Moderní jordánské povídky

Email Tisk PDF

 

jordanske povidky výřez přebaV povědomí o literatuře zemí Orientu je mezi českými čtenáři většinou zapsáno jen několik nejslavnějších jmen, jako Džibrán Chalíl Džibrán, Táhá Husejn, Nadžíb Mahfúz (nositel Nobelovy ceny za literaturu) a další. Tato oblast literatury je u nás stále trochu opomíjena. Není to nezájmem čtenářů, ale většinou kvůli obtížnosti přímých překladů z orientálních jazyků. Pouhý slovní překlad někdy nestačí na vyjádření záměru autora. Je náročné nejen správně překládat, ale vložit do překladu i pochopení a vyjádření autorových myšlenek ve světě, který je nám stále velice vzdálen. Na antologiích povídek proto obvykle pracuje několik překladatelů. 

 

 

Nakladatelství Dar Ibn Rushd vydává v rámci svého zaměření antologie moderních povídek autorů zemí Orientu. V řadě antologií, které vyšly v průběhu několika let, vydalo nakladatelství povídky tuniské, syrské, alžírské, hindské, marocké, libyjské, saúdskoarabské, irácké, libanonské, jemenské a egyptské. Nyní vychází další svazek této řady – Moderní jordánské povídky.

 

 

Ukázka z knihy:jordanske povidky přebal

 

Fachrí Qaʽwár
فخري قعوار
Pták v domě
في بيتي طائر
ze souboru povídek Sen nočního hlídače
حلم حارس ليلي

 

Pracuji jako noční hlídač, proto také většinu dne prospím. Když jdu večer do práce, většinou se moc netěším. I když je den a na ulicích bývá čilý ruch, spím dost tvrdě a občas se mi zdají různé sny. O jednom vám chci dnes vyprávět. Měl několik pokračování a byl to snad nejhorší sen mého života.

 

Jednou pozdě v noci jsem uslyšel někoho zaklepat na dveře bytu. Otevřel jsem a spatřil unaveného muže. Vypadal, jako by byl těžce nemocný nebo skoro polomrtvý. Požádal mě o sklenici vody a poskytnutí noclehu na jednu noc. Pozval jsem ho dál, dal jsem mu vodu a nějaké jídlo. Pak jsem mu připravil postel a on usnul.


Příštího dne nepromluvil ani slovo a nevyšel z bytu. Respektoval jsem jeho mlčení a sám jsem také mlčel. Aby neměl hlad, nabídl jsem mu tři jídla za tónů líbezné arabské hudby.
Následujícího dne jsem si řekl, že ho požádám, aby odešel. Připravil jsem pro sebe i pro něj šálek kávy, usadil jsem se u jídelního stolu vedle něj a zeptal se ho:


„Není ti to trochu trapné?"


Podle jeho reakce jsem se domníval, že neslyšel, proto jsem svou otázku zopakoval. Překvapivě odpověděl:


„Jsem pták!"


Podivil jsem se jeho odpovědi a nevěděl, zda jen tak žertuje, nebo se jedná o duševně nemocného. Ovládl jsem se a jen jsem poznamenal:


„Ale bez křídel, zobáku a peří."


Na chvíli se odmlčel a potom dodal:

 


„Tyhle věci už nejsou důležité."
Usrkl trochu kávy ze šálku a pravil:


„Jsem pták, který přiletěl ze zámoří."


Od téhle chvíle jsem se v jeho přítomnosti cítil velmi nepříjemně. Zeptal jsem se ho, zda u mě chce bydlet i nadále, a on, jako by to bylo samozřejmé, přisvědčil.


Čtvrtý den už na něm bylo vidět, že se zotavil a cítí se mnohem lépe. Vyšel z pokoje a zeptal se:

 


„Kde je tu pošta?"
Zeptal jsem se ho, nač potřebuje poštu.


„Chci poslat manželce a dětem dopis, aby sem přijely a bydlely tu se mnou."


Namítl jsem:


„Ale vždyť sis naše město ještě ani pořádně neprohlédl! Proč je sem chceš hned zvát?


Nato vytáhl z kapsy pyžama dopis v obálce:


„Není důležité, abych viděl vaše město, my ho známe z map a zeměpisných knih."


To bylo poprvé, co můj host užil slova „my" místo „já", a můj nepříjemný pocit se změnil v nenávist, které jsem nebyl schopen čelit.


„Pokud není město důležité, tak co je tedy podle tebe důležité?"


Sebejistě a povýšeně odpověděl:


„Důležitý je pro mě tvůj byt. Je pohodlný a je tu vše potřebné pro pobyt celé naší rodiny.


„Ale je to přece můj byt a všechny věci jsou také moje!"


Muž se dlouze zasmál, nedodal ani slovo, potom zamkl dveře ložnice a za chvíli vyšel oblečený. Než odešel, zeptal se mě, zda budu doma. Přisvědčil jsem a on poznamenal:


„Každopádně kdybys chtěl odejít, tak si nedělej žádné starosti, vzal jsem si s sebou klíč od vnějšího vchodu, podařilo se mi ho najít v ložnici".


Odešel a já jsem vážně přemýšlel, jak se zbavím tohoto „skromného ptáka", který se na několik dní tak lstivě a podivně vnutil do mého domu.


Pátý den jsem ho požádal, aby můj byt opustil. S výsměchem to odmítl. Šestý den jsem svou žádost důrazně opakoval. Rozzuřil se a zařval na mě:


„Jestli to ještě jednou řekneš, rozrazím ti lebku."


Přesto jsem ho sedmý den požádal znovu. Vytáhl z kapsy revolver, vložil do zásobníku náboje a řekl:


„Protentokrát ti to ještě prominu, protože nevíš, že jsem tvým společníkem na nájemní smlouvě."


Vyskočil jsem jako divoký králík a rychle našel papíry týkající se nájemní smlouvy. Žádné jiné jméno kromě svého jsem tam nenašel.


„Nájemní smlouva je jen na moje jméno."


„Ale smlouva, kterou mám já, říká, že jsme společníci!"


Od té doby jsme se tedy stali společníky. Jakmile přijela jeho rodina, které poslal předem písemné pozvání, sdělil mi, že v bytě teď bude bydlet sám se svou rodinou. Není tak velký, abychom se tam vešli všichni. Protestoval jsem:


„Podle smlouvy, kterou máš u sebe, jsme ale přece společníci!"


Namítl:


„Vůbec ne. Smlouva je jen na moje jméno, mohu to prokázat před soudy."


Vrátil se, vytáhl znovu svůj revolver a rozkázal mi, abych okamžitě odešel. Svěřil jsem proto svou záležitost advokátům, kteří se domohli soudního rozhodnutí, že mám jako jediný právo užívat byt. Soudní orgány mě nasytily papíry a rozhodnutími, ale já stále nemám kde bydlet.

 

V tu chvíli mi zazvonil budík a já se z toho hrůzného snu probudil celý propocený a s bolavou hlavou.


Vyskočil jsem z postele a těšil se na svou noční směnu.

 

 

 

přeložil Jiří Fleissig
nakladatelství Dar Ibn Rushd, 2017
ISBN: 978-80-88099-16-1

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 04 Prosinec 2017 11:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB