Charlie Jane Andersová: Všichni ptáci na nebi

Email Tisk PDF

 

Ptáci přebalTemně zábavný příběh o střetu magie s technologií, o životě a lásce ve světě stojícím na pokraji apokalypsy.

 

 

„Čas od času se objeví kniha, která člověka nutí, aby se o ní bavil s přáteli, hádal se o ní nad kávou a četl ji, dokud se jí nerozpadne hřbet. Všichni ptáci na nebi jsou právě takovou knihou,“ napsal jeden z přispěvatelů Barnes & Noble Sci-Fi & Fantasy Blogu.

Poté co se na střední škole cesty Patricie Delfinové a Laurence Armsteada za podivných okolností rozdělily, ani jeden z nich nečekal, že toho druhého ještě někdy uvidí. Koneckonců, když jeden získá magické schopnosti a druhý sestrojí dvouvteřinový stroj času, lze očekávat, že jim to oběma pořádně zamíchá životem.

Ale teď jsou dospělí, žijí v Mekce hipsterů San Francisku a svět kolem nich se rozpadá. Laurence je konstruktérský génius pracující na odvrácení globální katastrofy prostřednictvím technologických zásahů. Patricia absolvovala Eltisleyský labyrint, tajnou čarodějnickou akademii, a spolu s dalšími mágy bojuje proti neduhům, které ohrožují nemocnou společnost. Laurence s Patricií nemají ani tušení, že něco většího než oni sami, co začalo před lety v jejich dětství, je odhodláno svést je dohromady — aby svět zachránili, nebo aby jej ponořili do ještě větší temnoty.

Charlie Jane Andersová je americká spisovatelka a šéfredaktorka blogu i09, věnovaného diskuzi o současné sci-fi a fantasy scéně. Její novela Šest měsíců, tři dny získala v roce 2012 cenu Hugo, byla nominována na ceny Nebula a Theodore Sturgeon Award a dvakrát vyšla i v češtině (v časopise XB-1 a antologii Plameňák na konci léta, Gnóm! 2016). Kniha Všichni ptáci na nebi (2016) byla oceněna Crawford Award a nominovana na cenu Nebula. Český překlad v příštím týdnu vydává nakladatelství Host.

 

Ukázka z knihy:

Učebny na západní straně šedobílého betonového mauzolea Canterburské akademie měly okna s výhledem na parkoviště, sportoviště a dvouproudou silnici. Z východních oken se však naskýtal výhled na bahnitý svah k potoku, za nímž se v zářijovém větru chvěl nepravidelný okraj lesa. Ve školním vzduchu načichlém okoralými bonbony žužu se Patricia mohla dívat na východ a představovat si, že uteče do divočiny.

V prvním týdnu vyučování Patricia propašovala do školy v kapse sukně dubový list — svůj jediný talisman, kterého se dotýkala, dokud se nerozlámal na kousky. Během celé matematiky a angličtiny, dvou předmětů s výhledem na východ, upírala pohled na kousek lesa za oknem.

Přála si, aby tam mohla utéct a naplnit svůj osud čarodějky, místo aby seděla ve třídě a biflovala proslovy sto let mrtvého prezidenta Rutherforda B. Hayese. Pod zbrusu novou sportovní podprsenkou, naškrobenou košilí s krátkými rukávy a školní blůzou ji svrběla kůže, zatímco ostatní spolužáci kolem ní si psali textovky a klábosili: Chtěl Casey Hamilton pozvat Traci Burtovou na rande? Kdo zkoušel v létě tohle nebo tamto? Patricia se houpala na židli zepředu dozadu, zepředu dozadu, až s prásknutím, které vylekalo všechny kolem její lavice, narazila do podlahy.

Ode dne, kdy jí jistí ptáci řekli, že je výjimečná, uběhlo sedm let. Za tu dobu vyzkoušela každou knihu kouzel a každou mystickou praktiku na internetu. Zas a znovu se vytrácela do lesa, až se důvěrně obeznámila s každým ze způsobů, jak zabloudit. Nosila s sebou lékárničku, kdyby narazila na další poraněná stvoření, ale žádná zvířata už k ní nepromluvila a nikdy se nestalo nic magického. Jako by to celé byl jen nějaký žert nebo jako kdyby propadla u zkoušky a ani o tom nevěděla.

Po obědě se Patricia procházela na hřišti s obličejem zdviženým k obloze a snažila se držet krok s nevlídnými havrany létajícími nad školou. Havrani si krákali mezi sebou a Patricii do svých rozhovorů nezasvěcovali — stejně jako děti ve škole. Tedy ne že by jí na tom záleželo.

Chtěla se s někým skamarádit, protože to slíbila mámě (a tušila, že čarodějky by měly sliby plnit) — jenže do téhle školy přibyla až v osmé třídě a všichni ostatní tu byli o pár let déle. Zrovna včera stála u umyvadla na dívčích toaletách vedle Macy Firestonové a jejích kamarádek a Macy pořád vykládala něco o tom, jak jí dal Brent Harper při obědě kopačky. Macyin třpytivý lesk na rty dokonale zvýrazňoval její vlasy v barvě pomerančového nanuku. Když si Patricia stříkla do dlaně trochu falešného olejově zeleného mýdla, zmocnilo se jí přesvědčení, že i ona by se měla Macy zastat, říct něco vtipného o přitažlivosti a zároveň tragické nedostatečnosti Brenta Harpera s jiskřivýma očima a nagelovanými vlasy. A tak vykoktala, že Brent Harper je prostě NEJHORŠÍ — a okamžitě se na ni z obou stran sesypaly holky a chtěly vědět, co má s Brentem za problém. Co jí Brent udělal? Carrie Danningová na ni štěkala tak usilovně, až jí z dokonalých blonďatých vlasů málem vypadla sponka.

Havrani nelétali v žádné formaci, kterou by Patricia dokázala rozeznat, přestože většina toho, co se v prvním týdnu školy naučila, souvisela s tím, že bylo třeba najít ve všem nějakou pravidelnost. Díky pravidelnostem jste mohli vyzrát na otázky ve standardizovaných testech, díky pravidelnostem jste si do paměti vštěpovali dlouhé texty, díky pravidelnostem jste nakonec dali svému životu nějaký řád. (Tohle byl slavný Saarinianův program.) Ale když se Patricia dívala na havrany, brebentící a spěchající odnikud nikam, žádnou pravidelnost v tom nenacházela.

Vraceli se k Patricii, jako by si jí přece jen všimli, a pak zakroužili zpátky k silnici. Jaký mělo smysl prozradit Patricii, že je čarodějka, a pak ji ignorovat? Celé roky? Honila se za havrany a zapomínala se dívat před sebe, až se s někým srazila. Ucítila náraz, zaslechla zoufalé vyjeknutí a až potom uviděla, koho vlastně smetla: vytáhlého kluka s pískově světlými vlasy a velikou bradou, který se odrazil od drátěného plotu na kraji hřiště a upadl do trávy. Vyškrábal se na nohy. „Proč se sakra nedíváš, kam…“ Podíval se na něco na levém zápěstí, ale hodinky to nebyly, a až moc nahlas zanadával.

„Co je?“ zeptala se Patricia.

„Rozbilas mi stroj času.“ Nastavil ruku, aby si ho mohla prohlédnout.

„Ty jsi Larry, že jo?“ Patricia se podívala na přístroj.

Bylo jasné, že je rozbitý. V krytu byla zubatá prasklina a z ní vycházel nakyslý pach. „Vážně mě to mrzí. Nemohl by sis sehnat jiný? Samozřejmě ti ho zaplatím. Anebo mí rodiče. Snad.“ Máma bude štěstím bez sebe, napadlo ji.

Další katastrofa, kterou bude muset žehlit.

„Koupit si jiný stroj času.“ Larry se ušklíbl. „Jak si to představuješ? Že prostě půjdeš do elektra a najdeš ho v regálu?“ Slabě voněl po brusinkách, možná díky nějakému deodorantu.

„Nechoď na mě s ironií,“ řekla Patricia. „Tu si nech pro ty, co duševně hnijí.“ Nechtěla, aby se to rýmovalo, a v její hlavě to navíc znělo hlubokomyslněji.

„Promiň.“ Zamžoural na zničený přístroj a opatrně si odepnul pásek z kostnatého zápěstí. „Snad to půjde spravit. Mimochodem, já jsem Laurence. Larry mi nikdo neříká.“

„Patricia.“ Laurence jí podal ruku a ona s ní třikrát zapumpovala. „Takže to byl vážně stroj času?“ zeptala se. „Nestřílíš si ze mě nebo tak něco?“

„Jo, tak trochu. Ale nebyl nic extra. Stejně jsem ho chtěl brzy vyhodit. Měl mi pomoct před tímhle vším utéct. Ale místo toho ze mě udělal osla, který umí jenom jednu věc.“

„Lepší než osel, který neumí vůbec nic.“ Patricia zase zvedla pohled k nebi. Havrani byli dávno pryč a ona viděla jen jeden pomalu se rozplývající mrak.

Copyright © 2016 by Charlie Jane Anders

Translation © Milan Pohl, 2017

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2017

ISBN 978-80-7577-026-4

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 21 Duben 2017 16:29 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB