Michaela Klevisová: Zmizela v mlze

Email Tisk PDF

Klevisová přebalRyze česká „severská“ krimi. 

 

 

Kriminalista Josef Bergman chce strávit poklidnou dovolenou v odlehlé vesnici u norského fjordu. Místo rybaření se však ocitne v hodně zamotaném případu. Místní psychosomatička Katrine totiž začne dostávat výhružné vzkazy, vyčítající jí smrt její sousedky. Vzápětí Katrine zemře další pacientka. Rybáři ji najdou uškrcenou na opuštěném místě u řeky. Bergman postupně zjišťuje, že skoro každý obyvatel zdánlivě idylické vesnice má nějaké tajemství…

S pražským kriminalistou Josefem Bergmanem se čtenáři poprvé seznámili v románu Kroky vraha (2007). Autorka za svoji prvotinu získala Cenu Jiřího Marka, kterou uděluje česká sekce Asociace autorů detektivní literatury (AIEP). Následovaly romány Zlodějka příběhů (2009) a Dům na samotě (2011, opět oceněný Cenou Jiřího Marka). Na „cizí“ půdě, na odlehlém holandském ostrově Schiermonnikoog se Josef Bergman poprvé ocitl v románu Ostrov šedých mnichů (2015). Kromě detektivek píše Michaela Klevisová také povídkové knihy o kočkách (občas i o psech) a lidech – Čekání na kocoura (2012), Kocour z Montmartru (2013) a Štěstí je zadarmo (2016) Všechny knihy Michaely Klevisové – včetně té nejnovější – vydalo nakladatelství Motto. Svoji zatím poslední knihu věnovala autorka „své úžasné mamince“, letos zesnulé publicistce a překladatelce Nadě Klevisové.

 

Ukázka z knihy:

Syltefjord.

Josef Bergman se v mapě díval na úzký fjord na samém se­veru Norska a uvažoval, co ho v té zapadlé díře asi čeká. Co za lidi může žít v tak nehostinné části světa?

Kriminalista přiletěl z Prahy do severofinského Ivala ve lně­ných kalhotách a lehkém svetru, ale už na schůdkách letadla mu bylo jasné, že při balení na rybářskou dovolenou poněkud podcenil počasí.

Teď stál u pronajatého vozu na parkovišti autopůjčovny a uvažoval, proč se vlastně v červnu, který bývá v Česku tak krásný, vydal za polární kruh. Ledový vítr pronikal tenkou látkou a zábl ho na kůži. A to ho čeká tři sta padesát kilomet­rů jízdy přímo na sever! Bergman vylovil ze sportovní brašny zimní vlněný svetr, který do zavazadla přihodil na poslední chvíli. Měl nepříjemné tušení, že ho po celou dovolenou ne­svlékne.

Když vyjel na silnici, teploměr v autě ukazoval osm stupňů Celsia. Sice svítilo slunce, ale vzduch moc neohřívalo. Neměl jet raději rybařit na Lipno? Kolik stupňů asi bude mít voda v arktické řece?

Pomalu projížděl Ivalem. Město bylo moderní, strohé a straš-ně nudné. Jen posílilo jeho pochybnosti, jestli si vybral cíl do­volené správně. S rostoucími rozpaky se díval na lidi v zim­ních bundách, ušmudlané stánky s rychlým občerstvením a nevzhledné betonové krychle s obchody, jejichž výlohy vy­padaly, jako by je naposledy někdo upravil v devadesátých letech. Ale u moře bude jistě všechno jiné.

V samoobsluze nakoupil jídlo, které dlouho vydrží – trvan­livé bramborové placky, tmavý chléb, sušené sobí maso, rybí konzervy, grilovaný sýr Leipäjuusto, borůvkovou a brusinko­vou marmeládu. Po krátkém zaváhání přidal karton piv Karhu s logem medvěda; snad se i s ním pořád ještě vejde do limitu pro dovoz alkoholu do Norska. Ve frontě u pokladny sledoval, jak sotva desetileté děti cpou mince do blikajících herních au­tomatů přímo v obchodě. Přišla k nim máma s plnými nákup­ními taškami a pár drobných přihodila. V útrobách automatu zachrastila výhra. Děti zaječely radostí. Pokladní se ohlédla a pogratulovala jim vztyčeným palcem. Jakmile rodina odešla, její místo nahradili další zákazníci. Zjevně tu patřilo k dob­rému zvyku nacpat cestou z nákupu trochu mincí do bedny.

Bergman se na parkovišti schoval do závětří za přístavek pro popelnice, snědl kus grilovaného sýra Leipäjuusto a vy­razil na cestu.

U benzinové pumpy mezi stojany lelkovalo stádo sobů; nej­spíš se tam schovali před větrem. Tankující řidiči je vůbec ne­vyváděli z míry. Bergman přibrzdil, vyfotil je a poslal snímek Alžbětě. Tohle by ji pobavilo. Chyběla mu, ale současně byl rád, že ji s sebou na dovolenou tentokrát nevzal. Až na tuhle bizarní scénu by ji tu nejspíš nic nenadchlo. Milovala starou architekturu, útulné hospůdky, zalidněné kavárny, styl, design, dekadenci. Tady by nenašla nic než život oholený na dřeň. Nadto rybaření bylo Bergmanovo území, jeho svět, do kterého nechtěl pustit ani nejbližší. Když začne se ženou bydlet, pře­ce to ještě neznamená, že odteď už musí všechno dělat s ní!

Loňský rok byl plný pochybností. Neschopnost rozhod­nout se, kam dál nasměrovat svůj život, Bergmana na několik měsíců úplně zablokovala. Přestala ho těšit práce; cítil se una­vený a vůbec si nebyl jistý, jestli opravdu chce trávit další roky hledáním vrahů a potýkat se s tím vším negativním, co ke kriminalistice patří. Současně začal pochybovat i o vzta­hu s Alžbětou a vědomí, že vlastně nemá nic, k čemu by se bez výhrad přimkl a těšil se z toho, ho na nějaký čas uvrhlo do deprese.

Poté, co na holandském ostrově Schiermonnikoog pomá­hal dlouholeté kamarádce objasnit vraždu jejího manžela, se rozhodl zůstat ještě nějaký čas na cestách. Prodloužil si dovo­lenou na měsíc a navštívil holandský ostrov Ameland a pak pokračoval přes Belgii do Normandie a Bretaně. A právě tam, při procházce po skalnatém pobřeží ostrova Belle Ile, si uvě­domil, že možná to jediné, co mu doopravdy schází, je on sám. Kdo vlastně je kromě toho, že je kriminalista? Co by z něj zbylo, kdyby jeho identitu přestala určovat práce? Možná ne­musí hned dávat výpověď – třeba by stačilo, kdyby se dokázal nadchnout ještě pro něco jiného, než je práce. Dlouhé roky pro něj kriminalistika byla vším, ale v poslední době cítil, že potřebuje čerpat energii z jiného zdroje. Jenže právě ten mu schází. Chybí mu vášeň – vášeň pro cokoli.

A proto je teď tady, vysoko za polárním kruhem – sám se sadou rybářského náčiní, na které už roky nesáhl. Doma v Ko­zích Horách právě stavební firma rekonstruuje podkroví jeho statku. Na podzim se k němu Alžběta nastěhuje. Teď na všech­no dohlíží – „Vždycky jsem snila o tom, že budu rekonstruo­vat starý dům.“ – a on zatím uhání arktickou krajinou.

Fakt, že mu nebránila odjet na další osamělou cestu ani se jeho rozhodnutí nijak zvlášť nepodivovala, považoval za jeden z důkazů, že se rozhodl správně.

Snad se rozhodl správně…

 

© Michaela Klevisová, 2017

ISBN 978-80-267-0909-1

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB