Zastihnul jsem ji právě před odjezdem do Krakova. Tak trochu jsem ji uháněl: v dusném odpoledni na nádvoří pražského Klementina působila jako jedna z těch studentek, co se právě chystají na těžkou zkoušku. Křehká a trochu roztržitá. Právě před odjezdem...
foto: Eva Pfeifferová
Napadlo mne, jak může tato dívka, která je stále kdesi na cestách, vlastně překládat. „Doba, kdy překládám, je značně různorodá, záleží na roční době, osobním rozpoložení, psychické a fyzické kondici, únavě, náročnosti textu, tedy na spoustě faktorů," říká. Působí dojmem, že to může zvládnout všude: snad i ve vlaku. Z toho mne ale okamžitě vyvádí. „Rozhodně k tomu potřebuju klid, takže o překládání ve vlaku nebo na místech, na která nejsem zvyklá, nemůže být ani řeč! Potřebuju mít svůj stůl, své slovníky okolo, přístup na internet... Jen málokdy si můžu jako kulisu pustit hudbu, byť jen instrumentální," upřesňuje. „Nemám ale denní dobu, kdy by se mi překládalo lépe..." přemítá, „spíš si stanovím konkrétní penzum stránek, které chci, dejme tomu, za dva tři dny přeložit, a to se potom snažím dodržet. Takže se často stane, že nad překladem vykysnu do noci, protože mám pocit, že mám skluz a nestíhám."
V kavárně nakladatelství FRA, kde jsem ji viděl při květnovém čtení, působila suverénně. „Do nakladatelství FRA jsem před nedávnem odevzdala překlad povídek Lidie Amejko, což je autorka známá spíš jako dramatička. Její knihu jsem objevila tak trochu náhodou při psaní diplomky na téma tělesnosti a ženskosti v polské literatuře 90. let 20. století. A musím říct, že mě okamžitě zaujala. Hravost jako u Gombrowicze, metafyzická mystifikace jako u Borgese a do toho autorčin specifický humor." V nakladatelství Havran jí koncem května vyšel překlad románu Smrad polského autora Wojciecha Kuczoka. Začala nyní překládat Mirka Nahacze, vrstevníka své oblíbené Doroty Masłowské.
Spisovatel Nahacz před dvěma lety spáchal sebevraždu. To ale nebyl důvod, proč knihu překládá. „Čáp a Lola je taková zvláštně snová, halucinogenní próza... Její hloubku musí čtenář chvíli hledat. Například mně se vlastně začíná líbit až teď, když nad textem trávím opravdu hodiny a hodiny. Po prvním přečtení mě vlastně nijak zvlášť nedostala... Ale má velký potenciál, proto doufám, že se mi ho podaří zachovat i v češtině," popisuje vztah k textu, který chystá nakladatelství Dybbuk. Text i jazyk mají svá specifika. „Nejtěžší a zároveň nejdůležitější je přenést kód originálu do přeloženého textu, tedy zachovat hlavní myšlenku knihy. A cesty, jak toho dosáhnout, či stupně volnosti překladu, mohou být značně různé!"
O Báře, která loňského června vydala vlastní prozaický debut Kámen - hora - papír (Labyrint, 2008), se píše s velkými nadějemi jako o nové generaci. Kritička Lucie Česálková ji před časem v Literárních novinách zařadila do tzv. generace útěkářů, u kterých je důležitá míra identifikace s tématem i autorem. Daří se jí to? „To záleží na tom, nakolik mi text sedne, nakolik ,soucítím´, souhlasím s jeho výpovědí, s jeho světonázorem..." Ve většině případů šlo o její osobní výběr. „Dobrý překladatel podle mě musí s textem částečně souznít (neměl by tedy automaticky překládat vše, co mu kdo strčí pod nos, ale umět si sebekriticky vybrat). Dobrý a citlivý čtenář totiž také pokaždé pozná, zdali tomu tak skutečně bylo." Ráda míchá jazyky i cesty. Své knihy píše různě, standardně mají délku kolem 200 stran. Její cesty i psaní jsou součástí světa, do něhož je nutné vstupovat opatrně. Její překladatelské cesty nepřekračují jeden rok. „Kdybych měla neomezené množství času, asi bych psala do nekonečna, což ovšem nemám...takže standardně trvá překlad tak 6-8 měsíců, než kniha vyjde."
Bára Gregorová (*1980 v Turnově) - překladatelka, publicistka, průvodkyně a horolezkyně. Studovala na Pedagagické a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Překládá současnou polskou a ruskou prózu (např. Masłowská, Pilch, Loziński, Sorokin, Děněžkinová). Několikrát pobývala v zemích bývalého SSSR ve Střední Asii, v Rusku a Polsku. Hraje na saxofon a zpívá v hudební formaci Jenisej. Žije a pracuje v Praze, kde učí ruštinu a češtinu. Za svoji prvotinu Kámen - hora - papír byla v roce 2008 nominována na Cenu Jiřího Ortena.
