Martin Reiner: Příběh nebo zápletku vymýšlím často za pochodu

Email Tisk PDF

 

Martin Reiner foto prtsc ČTSpisovatel a nakladatel Martin Reiner (*1964) je autorem řady básnických sbírek a několika próz, největší pozornost však vzbudil před dvěma lety románem Básník, v němž zúročil svůj dlouholetý zájem o život a dílo Ivana Blatného – titul se stal Knihou roku v anketě LN a svému autorovi vynesl mj. cenu Magnesia Litera. Loni se Reiner vrátil k poezii útlou sbírkou Nové decimy a letos na podzim mu v nakladatelství Větrné mlýny vyšel povídkový soubor nazvaný Jeden z milionu.

 

Čtěte ukázku ze sbírky "Jeden z milionu"

 

Jedná se vlastně – nepočítám-li různé antologie nebo časopisecká vydání – o váš knižní debut na poli povídkového žánru. Jak dlouho těch čtrnáct textů vznikalo a zrálo, kolik dalších jste případně během sestavování svazku zavrhl a jaký důraz jste kladl na celkovou kompozici výsledné knihy? 

Nejstarší text v té knize je má vůbec první napsaná povídka Anděl, která vyšla v MF DNES ke čtyřicátému výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy. Ze Reiner přebalčtrnácti textů, které se nakonec do knihy vešly, bylo už pět publikováno dříve. Ostatní vznikaly v jednom velkém nápřahu od listopadu loňského roku až do června toho letošního. Jistou výhodou bylo, že jsem měl v počítači řadu souborů s náměty, které jsem chtěl jednou, až dojde na knihu povídek, zpracovat. Vně knihy zůstalo zhruba stejné množství textů, jaké v ní nakonec je. I z toho plyne, že jsem si dával na výběru a celkové kompozici hodně záležet. Chtěl jsem, aby byla kniha pestrá, a přesto kompaktní jako celek.

 

Po formální stránce jsou vaše prózy poměrně různorodé – některé připomínají spíše drama, jedné jste vtiskl podobu deníkových zápisků. Stojí na začátku vašeho psaní vždy příběh, nebo někdy vycházíte z předem zvolené formy? 

Forma je pro mě velmi důležitá, ale to, co stojí zpravidla na počátku těch krátkých textů, je nějaká situace vztahů, vazeb, psychologická kresba nebo stavba… a příběh, nebo přinejmenším zápletku, vymýšlím teprve dodatečně, často za pochodu. V některých případech, třeba v krátké povídce Zahrada, na příběh rezignuji úplně, jinde, jako v povídce Jeden den, byl silný příběh hotový, už když jsem začal psát.

 

Dalším výrazným rysem přítomných povídek se zdá být vysoká míra autobiografičnosti a s ní spojená tematizace role spisovatele, autora, demiurga. Oboje platí kupříkladu pro Nejteplejší povídku, jejíž hrdina – spisovatel ve středním věku – reflektuje svá učednická léta pod patronátem básníka Květoše, v němž lze snadno identifikovat Jiřího Kuběnu. Máte už i vy nějakého svého žáka či chráněnce? Jak byste začínajícího autora motivoval k dalšímu psaní a před čím byste jej důrazně varoval?

Doba je jiná, než když jsem sám začínal s psaním. Tehdy, v 80. letech, se svět zdál být rozlomen vedví – a vše, co souviselo s poezií, se pro mě odehrávalo na té utajené, vzrušující straně. Psát básně znamenalo brzy též být součástí poměrně výlučného společenství, do něhož člověk celkem pochopitelně vstupoval přes nějakého zasvětitele. Navíc, vámi zmíněný J. K. vždycky o žáky stál a v nejlepším slova smyslu si je pěstoval. Já sice většinou neodmítnu, když se na mě někdo obrátí se svými texty a chce radu, posouzení, ale jinak nejsem úplně vhodný typ pro tuhle roli. Takže bych nejspíš ani moc nemotivoval, ani nevaroval. To, co je naprostým základem pro příštího skutečného spisovatele, je něco jako osudový vztah k věci samé, něco, co vám prostě nedovolí přestat, ať se děje, co se děje. Kde to je, nejsou rady a v zásadě ani povzbuzování nutné, kde to chybí, tam je každá rada drahá.

 

Jeden z milionu vyšel coby 3. svazek ojedinělé edice K4, která slibuje každoročně vydat jeden vybraný titul v několika různých nakladatelstvích, potažmo jazycích současně – česky, slovensky, polsky, maďarsky a (letos poprvé) ukrajinsky. Jak padla volba právě na vaši knihu?

Celkem jednoduše. Ve hře byl už pouze český nebo maďarský autor. S Petrem Minaříkem se dlouho známe – a on věděl, že když kolegům z ostatních zemí nabídne čerstvě ověnčeného laureáta, nebude nejspíš nikdo proti. 

 

Román, básnická sbírka, povídkový soubor… do čeho se pouštíte nyní? Neláká vás i vzhledem k povaze některých přítomných povídek napsat divadelní hru či filmový scénář?

V tuhle chvíli intenzivně pracuji na velkém výboru z dosud nepublikovaných veršů Ivana Blatného. Bude to výbor z těch slavných sešitů, do kterých psal Blatný své básně denně po mnoho let. Ta kniha by měla vyjít v květnu příštího roku. A pak se chci konečně pustit do novely nebo kratšího románu s pracovním názvem Řím. Divadelní hru ani scénář neplánuju. Mám pocit, že tenhle žánr je mému talentu vzdálen asi nejvíc, chybí mi v té věci jak sebevědomí, tak naléhavá potřeba.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 30 Prosinec 2016 10:33 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz