Život se stromy

Email Tisk PDF

stromy přebalMísto stromů v našem životě je nezastupitelné. Často na jejich přítomnosti téměř zapomeneme, a přitom ovlivňují kvalitu našeho každodenního žití více, než by se mohlo zdát. Stromy se podílejí na obrazu naší krajiny, mají vliv na klima, dřevo hraje zásadní roli v architektuře i ve vybavení domácností. Zároveň nás symbolika stromů provází od nejstarších dob naší kultury, nalezneme ji v mýtech i lokálních legendách, památné stromy odkazují na významné historické události či osobnosti.

 

 

Kniha Život se stromy se dotýká všech těchto témat a připomíná nám, jak nepostradatelnou součástí světa kolem nás stromy jsou. Sestavili ji Marie Hrušková, která je známá zejména jako autorka televizního seriálu Paměť stromů a botanik a popularizátor vědy Václav Větvička. Vydává nakladatelství Dokořán.

 

Ukázka z knihy:

 

Jan Pokorný

Stromy, voda a teplota

Jsme v zahradní restauraci, lidé sedí u stolů ve stínu vzrostlých kaštanů, ze kterých občas spadne list a pomalu se snáší k zemi. Jako by se chtěl ubránit zašlápnutí, jeden z listů se snese na stůl. Nad souzněním klidných hlasů se náhle rušivě ozve zlostný výkřik: „Mám toho dost! Hospodo, kdy necháš konečně ten strom porazit, čekáš, až na mně spadne místo listu větev?“ rozčílený muž se pořádně napil piva, ale ani to ho neuklidnilo, a tak pokračoval: „Dej sem místo stromu slunečník a bude pohoda a to pivo mi nezteplá.“ Do debaty jsem se nevmísil, i když jsem chtěl podotknout, že se pán mýlí, protože pak mu pivo zteplá určitě… Jaký je rozdíl mezi stínem stromu a stínem slunečníku? Jak obhájit strom?

Pod stromem je za slunného počasí znatelně chladněji než pod slunečníkem. Strom ke svému růstu využívá sluneční energii. Strom vytváří své tělo, tedy biomasu z oxidu uhličitého a z živin. Sluneční energií se v chloroplastech rozkládá voda na kyslík a vodík, kyslík se vylučuje do vzduchu průduchy v listech a vodíkem se redukuje oxid uhličitý na cukry, vytváří se složitý cukr celulóza i dřevo.

Strom tedy na rozdíl od slunečníku roste, přijímá oxid uhličitý ze vzduchu a vylučuje do vzduchu kyslík. Tato výměna plynů probíhá přes průduchy, jakési nanoventily, které se zavírají při nedostatku vody nebo při vysoké teplotě. Hustota ventilů na listu je těžko představitelná – je jich až několik set na milimetr čtvereční. Listy a jehlice stromů se za slunného dne aktivně chladí výparem vody a ochlazují i svoje okolí.

Strom přijímá vodu s živinami z půdy drobnými kořeny. Profesor Jan Čermák říká, že pod zemí je ukryt ještě jeden strom: pod čtverečným metrem je několik metrů strukturních kořenů, několik desítek metrů drobných kořenů, které přijímají vodu a živiny, a stovky kilometrů jemných houbových vláken, která prorůstají do kořínků a propojují náš strom s dalšími rostlinami. Dešťová voda se snadno vsakuje hluboko do půdy podle kořenů. Kořenová zóna je živý ekosystém, který vodu drží a podržuje si schopnost vodu nasávat při dešti a doplňovat zásoby vody. Strom tak reguluje odtok vody, brání zrychlenému odtoku, což je jednou z příčin povodní.

Vzrostlý strom přijme a vypaří za den i několik set litrů vody. Na odpaření litru vody se spotřebuje 0,7 kWh (2,5 MJ) sluneční energie. Z jednoho litru vody vznikne až 1 200 litrů vodní páry, která obsahuje spotřebovanou sluneční energii (skupenské teplo výparu, latentní teplo, skryté teplo). Energie uschovaná ve vodní páře se uvolní zpět až při kondenzaci (srážení) vodní páry zpět na vodu. Vodní pára se srazí postupně na mlhu a rosu, případně na kapky deště. Pokud náš strom vypaří za den 100 litrů vody, ochladí svoje okolí o energii 70 kWh. Jinými slovy, energie 70 kWh se neprojeví jako teplo, ale je uschována ve vodní páře a uvolní se až při kondenzaci vodní páry zpět na kapky vody tekuté.

Slunečník pouze odráží sluneční záření, ale aktivně nechladí. Slunečník světlé barvy odrazí více sluneční energie než slunečník barvy tmavé. Ani světlý slunečník nedokáže chladit svoje okolí jako strom zásobený vodou. Přesvědčíme se o tom snadno, stačí za slunného dne posedět pod sluncem ozářeným slunečníkem a ve stínu stromu. Povrch našeho těla je teplejší než strom nad námi i než okolní trávník. Naše tělo se ochlazuje, předáváme teplo dlouhovlnným zářením svému okolí. Navíc pod stromem je přiměřená vlhkost. Strom si můžeme představit jako dokonalou fontánu vodní páry s miliony drobných trysek (průduchů). Strom navíc vylučuje kyslík absolutní čistoty, který vzniká rozkladem vody. Náš nepříliš velký strom o poloměru 2,5 metru za den vytvořil 0,1 kilogramů sušiny a vyloučil přitom až 60 litrů čistého kyslíku.

Představte si, že byste v denním tisku narazili na takovýto inzerát: „Nabízím klimatizační zařízení pro chlazení zahrady a obvodových zdí rodinného domu s těmito vlastnostmi: Je z trvanlivých recyklovatelných materiálů, pro jejichž výrobu posloužila sluneční energie, nikoliv energie fosilních paliv či jaderná (způsob výroby komponentů klimatizačního zařízení tedy přispěl ke snížení obsahu skleníkových plynů v atmosféře, zvláště oxidu uhličitého). Činnost zařízení je nezávislá na dodávce elektřiny, pohání jej pouze sluneční energie. Pracuje naprosto tiše, neprodukuje žádné zplodiny a odpad. Naopak váže oxid uhličitý, pohlcuje prach, tlumí hluk, produkuje kyslík. Celková doba jeho provozu je srovnatelná s délkou lidského života a přitom po celý rok čelí povětrnostním vlivům, přesto vyžaduje jen nepatrnou údržbu. V létě mechanicky stíní, aktivně chladí, zvlhčuje a případně uvolňuje příjemné aromatické látky v přiměřeném množství. V zimě propouští sluneční paprsky, aby mohly pasivně ohřívat dům. Má zabudovanou automatickou regulaci, jejíž čidla usměrňují výkon slunečního záření od nuly do 10 až 20 kW. Zvláštní pozornost byla věnována uložení a množství regulačních prvků, aby se úprava ovzduší stala rovnoměrnou. Má několikrát vyšší maximální výkon než obvyklá klimatizační zařízení, která jsou dražší řádově o desítky až stovky tisíc korun, a navíc spotřebovávají elektrický proud. Chlazení provází spotřeba tepla na jedné straně a jeho uvolňování na straně druhé. Zásadním požadavkem na klimatizační zařízení proto je, aby se teplo vázané při chlazení uvolňovalo na místech chladných, ohřívalo je a vyrovnávaly se tak teploty v prostředí. Běžná klimatizační zařízení pracují totiž podobně jako chladničky – uvnitř chladí a ven teplo uvolňují. Zařízení je složeno ze snadno recyklovatelného materiálu. Náklady na montáž a údržbu nepřesáhnou řádově sto korun ročně. Zařízení nevyžaduje pravidelnou denní údržbu, ani roční není složitá. Náklady na provoz jsou vzhledem k cenám sluneční energie nulové. To nejlepší nakonec: zařízení má přirozený ladný tvar i barevnost, je přitažlivé jako intimní útulek pro hnízdění ptáků, poskytuje potravu hmyzu, nám pomáhá rozptýlit únavu očí, duševní i tělesnou, a je živé – dýchá, šelestí, uvolňuje vonné látky s léčivými a uklidňujícími účinky.

Myslíte, že se inzerent zbláznil? Nikoliv, takové běžně dostupné zařízení všichni dobře známe. Je jím strom zásobený vodou. Posuďte sami: Strom s průměrem koruny pět metrů zaujímá plošný průmět přibližně 20 m2. Na takovou korunu dopadne v jasném letním dni nejméně 120 kWh sluneční energie. Jaký je její osud? Jedno procento se spotřebuje na fotosyntézu, deset až dvacet procent je odraženo zpět ve formě světelné energie, pět až deset procent se vyzáří ve formě tepla a zhruba stejné procento ohřeje půdu. Největší část dopadající energie (více než 50 %) je vložena do procesu transpirace. Je-li strom dostatečně zásobený vodou, odpaří za den více než 100 litrů, čímž převede do vodní páry více než 250 MJ sluneční energie (tedy 70 kWh).

Jinak řečeno: strom během slunného letního dne odpaří 100 litrů vody a tím své okolí ochladí o 70 kWh (průměrně v průběhu deseti hodin chladí výkonem 7 kW). Tato energie se neprojeví jako zjevné teplo. Pro srovnání, klimatizační zařízení v luxusních hotelech mají výkon 3–4 kW, mrazničky a ledničky o více než řád nižší. V klimatizačním zařízení obíhá toxická kapalina, strom pracuje s vodou. Klimatizační zařízení v konečném výsledku svoje okolí ohřívá, vodní pára uvolňovaná průduchy stromu přenáší sluneční energii (skupenské teplo) na chladná místa, kde se sráží zpět na kapalnou vodu.

Zacházením s vodou a rostlinami ovlivňujeme klima zahrady i jejího nejbližšího okolí. Odvodněním a odstraněním zeleně na velkých plochách navozujeme zvláště ve městech či na polích, pouštní klima, které nenapraví žádné technické zařízení. Je to proto, že na plochách bez vegetace se většina dopadajícího sluneční záření přeměňuje na teplo, okolí se přehřívá a vysychá. Na malou zahradu o ploše 300 m2 dopadá v létě sluneční záření o výkonu až 300 kW, což za letní slunný den činí nejméně 2 000 kWh sluneční energie. Většina této energie se na suchých plochách mění v teplo a ohřívá vzduch, který stoupá vzhůru. Je-li však plocha pokryta rostlinami a zásobená vodou, potom se více než polovina energie váže do vodní páry a naše zalitá zahrádka se stromy a dalšími rostlinami chladí sebe i okolí výkonem cca 100 kW. Činí tak nehlučně, nenápadně, za zpěvu ptáků, vůně květin a zrání plodů.

Takže si to shrňme: strom chladí svoje okolí a brání jeho přehřívání. Suché povrchy bez vegetace se přehřívají, ohřívá se od nich vzduch a ten stoupá vzhůru do atmosféry a odnáší sebou vodní páru. Teplý vzduch pojme velké množství vodní páry, krajina potom vysychá. Stromy v krajině a ve městech potřebujeme mimo jiné k tomu, aby za slunných dnů chladily a udržovaly vlhký vzduch v krajině, vodní pára se potom může vrátit v noci zpět ve formě rosy a drobného deště. Stromy hlavně vyrovnávají rozdíly teplot mezi dnem a nocí a mezi místy. Prudký vítr a přívalové deště vznikají následkem vysokých rozdílů teplot a tlaků, stromy tyto rozdíly snižují. Týká se to jednotlivých stromů, ale platí to ve stejné míře i o lesích. Protože les má zásadní význam v oběhu vody dokonce i mezi kontinenty a oceány, protože i tam vyrovnává teplotní rozdíly. Proto bude dobré pokračovat v zamyšlení nad stromy, vodou a teplotou.

A znovu si pomůžeme příhodou:

Je horký letní den a jedeme autem nakupovat. Klimatizace v autě udržuje teplotu na příjemných 25 °C. Vystoupíme na sluncem vyhřátém parkovišti, jehož betonový povrch má teplotu přes 50 °C. Parkovací místa ve stínu ojedinělého stromu jsou obsazena. Necháváme auto na slunci. Ochladíme se v prostorách klimatizovaného obchodu, po půl hodině nakupování se vracíme na parkoviště a otevíráme auto vyhřáté na nesnesitelně vysokou teplotu, tmavá osluněná palubní deska má 80 °C. Čokoláda, kterou jsme omylem nechali na sedadle, se roztekla. Cestou domů se zastavujeme v lese, zda už jsou borůvky. V lese je příjemný chládek, v borůvčí si urousáme boty a nohavice. Představte si – je tu teplota o 25 °C nižší než na parkovišti nebo na nedalekém poli se zrající pšenicí… Jak je to možné?

Vyvinutý les má nižší teplotu u země a vyšší teplotu v korunách stromů, zatímco plodiny zbavené plevele mají vyšší teplotu u země a nižší teplotu na povrchu porostu. Z vyhřáté půdy plodin stoupá teplý vzduch a unáší vodní páru vzhůru, zatímco v lese vzduch neproudí vzhůru, protože u země má nižší teplotu než v korunách. Vodní pára vypařovaná korunami zůstává v jejich blízkosti. V noci se potom vodní pára sráží na povrchu jehlic a voda se tak vrací částečně zpět. Velké solitérní stromy v letním jasném dni chladí intenzitou několika desítek kW. Zdravý les o rozloze 1 km2 chladí intenzitou několik stovek MW.

Pokud strom odstraníme, les vykácíme nebo necháme stromy uschnout, sluneční energie se nespotřebovává na výpar vody, ale mění se na zjevné teplo, teplota povrchu stoupá i o 20 °C (tedy na 40 °C a více) a horký vzduch vynáší vodní páru vzhůru. Teplý vzduch přicházející ze zemědělských polí obsahuje vodní páru, která se však nesráží na teplém odlesněném povrchu, ale odchází z krajiny. Odlesnění kopců a hor, stejně tak jako uschnutí dospělého lesa tedy přispívá k dlouhodobému vysušování krajiny, protože odlesněná a odvodněná krajina se ve dne přehřívá a vytváří se nad ní vysoký tlak, který zabraňuje přístupu vlhkého oceánského vzduchu. U nás jsme tento jev zažili v srpnu 2015 a podobně v pozdním létě 2016, kdy byly řepka a obilí na 18 000 km2 sklizeny.

Sluneční záření tyto sklizené suché plochy ohřívá na teplotu až 50 °C, ohřátý vzduch stoupá rychle vzhůru do atmosféry a odnáší s sebou vodní páru a vysušuje i okolí. Množství tepla uvolňované z přehřátých ploch dosahuje hodnoty 7 000 GW (výkon jaderné elektrárny Temelín je 2 GW!). Naopak návrat vody do krajiny a obnova trvalé vegetace a stromového patra vedou ke snížení lokálních klimatických extrémů, ke zvýšení počtu drobných dešťových srážek a zlepšení úrodnosti regionu. Obnovuje se tak krátký (uzavřený) vodní oběh, který zásobuje dešťovou vodou vegetaci a krajinu. Zatímco zavlažování povrchovou vodou a podzemní vodou vede postupně k zasolování krajiny a jejímu vysoušení, zavlažování dešťovou vodou je setrvalé.

Lesy na kopcích a zejména na horách „vyčesávají“ vodu z mraků, vodní pára se sráží na hranách jehlic a listů. Navíc stromy vylučují organické látky, které urychlují srážení vodní páry na drobné kapičky – odborně se jim říká kondenzační jádra, bývají povahy terpenů a voní. Na listech a jehlicích jsou též četné bakterie, které urychlují kondenzaci vodní páry. V lese prší, i když mimo les srážky nenaměříme. Odborně se toto „vyčesávání vody“ nazývá „horizontální srážky“ a na našich horách vyčeše zdravý, vzrostlý les několik set milimetrů, tedy několik set litrů vody na metr čtvereční za rok. Les ochlazuje krajinu a navyšuje množství srážek.

Historie zaznamenala mnoho případů, kdy odlesnění vedlo dlouhodobě ke snížení dešťových srážek a nedostatku vody. Tedy několik příkladů ze zahraničí:

Současná krajina ve Středomoří, krajina s olivami, vinicemi, pastvinami je výsledkem zemědělského hospodaření. Oliva patří ke stromům nejodolnějším vůči suchu, kořeny prorůstá do hloubky přes deset metrů. Před rozvojem zemědělství zde byly duby, buky, cedry a borovice. Dřevo se spotřebovalo na pálení a stavby, tráva byla vypasena a půda odnesena erozí. V Libanonu se zachovalo jen několik cedrů (symbol státu), stejně tak v Sýrii. Podobná je situace na Blízkém východě, v Afghánistánu a ve střední Asii. Obdobně ve Španělsku: tady padly listnaté lesy za oběť stavění lodí v šestnáctém století – a španělské zemědělství se stalo závislým na zavlažování. Ve druhé polovině 20. století došlo k razantnímu odlesnění Afriky. Například v Etiopii pokrývá původní les necelé 2 % plochy státu. Odlesněná krajina postupně vysychá a trpí suchem přerušovaným nepravidelnými povodněmi. Naopak se nestřídají dříve pravidelná období sucha a dešťů. Je prokázáno, že dají dříve pravidelná období sucha a dešťů. Je prokázáno, že rozsáhlé lesy Amazonie, podobně jako lesy Konga, přitahují vodu z oceánů hluboko do vnitrozemí. Současná věda vysvětluje tento proces teorií „biotické pumpy“.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB