Coloradská zvláštnost z pera Stephena Kinga

Email Tisk PDF


King přebal„Zkuste psát rozhlasové seriály podle skutečných kriminálních případů,“ nabídl mi Český rozhlas, zrovna když jsem si koupil (ať už věříme na náhody nebo ne) „kingovku“, která taktéž vyrašila z reálného případu, jmenuje se Colorodo Kid a vyhlíží skoro jako žlutavý paperback. I poněkud brakově. Ale přelouskejte tu knížku bez obav. Pokud vám tedy nevadí situace, ve kterých pointa není totožná s odhalením.

 

 


Aspoň mne to zprvu mátlo. Ale Stephen King je dobrý stylista a jeho (hrůzný) Kid koneckonců ani tou nejryzejší z detektivek býti neměl. Přesto jí je, neboť bezpochyby existuje i ten druh krimi, kde se ve finále ucukne a řešení autor nechá prostřednictvím otevřeného konce už pouze na důvtipu čtenářů: „A teď se ukaž, Blamáž!“
Jak by řekli Šimek a Grossmann. Stephen King to podobně zkusil a nemusí dnes už světu ani sobě nic dokazovat, ale ve vlastním krátkém doslovu prohlašuje, že si vysvětlení vyspekuloval hned šest (str. 179). Vida! A přece nevyužil ani jedno jediné.
Končí však paperback proto vakuem? Ne.
„Kdybych musel vzít rozum do hrsti (jak píše Richard Adams ve své předmluvě k Šardikovi),“ říká King, „pravděpodobně bych řešení dokázal nabídnout půl tuctu. Tři dobrá, dvě dryáčnická a colorado-kidjedno lahůdkové a tuším, že mnozí z vás, kdo jste si tuto knihu přečetli, už některá nebo všechna poznali. Ale v tomto konkrétním případě – velmi drsném případě, jestli si smím dovolit drobnou narážku na edici Hard Case Crime, v níž mi tenhle titul vyšel – není předmětem mého zájmu řešení, nýbrž sama záhada.“
A proč? „Protože právě záhada mě stále a stále a den za dnem k tomu příběhu přitahovala.“
Tolik tedy Stephen King. Abychom ovšem referenci nezačínali od konce, jako to dělává právě leckterý luštitel záhad, předložím už co nejrychleji „fakta v případu“ a zodpovím otázku, co patálii vlastně nastartovalo.
Byl to pouhý výstřižek, a to nikoli z archivu výstřižkové služby.
Jako mnohý ze spisovatelů totiž také občan státu Maine jménem Stephen King čas od času obdrží nějaký ten článek, jenž odesilatel či předavatel považuje takzvaně za super námět. „A nevím, jak to mají jiní, ale u mě to takto nikdy nefungovalo,“ prozrazuje King. - Když mu tedy „Scott podal obálku s výstřižkem z jakýchsi mainských novin“, očekával to samé, co vždycky. „Ale moje máma nevychovala žádné nevděčníky, takže jsem mu poděkoval, vzal si obálku domů a položil ji na stůl.“
Za nějaký pátek ji navíc roztrhl, přečetl článek a ten jej „okamžitě pohltil“. Někdy potom jej ale prý ztratil a „Google (ten potrhlý génius 21. století) mi nijak nepomohl, takže jsem musel všechno vylovit z paměti, notoricky nespolehlivého zdroje informací“. - Což King udělal, „jenže v tomto případě na tom příliš nezáleží, protože byl ten článek pouze jiskrou, která zapálila ohýnek propalující tyto stránky, a ne ohněm samým,“ dodává trochu mlhavě. Ať je ale při vysvětlení mlhavý, jak chce, osmnáct kapitol příběhu mlhou není a my to vnímáme i prostřednictvím sympatické studentky žurnalistiky alias hlavní hrdinky, která se stává stážistkou v jistých novinách i proto, aby jí staří redaktorští dědci mohli podrobně odvyprávět syžet jedné epochální místní záhady, kterou minulost zasela do okoralého pobřeží jejich odlehlého ostrova. „Ovanul mě znovu závan tajemna, který pro mě mainské ostrovy jako Cranberry a Monhegan vždy představovaly,“ konkretizuje věc král vypravěčů a navíc prozradí, že tamní občanstvo bývá možná někdy vřelé, ale výhradně k těm, kdo patří mezi ně, zatímco před cizinci „střeží tajemství svá i místní a – jak Agatha Christie jedinečně ukazuje v Deseti malých černoušcích – nejlepší zamčený pokoj je ostrov, a to dokonce i takový ostrov, odkud je to na pevninu jen delší krok. Místo pro záhadu jako stvořené.“
Co dodat?
Kdo Kinga zná, ví, že rozluštění vlastně nikdy nemiloval a ani mu zcela nešla ta scifoidní (jak možná dnes opět dokazuje i film Temná věž). Nicméně vyspíval a učil se, nu, a na stará kolena je taky ceněným detektivkářem. Rovněž vše od něj z této oblasti ovšem už česky vyšlo a jen ten všemu normálnímu se vymykající (a poměrně krátký) The Colorodo Kid (New York, 2005) si musil počkat dvanáct let. - Ale domníváte-li se, že možná měl vyčkávat v angličtině navždy a Linda Bartošková ho přeložila jen proto, že jde o „poslední nepřeložený drobek“ od Kinga, ukrutně se pletete. Toto totiž není odpad spisovatelova stolu, ba možná až naopak. A sám Stephen King? - Sice Kida dokončil už v lednu 2005, nicméně na tom nezáleží; stejně jako je jedno, v čem a nakolik se odchýlil od původní, skutečné causy. – A ostatně i můj rozhlasový redaktor v jednom momentě podotkl: „Ty případy, co snad objevíte nebo vyberete, by měly žít v obecném povědomí, ale neznamená to, že si nesmíte ani trochu vymýšlet.“
Což nelze neuvítat. Nicméně... Třeba takový Petr Stančík si patrně vymýšlel jen zcela minimálně (a pokud vůbec), když se díky rádiu vrátil ve své sérii k obludné cause Hojer.
Pokud byste si ovšem sami zkusili zpracovat nějaký krimi-případ, neušlo by vám, že po té práci vždycky zbývají realitou neucpatelné mezery a že ty mezery nemají jen vlastní záhady (kterou je i Colorado Kid), ale taky jejich objasnění. Ne vždy jsou dokonalá a celistvá, a jste-li novinářem a chcete tedy příběh (a vy příběh jako novinář chtít musíte), jednoduše jej musíte doplnit. Výsledek by jinak nevyzněl dost sdělně.
Nicméně... Ano, jsou výjimky a ani Kidova záhada by nebýt Kinga neměla charakter dobrého novinového příběhu a svou nedořečeností... Inu, tou tak jako tak asociuje skutečný život.
I proto po ní ovšem novináři ve své většině nepásli a stejně tak málokdy pasou a prahnou po sumírování podobně roztříštěných mozajek.
Může to být chyba! A právě toto je jednou z nejpodstatnějších myšlenek Kingova ve finále až takřka ufologického Kida.

Stephen King: Colorado Kid. Přeložila Linda Bartošková. Originální verzi obálky graficky upravil Robin Brichta. Vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA. Praha 2017. 184 stran. ISBN 978-80-7306-927-8

Krátká ukázka
Kdyby v kanceláři státního návladního vyfasoval na stáž dva dobré detektivy – a že jsem jich potkal pěknou řádku, i když systém právního donucování v tomhle státě je strašně byrokratický a působí spoustu problémů – nebo kdyby ho jeho katedra forezních věd poslala do jiného státu, který přijímá studenty, možná by z něho makonec byl takový ten kabrňák, jaké vídáme v seriálu Kriminálka Las Vegas...
„Ten seriál se mi líbí,“ ožil Dave. „je mnohem realističtější než To je vražda, napsala. Kdo má chuť na muffin? Pár jich je ve spíži.“
Ukázalo se, že chuť mají všichni, a vyprávění bylo přerušeno, dokud je Dave nepřinesl a s nimi i roli papírových ubrousků. Jakmile všichni měli jeden Labreeho dýňový muffin a papírový ubrousek na padající drobky, Vince Daveovi řekl, aby vyprávění převzal. „Protože začínám moc řečnit,“ vysvětlil,“ a jsem schopný nás tu držet do tmy.“
„Podle mě ti to šlo dobře,“ řekl Dave.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB