Přemysl Rut promýšlí, jak si autor zazpívá své dílo sám

Email Tisk PDF


Rut přebalO knížce Parlando cantabile od řeči ke zpěvu a zpět (dílu všestranného Přemysla Ruta) psal, pravda, v Literárkách již stručně a výstižně Petr Bílek (http://www.literarky.cz/offline/u-knihovny/24311-u-knihovny-s-petrem-bilkem-21) a zvláště pátá z osmice jeho kapitol Autorský zpěv nadchne i hudebně naprosto neškoleného precizním rozborem dotyčného „problému“.
A jako ani Nezval zrovna nebyl nejlepším interpretem svých vlastních veršů a jako ani mnozí další básníci jimi nejsou a nebyli, i tvůrci mnoha písní mohou „zaostávat“.

 

 

Kupříkladu i legendární Hašler. Zvykl si už v mládí nasadit „výraz“ ještě předtím, než se pustil Po starých zámeckých schodech, po schodech z mramoru, a sice se to posléze a postupně (a to už za Československa) poněkud odnaučil, ne ale zcela, ba vlastně vůbec.
A naopak přizpůsobil obsah svého repertoáru oné zažité dikci a technice.
„Jako by vůbec nezpíval určitou melodii určitého tvaru a frázování,“ charakterizuje to trefně Přemysl Rut, „a jako by vůbec nezpíval určitá slova určitého významu a rytmu.“ Co tedy Hašler předváděl?
Zaujímal pózu (ostatně byl herec), a to pózu melancholika, přičemž snad všechny slabiky má na deskách „až k nevydržení“ stejně dlouhé. Nu, a zatímco „hašlerky“ bývají křehce sugestivní, v jeho podání to je na těchto starých nosičích zamlženo. Jak a čím? Hlavně až kuriózní rozvleklostí.
Jinou věcí ovšem zůstalo (ví Rut), že nahrávky jeho kabaretních vystoupení (pořízené mimo studio) jednoduše nemáme. A to je škoda. Velká. Možná či dozajista byl tu autentičtější a netesal se do mramoru schodiště za Hradem. Na stylizaci v sentimentálního písničkáře nenalezl tam totiž jistě čas. Později bohužel ano a výsledek jest zřejmý. Hašler se na nahrávkách typu Staré topoly (1931) míjí s vlastními majstrštyky, a to občas až dokonale.
Rut probírá i další mistry včetně Futuristy, Oldřicha Nového a obou Burianů a jistěže propere Voskovce i Wericha či ne každému dnes už známé písničkáře Charlese Tréneta a Fatse Wallera. V jeho galerii nechybí ani Suchého vzor George Formby a sám Suchý samo sebou taky ne. Tak jako ani Jiří Šlitr. Nechybí však ani Rudolf Pellar, ne tak dávno zesnulý, ani Vodňanský a Skoumal, ani Karel Plíhal a ani Jiří Bulis.
„A jestliže V+W neustále – tedy zpívajíce i hovoříce – zkoumají a prezentují rytmus řeči, Vlasta Burian zpřítomňuje rovnou její melodii,“ postřehl Rut a pravdu dí. Neboť „Vlasta“ vskutku zvládl ozvučovat i krátké slabiky, aniž by se to ocitalo v kontrastu s přirozeností, a i bídné texty povznesl.
Přednosta stanice má tak skutečné grády snad jen v jeho podání. A proč? - Ač jsou slabiky kratinké, každá drží rovnou dvě doby půlové noty, což věru „není nic samozřejmého“, upozorňuje Rut a hned dodá i příklady, kdy se to jiným nedařilo. Burian s talentem od Boha by se ovšem bezpochyby uživil i jen v opeře a na rozdíl od ostatních zpívajících autorů mu nebylo nepřístupným ani dvoučárkované „a“ a malé „f“.
A jeho jmenovec-komunista?
Inu, Rut jej asi právem „oštemploval“ jako manifestačního identifikátora; ač s tím, že E. F. Burian (vybavený jaksi „salonním“ tenorem) nechal i v tom „sebeprimitivnějším chrapotu“ tón „až podezřele“ kultivovaný. A jistěže, ochudilo to věrohodnost rolí, do nichž se tak rád situoval, ale Rut má přesto jeho zamilovaností nabité písně za bezvadné a... A navíc svůdné i pro interprety pozdější. - Celá Přemyslova kniha vypráví ovšem i o ještě podstatnějších věcech a především se tu vcelku dokonale vysvětlí, nakolik nerozpoznatelná vlastně je hranice řeči a zpěvu (a to autorovi nemusí jako příklad hned sloužit Johnny Cash).
Publikace vznikla na Akademii múzických umění v Praze jako součást projektu Autorství a psychosomatika a obsahuje na konci zvukový nosič Přemysla Ruta Šťastná hodina (2016), který je výhradně její součástí.


Přemysl Rut: Parlando cantabile od řeči ke zpěvu a zpět. Vydalo nakladatelství Brkola. Praha 2017. 114 stran ISBN 978-80-88151-03-6

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB