Český příběh dnešního Američana

Email Tisk PDF

 

Perkner výřez přebalNakladatelství Jiří Červenka – Gelton vydalo v těchto dnech neobyčejnou knihu. Nese název Čechoamerický příběh a podtitul Tak (nějak) to tenkrát bylo. Jejím autorem je Stanislav Perkner, poslední předlistopadový děkan pražské Fakulty žurnalistiky UK, jehož pedagogickými rukama prošla drtivá většina dnešních padesátníků působících v českých médiích (autora této recenze nevyjímaje).

 

 

 

Perkner se ohlíží za příběhem svého, dnes již jedenasedmdesátiletého života (*1946), ale skrze osobní peripetie a postřehy nám dává dobře nahlédnout do příběhu celé té epochy. Či spíše zdánlivě epoch dvou – před- a po-listopadové. Když knihu dočtete, zjistíte, že to ale vlastně vůbec nebyly dvě různé epochy. Že jde stále o ten jeden – český – příběh, vinoucí se spletitými evropskými a světovými dějinami, jimiž se potácejí s větší či menší mírou hrdosti – či naopak zbabělosti – vlastně stále tytéž typy: trochu jako na divadle.

 

S Perknerem nahlédneme do jeho dětství na malém městě ve středních Čechách, v poměrech, jimž se ve starých knihách říkalo „nuzné“ – tomu slovu už dnešní mladí moc nerozumí, protože se jim v jejich životech zatím žádné skutečné nouze nedostalo. Tedy nouze materiální. O nouzi duchovní dnes opravdu nouze není.Perkner přebal Což je mimochodem další, vnitřní plán Perknerova rozsáhlého eseje o soukromých dějinách uprostřed dějin okolních.

 

Když čtete tuto knihu, jako byste listovali pomalu žloutnoucími stránkami, které jsou ale ještě stále dost živé na to, aby – jak se říkává – nastavily zrcadlo. Naší době, našim životům, našemu rozhodování, našim odvahám i zradám. Je to pochopitelně četba poutavá především pro ty, kdo se v ní ocitli úradkem plynoucího času zároveň – aspoň v určitém výseku událostí – jako spoluaktéři. Proto asi nepřekvapí, že jako příslušník svrchu zmíněné generace, která studovala Fakultu žurnalistiky v době zlomu, koncem 80. let, jsem si velmi osobně užil Perknerovo líčení právě té doby a událostí předcházejících „vítěznému listopadu“. Nad těmito pasážemi jsem si vcelku příhodně vybavil text písně „Já si to pamatuju“ od Jaromíra Nohavici: „Já si to pamatuju, tu hrůzu pamatuju, ty noci pamatuju, ta rána pamatuju, zákazy pamatuju, seznamy pamatuju, ty lidi pamatuju, sebe si pamatuju, zbabělce pamatuju, hrdiny pamatuju, mlčící pamatuju…“ Je to skutečně pestrý orloj postav, procházejících našimi životy a zanechávajících v něm tu vlídné, tu nepřátelské, každopádně však nezapomenutelné stopy.

 

Co je na Perknerově líčení nejcennější? Předně obrovská věcnost a dokumentární detailnost. Autor v sobě nezapře akademika zvyklého pracovat s prameny, u všech jmen, třebas už dávno zapomenutých, uvádí životopisná data, události řadí v přesné chronologii, z některých pasáží knihy by se dala docela snadno vyrobit studijní skripta z novodobých dějin Československého (resp. Českého) rozhlasu (neboť právě rozhlasová žurnalistika byla Perknerovým osudem a osobní volbou). Jako faktografický zdroj je kniha k nezaplacení.

 

Druhá přednost se opět vztahuje k pojmu „věcnost“. Autor, navzdory všemu neblahému, co jej kdy v profesní dráze potkalo, nedává průchod osobním hořkostem. Nementoruje, nenapomíná, nevrší denunciace, ten častý a neblahý průvodní rys vzpomínkových knih. Prostě jen stroze rekapituluje a připomíná, kdo bylo kdo, a hlavně kdy. Že někdo byl někým před listopadem 1989 (ale i třeba před srpnem 1968), a někým docela jiným po listopadu (resp. srpnu). Takový obraz typického českého pokrytectví a pseudohrdinství se v naší historiografické (a ani memoárové) literatuře příliš nevyskytuje. Ta obnažující, jakoby emocí zbavená věcnost zvyšuje působivost tohoto svědectví.

 

Cenná je ovšem také závěrečná část knihy, kdy Perkner, jako persona non grata v domácích poměrech, odchází do USA a začíná tam v pětačtyřiceti nový život. Můžeme to brát i jako okénko do světa americké akademické půdy, o níž tu víme jen velmi málo a mlhavě. A navzdory tomu, že v Americe Perkner strávil vlastně už delší část svého profesního života, nemohu se ubránit dojmu, že se mu ty vzpomínky na léta doma psaly lépe, protože s větším osobním angažmá.

 

Kniha ovšem obsahuje i všelicos jiné. Třeba průhled do exotiky indického prostředí, kam Perkner vyjel na přednáškové turné v 80. letech. I tady se mísí osobní vzpomínky a dojmy s věcným, a tedy i poučným hodnocením dosud nepoznaného kontextu.

 

A jsme znovu u toho slova „věcnost“. Když jsem knihu otevíral, moje první vnitřní otázka byla: není to četba jen pro zasvěcené? Neboli, jak se dnes módně říká: insidery? Na poslední stránce jsem si odpověděl: zdaleka nejen. Je to četba pro toho, kdo se chce něco dovědět právě o této výseči času, prostoru, profese a lidí v ní a kolem ní. Děkuju, pane profesore!

 

 

Stanislav Perkner: Čechoamerický příběh

 Nakl. Gelton 2017

302 stran

ISBN 978-80-88125-05-1

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 06 Prosinec 2017 12:33 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB