jedná podle příkazů nejvyšších. Ví, že popis je k ničemu, a jedná v duchu Milana Kundery. Řídí se jeho větou, kterou hned na začátku také cituje: Jediné, co nám tváří v tvář této nevyhnutelné porážce, které říkáme život, zbývá, je snaha pochopit ji.

Úryvek ze Starého krále ve vyhnanství nakonec v příloze nebude. Pod tlakem novějších titulů se do vymezeného prostoru nevešel. Nevyprávím tu o něm ale ani proto, že bych měl pocit, že českým čtenářům před lety unikl, že si ho nevšimli. Myslím, že pražská návštěva autora i rozhovory s ním v médiích na dílo dostatečně upozornily. Tahle kniha mi totiž jen tak mimochodem při skládání materiálů do přílohy ukázala také to, jakou roli může sehrávat literatura při vzájemném poznávání života i tak blízkých sousedů, jak jsou Češi a Rakušané. Geiger sleduje závěr životní pouti svého otce a současně nabídne esenci společenských dějů v průběhu dvacátého století, jsou to děje rakouské a staly se tak, že se nemohou odestát. I před dějinami nám zbývá jen snaha pochopit.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 07 Duben 2017 13:53 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz