Leïla Slimani – Něžná píseň

Email Tisk PDF

Slimani přebal„Dítě zemřelo,“ dozví se čtenář hned v první větě konec příběhu ověnčeného Goncourtovou cenou.

 

 

Najmout si pro své dvě malé děti stálou chůvu je pro skromnou pařížskou domácnost Myriam a Paula finančně takřka neúnosné. Je to však jediná možnost, jak Myriam umožnit to, co potřebuje stejně jako vzduch a vodu: prosadit se v náročné profesi advokátky. Po počátečním ostychu a zdráhání mladí manželé zjišťují, že chůva Louise převrátila jejich život naruby. Totiž teprve tato hypervýkonná, pečující, vždy dokonalá hospodyňka dokázala v jejich bytě vytvořit opravdový domov – nejen pro jejich děti, ale i pro ně samotné. Postupem času však prohlubující se vzájemná závislost chytí trojici do pasti. Pokus o únik z ní vyústí v drama.
Ústředním tématem románu je vztah chůvy a matky, konfrontace dvou naprosto odlišných žen nerovného společenského postavení. Autorka zkoumá různé podoby ženského světa: děti a rodina, kariéra a jistota výdělku, které jsou pro každou z žen rozdílnými pojmy. Leïla Slimani prostřednictvím subtilní psychologické drobnokresby podává zprávu o každodenních dilematech střední třídy, která není ani chudá, ale ani bohatá.
Leïla Slimani (1981) se narodila a vyrůstala v marockém Rabatu v zámožné rodině, otec pracoval jako bankéř a matka byla jednou z prvních žen–lékařek v Maroku. Leila po maturitě na Francouzském lyceu v Rabatu odjela studovat do Francie. Vystudovala Institut politologických studií v Paříži, chvíli se pokoušela prosadit i jako herečka. Roku 2008 začala pracovat v redakci týdeníku Jeune Afrique, kde svými články pokrývala oblast severní Afriky. Od roku 2012 pokračuje v práci pro časopis jen externě, naplno se věnuje psaní. Její první román V lidožroutově zahradě (chystáme) vzbudil velkou odezvu u literárních kritiků, někteří o něm psali jako o „šokující verzi Paní Bovaryové naší doby“. Za svou druhou knihu Něžná píseň obdržela v roce 2016 Goncourtovu cenu za nejlepší román.
Něžnou píseň v českém překladu Sáry Vybíralové vydává Argo.
Autorka představí knihu českým čtenářům ve čtvrtek 15. června v Knihovně Václava Havla (Ostrovní 13, Praha). Večer, který se koná ve spolupráci s Francouzským institutem, začíná v 19.00.

 

Ukázka z knihy:

Když je Mila ve školce, nosí Louise Adama v šátku na těle. Ráda cítí na břiše chlapečkova boubelatá stehna, líbí se jí, jak jí jeho sliny tečou po krku, když usne. Celý den miminku zpívá, hýčká ho. Masíruje ho, dme se pýchou nad jeho faldíky a buclatými růžovými tvářičkami. Po ránu ji chlapeček vítá brebtáním, natahuje k ní své tlusté ručičky. Jen několik týdnů po Louisině příchodu začne Adam chodit. Zatímco dřív celé noci proplakal, teď tvrdě spí až do rána.
Mila je víc plachá. Je to křehká dívenka, která se nosí jako baletka. Louise jí vyčesává drdoly tak utažené, až jí to roztahuje a zužuje oči. Vypadá pak jako středověká hrdinka s širokým čelem a chladným, aristokratickým pohledem. Je to obtížně zvladatelné, únavné dítě. Na všechno, co se jí nelíbí, reaguje křikem. Je schopná válet se po zemi uprostřed ulice, dupat, nechat se vláčet, jen aby Louise udělala ostudu. Když si k ní chůva přidřepne a pokouší se na ni mluvit, dívá se Mila jinam. Počítá nahlas motýly na tapetách. Dívá se na sebe do zrcadla, když pláče. To dítě je posedlé svým vlastním odrazem. Na ulici nespouští oči z výloh. Několikrát už vrazila do lampy nebo o něco zakopla na chodníku, tolik ji pohltilo pozorování sama sebe.
Mila je mazaná. Dobře ví, že se lidé dívají a že se Louise na ulici stydí. Když jsou na veřejnosti, podlehne chůva nátlaku rychleji. Louise musí chodit oklikou, aby se vyhnula hračkářství na hlavní třídě, před nímž se holčička obvykle vztekle rozvříská. Cestou do školky Mila šourá nohama. Ukradne jahodu z pultu před zelinářstvím. Leze na parapety výloh, schovává se v domovních vchodech a utíká, co jí nohy stačí. Louise se snaží běžet i s kočárkem, vyděšeně křičí dívčino jméno, holčička se však zastaví až na samém konci chodníku. Občas toho pak Mila lituje. Poleká ji Louisina bledost a strach, jehož je příčinou. Lísá se zpátky, je miloučká a mazlivá, chce odpuštění. Chytá se chůvy za nohy. Pláče a dožaduje se něhy.
Pomaloučku si Louise dítě ochočuje. Den za dnem jí vypráví příběhy, v nichž vystupují stále stejné postavy. Sirotci, ztracené holčičky, uvězněné princezny a hrady, které pustoší hroziví obři. Louisiny krajiny obývá podivná fauna, skládající se z ptáků s křivými zobáky, jednonohých medvědů a melancholických jednorožců. Dívenka mlčí. Zůstává sedět chůvě po boku, pozorná a netrpělivá. Dožaduje se návratu známých postav. Odkud se ty příběhy berou? Vycházejí z ní jako nepřetržitý proud, aniž musí přemýšlet, aniž ji vzpomínání a vymýšlení stojí sebemenší úsilí. Z jakého černého jezera, z jakého hlubokého lesa asi vylovila ty kruté pohádky, v nichž ti hodní na konci umřou, poté co zachránili svět?

 

Czech edition © Argo, 2017
© Éditions Gallimard, Paris, 2016
Translation © Sára Vybíralová, 2017
ISBN 978-80-257-2142-1

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 13 Červen 2017 14:32 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz