Uspávače hadů usvědčí jedině nebetyčná důslednost

Email Tisk PDF

 

Žantovský přebalV průběhu posledních měsíců jsme mohli zaregistrovat další z dnes už úctyhodné řady publikací Petra Žantovského, dlouhodobého komentátora, analytika, glosátora a VŠ pedagoga. Ten člověk se snad s klávesnicí v rukou narodil.

 

 

Na pranýři se jeho dílem – zcela nepřekvapivě – ocitla opět Česká televize (Černá kniha České televize ve spoluautorství s redaktorem Parlamentních listů Jiřím Hroníkem) a pulty knihkupců obohacuje i sbírka Žantovského úvah z cyklu Otevřené dopisy. Ta byla publikovaná v týdenním intervalu v letech 2015 až 2017 na serveru Parlamentní listy. (Nejen) tyto dopisy jsou dalším potvrzením Žantovského lásky k psaní, ale právě i podpůrným materiálem pro jednu z jeho hlavních činností – výchovu mladých k práci s vlastním rozumem a rozlišovací schopností, což zní stejně banálně jako naléhavě, protože děti a mladí cerna-kniha-ceske-televize - titulní stranajsou dnes nejohroženějším druhem.

Ne, že bych se chtěl pasovat do role experta na Petra Žantovského (viz. zde a tady). Ale on je „jen“ jedním z hrstky dlouhodobých bojovníků proti falši a pokrytectví.  Především díky již řečeným Parlamentním listům se ke slovu v kritice poměrů dostávají další a další osobnosti, které jistě mohly a měly dostat slovo už dříve. No a proto po tomto internetovém deníku pasou ochránci neschopných. I to je zásluhou takových jako je PŽ. Žantovský není v podstatě ničím výjimečný tolik, jako tím, že je ve své věcné kritice prostě důsledný. A to je právě ta nejúčinnější zbraň. Proti shora „uzákoněné“ nezákonnosti se dá bojovat jedině „buldocky“.  A čekat, zda nás neodstraní jinak, než jejich tolik oblíbenou cenzurou.

Problém ČT je v jejím základu. Není to ani státní TV jako za komunistů (de facto ano, nikoli de iure – a to je jejich výhoda), ani soukromá TV, jejichž existenci naše mediální zákony překvapivě umožňují. ČT má prazvláštní, čti zvrácený status. Přísně vzato vymyká se obecnému zákonnému rámci, velmi přísně vzato, zákon o ČT je prostě v rozporu se samotnou Ústavou. Jak vlastně může zákon tvrdit, že (ČT) „…poskytuje službu veřejnosti…“? Ostatní média ne? Ale takhle je to se vším, co naši zákonodárci ve spolupráci s neziskovým sektorem, který vedle novinářské zprivatizoval i jejich vůli, v posledních cca dvaceti letech společně a nerozlučně přijali. Troufám si tvrdit, že většina „legislativy“ je v rozporu s prvními zákony přijatými po roce 1989 – Občanským, Obchodním, pracovně-právním a tím i Trestním kodexem (ani za ty bych ale nedal ruku do ohně) a v první řadě s Ústavou. A to umožnilo právě znásilnění ČT.

Tady se hodí srovnání obou již výše jmenovaných médií. ČT je veřejnoprávní de iure, Parlamentní listy de facto. Ďáblovi advokáti vs. lidský rozum. Navoněný futrál od korupce vedle hlavního kacířského webu. V ČT vystupují zástupní odborníci, tedy hlavně zaměstnanci sorosovských neziskovek, mluvící hlavy, kompilátoři cizích myšlenek a žabky na pramenech, na Parlamentních listech naopak lidé, kteří svého Mefistofela poslali tam, kam patří – do pryč. Je nutné to dále rozvádět? Díky Petru Žantovskému, a pochopitelně i řadě dalších (namátkou Štěpánek, Jakl, Kotrba…), už ani ne. A kdo už je dnes vlastně mainstream? Díky moudrému mlčení většiny se to dozvíme v pravý čas.

Otevrene-dopisy-titulní stranaČT je stát ve státě a agendu zde nastolují nekompetentní lidé, až to bije do očí všechny, kromě tvůrců samotných. O to záslužnější a obdivuhodnější je trpělivá kritika těchto uspávačů hadů. Znovu jako minule (zde), není třeba hledat v konkrétních případech a snášet další argumenty a vyvracet protiargumenty. Dnes už je to opravdu jedno. Dnes už je potřeba „jen“ pravidelně mezi ranním kloktáním a snídaní obřadně dotazovat hluché, zda se přece jen mezi jejich Eustachovou trubicí a třmínkem přes noc nestala „malá“ revoluce. Nejen pro náš, ale i jejich prospěch.

Závěrem lze obecně konstatovat, že Žantovský nebojuje proti něčemu (maximálně proti lidské omezenosti) a už vůbec ne proti někomu, ale ve prospěch myšlenkové svobody, tedy v budoucí prospěch celku. Ví, co v nejlepší české tradici dělat, protože na překrucování a zamlčování jsou Češi extrémně hákliví. A to je jejich největší přínos světu, přestože jsou za to neustále vysmíváni nejen z parabol „veřejné služby“.

Lidé si často mylně vykládají pojem absolutní svoboda, a buď jej zneužívají, anebo na něj a na jeho plody přestávají věřit. Skutečná svoboda zavládne nejdříve poté, co bude stoprocentně umožněna v oblasti šíření informací.

 

Úvaha nad knihami:

Petr Žantovský a Jiří Hroník – Černá kniha České televize, Olympia 2017, ISBN 978-80-7376-457-9

Petr Žantovský – Otevřené dopisy, Ottovo nakladatelství 2017, ISBN 978-80- 7451-635-1

 

Ukázka z knihy „Otevřené dopisy“:

Otevřený dopis T. G. Masarykovi

Už jsme si zvykli, že si Vaše jméno a Váš odkaz přisvojuje každý, komu libo. Vy se nemůžete bránit, a i kdybyste mohl, co byste zmohl? Naše dnešní mediální sebranka by Vás semlela ve svém masomlejnku na kaši a prodala Vás jako suvenýr – vedle bábušek a čepic z umělé kožešiny na Karlově mostě turistům z Číny. Předtím by Vás ale přišpendlili na svou vlastní vlajku hned pod heslo „pravda a láska vítězí…“ – je to skoro, jako to Vaše, ale přece to není ono. Když dva dělají totéž, není to totéž. I když ten jeden by tak strašně moc chtěl, že…

Mnozí Vaši kritikové říkají, že Vaše cíle a hodnoty byly neurčité, mlhavé, neměly nic společného s realitou. Ale odpovídá to skutečnosti? Pohleďme na desatero takových hodnot a cílů, které Vám byly svaté. Pak možná zvíme víc.

1. „Braňte pravdu“. Heslo Husovo, ale i Vaše. Ve jménu pravdy jste bojoval v kauze Rukopisů i v kauze Žida Hilsnera, moc fangličkářských souvěrců Vám ve své době ani jeden z těch bojů do stáda nepřivedl. Přesto pro Vás asi byla důležitější ta pravda, i když ne vždy příjemná a bezbolestná. Ovšem kamže s pravdou dnes. Má neslušivý úbor propagandy, jest nám vnucována, zabydluje se v našich hlavách a vymítá z nich domnělého démona soudnosti. A vrchnost tomu tleská. Špatně by se Vám asi dnes prezidentovalo, jen co je pravda, v tom čase svaté nepravdy a pramálo líbivého žonglování s bezživotím lidstva.

2. „Buďte uvědomělý národ“. I takovou větu lze u Vás číst. Co to ale znamená?  „Pěstovat národní historii a filozofii. Neboť bez historické paměti není národa“. No ale dnes? Kampak s národem – to je slovo stoky, žumpa nemodernosti. Příkaz dne: zapomeňte. Vzpomínka na cokoli před dneškem se tresce. Protože jen jedinec item národ bez paměti je tak snadno manipulovatelný, jemu se hodí kost – a hryzej zbytky po těch dobrodincích, kteří za tebe vše rozhodnou.

3. „Pečujte o velikost malého národa“. Nu, to je totéž v bleděmodrém. „Jděte klidně svou vlastní cestou. I malý národ může být kulturně vyspělý a šťastný a hrdý“. Baže. „Bude-li každý z vás z křemene, je celý národ z kvádrů“, štkal pateticky Neruda, a věru že měl recht. Inu – spisovatel. Ten to vidí z výšky. Ale jiný spisovatel, ten s heslem o „pravdě a lásce“, o mnoho let později nás učil: nevažme si sami sebe, jsme malí, bezvýznamní, musíme se držet sukně, německé, americké, jakékoli, jež si o to řekne dostatečně nahlas. A zřejmě mu nemálo z dnešních naslouchalo pilně. Je-li slovo národ slovem sprostým, pak vědomí národa malého je spíše bezvědomím. Jenomže až ten národ, jakkoli malý, zapudíme, zatratíme, vygumujeme, co pak nám zbyde? Jen ta cizí sukeň a naše otrocké přidržování se.

4. „Vyznávejte ideál humanity“ (lidství, člověčenství), který je zde od dob reformace a renesance. Nepropadejte individualismu, utilitarismu, pesimismu, nehledejte nadčlověka. Zachovávejte staré přikázání lásky k bližnímu. Co nemáš ty rád, nečiň druhému. Pustá teorie.  Dnes jsme každý sám za sebe. Božstvem je hyperkonzum, zážitky se kupují v příslušné agentuře, těšíme i bojíme se na povel. K tomu druhého netřeba.

5.  „Ctěte volnost (svobodu) a bratrství (solidaritu)“. Svoboda ovšem bez odpovědnosti je lichá. Hledejte spravedlnost. Jenomže: Spravedlnost je iluze, cár papíru, trhací kalendář. Svoboda vymírá jak nosorožec bílý a solidarita je slovo z antikvariátu, podobně jako nevolnictví: kdo nechce, nezná ho.

6.   „Važte si svobody a samostatnosti státu, kterou jsme vybojovali v 1. válce světové. Važte si hrdinství legionářů, nadšení Sokolů, važte si těch, kteří pracují obětavě a nezištně pro blaho národa.“ A je to tu zase: jaká samostatnost, jaká svoboda, jaký národ? Nepotřebujeme samostatnost a tedy ani vlastní stát, je-li nám vládnuto odjinud. Nepotřebujeme svobodu, když se nám smrskla do práva souhlasit

7. „Mějte na paměti naše ,Prohlášení nezávislosti´ a jeho principy. Stát budiž republikou, bude mít demokratický parlament, zaručí svobodu svědomí, projevu a shromažďování, zrušeny budou šlechtické výsady a tituly, bude provedena odluka církve od státu…“ A dnes? Státní idea není. K čemu také, když stát jako výraz národní soudržnosti jsme poslali na hanbu?  Máme jen stát jako úřad, jako přerozdělovače toho, co z nás formou více či méně nemravných daní vytahal, a teď to rozdává podle úřednické (zlo)vůle těm, od nichž si chce koupit leda voličské hlasy. Místo ideje státu máme pastelkovné, porodné, pohřebné, korumpují se celé sociální skupiny – armáda, policie, kdokoli, jen aby vládnoucí menažerie nachytala do svých sítí další duše ochotné mlčky vhodit do urny ten správný hlas. I proto se rozdaly miliardy církvím, dokonce i těm, které v době, kdy se na církevním znárodňovalo, zdaleka ještě neexistovaly. Novináři se klaní před kašpárky ozdobenými šlechtickými tituly, nezkoumajíce aristokratičnost jejich ducha a činu, nikoli jen slov. Slova nic neváží, avšak namnoze převažují.

8. „Zajímejte se o vývoj v Evropě a ve světě. Státy se spojují, integrují. Dbejte o to, aby se tak dálo na principech rovnosti. ,Já pán, ty pán´ “ No ano, myšlenky k pozlacení. Ale od jejich vyslovení k jejich uskutečnění je dál než kdykoli dříve. Vstupovali jsme do Evropské unie s důvěrou, že bude znamenat svobodu pohybu a podnikání. Dnes znamená nesvobodu všeho. Ani vystoupit z ní nesmíme.

9.  „Dbejte o kulturu slova. Věnujte pozornost literatuře a umění.  Vděčíme jim za povznesení národa. Nejsou tu pro zábavu, ale pro zušlechtění. Přinášejí prožitek lidského údělu.“ Prima. Jakýže prožitek z lidského údělu nás provází? Postmoderní rozkývání a zpochybnění všech hodnot, z celého étosu francouzské revoluce zbylo jen to „égalité“. Zatímco „liberté“ a „fraternité“ je na smetišti dějin. Přičemž rovností se ohánějí především ti, kdo chtějí svoje práva postavit na bezprávnosti ostatních. Jak to psal dlouho po Vás Orwell: všechna zvířata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější? Tak to je. Onen lidský úděl se dnes měří počtem komiksových přestřelek, hollywoodsky načinčaných veletoků krve, spermatu a prázdných slov. Zase ta slova: Princi: co to čtete? Slova, slova…

10. „Starejte se o školu a učitele. Ať vedou žáky v duchu přirozeného vlastenectví, které se projevuje činy, ne slovy (sic!). Výchova má směřovat k rozumné a odpovědné správě věcí veřejných. Ať vedou k úctě k ideálům individuální i národní mravnosti, ať pěstují lásku k hodnotám, k poznání pravdy, ať rozvíjejí smysl pro krásu a umění.“ Chcete se dnes státi veřejným maňáskem? Buďte učitelem.

Takže, suma sumárum, všechny ty krásné představy a cíle, co se dají dohledat ve Vašem odkazu, by – zdá se – nepotřebovaly doplňku. Všechny jsou v platnosti, stejně jako desatero ukazuje cestu i bezvěrci, rozhodne-li se tak. Máte vlastně štěstí, pane prezidente, že jste žil před stovkou let. Dnes by Vás za tyhle nemoderní názory ukamenovali na pranýři z novinových titulků a politických frází. Vždyť jaká vlast, jaký národ, jaká hrdost, jaká svoboda? Dostal byste etiketu xenofoba, nácka – případně komouše, tak jako tak veřejného nepřítele. V učebnici dějepisu byste se nedostal ani do poznámek pod čarou. Psal byste hořké glosy na internet, ale i tam by si Vás našli a náležitě před očima slepé veřejnosti zpolíčkovali. Protože nic z toho, co jste vyslovil, a my to tu dnes jenom s úctou připomněli, nepatřilo jen té době Vaší, dávno odešlé. Patří to době naší neméně. A tím je to nebezpečné. A tím je to věčné.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 07 Srpen 2017 06:30 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB