Dvojice literárních historiků a kritiků převzala Cenu Jaroslava Seiferta

Email Tisk PDF

 

Seifert Jaroslav foto archivPrestižní Cena Jaroslava Seiferta byla letos rozdělena mezi dva literární historiky a kritiky – Jiřího Brabce (*1929) a Jiřího Opelíka (*1930). Letošní laureáti si ocenění, jehož součástí je i finanční odměna ve výši 100 000 korun, osobně převzali 7. listopadu v rezidenci pražské primátorky. (vlevo Jaroslav Seifert)

 

 

 

Cena (na snímku vpravo) založená v roce 1986 ve Stockholmu Františkem Janouchem a nyní vyhlašovaná Nadací Charty 77 vždy v předvečer Seifertových narozenin (22. září) je udělována za vynikající slovesné dílo, vydané či jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech, výjimečněcena Jar Seiferta i za dílo celoživotní. Od roku 2015 se vyhlašuje pouze v lichých letech a mezi její držitele patří například Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Josef Škvorecký, Václav Havel či Ivan Martin Jirous. O udělení ceny rozhodla nezávislá porota v čele s Michalem Bauerem, která ocenila celoživotní práci obou vědců, zaměřenou na moderní české písemnictví. Jejich podnětné dílo podle porotců již dávno tvoří důležitou součást českého myšlení o literatuře, je osobité myšlenkově i stylisticky a stále pokračuje. Ocenili rovněž významnou lexikografickou a editorskou práci obou laureátů.

 

Milan Jungmann o knize Jiřího Brabce Panství ideologie a moc literatury (viz)

 

Zaplněný sál v budově Městské knihovny v Praze čekal zhruba hodinový slavnostní ceremoniál, v němž mluvené slovo střídala hudební vystoupení pěvkyně Petry Musilové, kterou na klavír doprovázel Lukáš Bendl. V publiku nechyběla řada známých jmen tuzemské literatury a literární vědy – kupříkladu básníci Eugen Brikcius a Karel Šiktanc, spisovatel a textař Jan Vodňanský, ředitel Moravské zemské knihovny Tomáš Kubíček, literární kritik a editor Michael Špirit, literární historička Libuše Heczková, publicista Jaromír Slomek, redaktor a editor Jan Šulc nebo nakladatel Filip Tomáš. Přítomna byla rovněž „hostitelka“, primátorka hlavního města Prahy Adriana Krnáčová, nebo zakladatel Nadace Charty 77 a dnešní člen její správní rady František Janouch, který v krátkém projevu připomněl dobu a okolnosti založení Ceny Jaroslava Seiferta a vyslovil přání, aby si ocenění nadále udrželo vysoký standard a stejnou váhu, jakou má dnes.

 

Předseda poroty, literární historik Michal Bauer, poté „oficiálně vyhlásil to, co už všichni víme“, tedy že „nezávislá porota ve složení Michal Bauer, předseda poroty, Pavel Dominik, Libuše Heczková, bez hlasovacího práva František Janouch, Hana Klínková, Tomáš Kubíček, Milena Marešová, Hana Soukupová a Jiří Zizler rozhodla, že letošními laureáty Ceny Jaroslava Seiferta budou dvě výjimečné osobnosti české literární vědy, pan Jiří Brabec a pan Jiří Opelík“. Následně oba přítomní laureáti převzali z rukou Adriany Krnáčové, člena správní rady Nadace Charta 77 Martina Bojara a Michala Bauera své diplomy a ceny mající podobu „nadačních kostek“ s reliéfem ve tvaru čísla 77.

 

Již zmiňovaný Michal Bauer přednesl rovněž osobně laděné a děkovně pojaté laudatio, které prozrazovalo jeho blízký vztah k oběma laureátům a jejich dílu. „Když jsem si v posledních dnech znovu četl v textech, ve slovech Jiřího Brabce a Jiřího Opelíka, pozoroval jsem na sobě zvláštní stav opojení, zaujatosti, zabydlenosti v těchto textech. Oba mi něco ukazovali, kladli mi otázky. Fascinující je rozsah jejich vědomostí, znalostí, obeznámenost s prameny, materiály, hloubka do níž pronikají. (...) Jiří Brabec a Jiří Opelík přinášejí problémy. Neobávají se přiznat, že si s nimi mnohdy nevědí rady. Nabízejí různé cesty, vědomí toho, že problémy, jimiž se zabývají, jsou komplikované, vrstvené, složité, v rozličných vztazích a vazbách, že poznávání je proces dynamický a vlastně vždy nehotový. Jedná se o myšlení v souvislostech a vztahování, i vztahování se k aktuální době, je to myšlení a řeč subjektu vědomého si zodpovědnosti za svůj názor, za svůj úsudek, a zároveň stále neuspokojeného.“

 

Zatímco Jiří Brabec svým myšlením Bauera dle jeho slov podněcuje k nespokojenosti s dosaženým věděním, Jiří Opelík jej prý podněcuje především svým entuziasmem pro umění. Brabcovi autor laudatia závidí jeho rozhled a paměť, na Opelíkovi – „člověku hluboce empatickém“ – obdivuje vedle rozhledu jeho přístup, z něhož prý sálá lidskost, pokora a zaujatost. Oba dnešní laureáty pak podle Bauerových slov vyznačuje v dnešní době málo vídaná mravní i myšlenková integrita. Ačkoliv postoj oceněných badatelů k literatuře je v mnohém odlišný – „u Jiřího Brabce je to přístup analytický, racionální, ta emocionalita je tam velmi umně skryta, u Jiřího Opelíka je patrná vášeň pro literaturu“ –, lze v jejich zájmech a dosavadní práci nalézt i nejeden styčný bod, například v oblasti jejich díla editorského. Jako příklad Bauer uvedl třeba právě Jaroslava Seiferta, jehož vydání Spisů Jiří Brabec řídil (zpočátku s Marií Jiráskovou) a sám se také na nich aktivně editorsky podílel, kdežto Jiří Opelík připravil seifertovský výbor Třeba vám nesu růže, který vyšel roku 1999. „U obou laureátů je také vidět, že literární kritika může být inspirací i uměním,“ dodal vzápětí.

 

Děkovná řeč Jiřího Brabce, kterou sám autor označil za „nesouvislý projev“, byla stručná a odlehčená humorem. Literární historik podle něj rozhodně není zvyklý na potlesk, a to podstatné na jeho řemesle (o němž Brabec hovořil jako o daru, něčem zcela výjimečném) je, že „celý život vede hovor – s dílem, s dějinami, se sebou samotným“. „Jsem úplně mimo svoji suverenitu přednášejícího,“ svěřil se přítomným pod dojmem vyslechnutého laudatia a vzápětí rozesmál publikum svou poznámkou „děkuji porotě, myslím si, že to neměla dělat“. Nakonec poděkoval těm, s nimiž je stále v rozhovoru, neboť „vzhledem k mému věku ten rozhovor je potřebný už proto, aby si člověk nemyslel, že končí, protože literární historik končit prostě nemůže, pokračuje a bude pokračovat až do konce“.

 

Oproti tomu Jiří Opelík přišel s projevem čteným a o poznání delším. Vzpomněl v něm také na své návštěvy (po boku staršího kolegy a přítele Rudolfa Havla) u básníka Jaroslava Seiferta v posledních letech Mistrova života: „Bývala to poutavá odpoledne pestrého obsahu. Popíjeli jsme červené a Seifert, pro mne překvapivě vysokým hlasem, vzpomínal na uplynulé i glosoval současné, vyprávěl humorné historky i pronášel hořké pravdy, vyznívající podobně jako jedna jeho pozdní báseň, v níž se praví: ‚ale přiznejme si, že ani toto štěstí nestojí za to dlouhé bloudění, když člověk chodí od smutku k bolesti, od neštěstí k žalu, a říká tomu život‘.“ Při líčení svého „nenáviděného i milovaného řemesla“ (viz názvy jeho dvou knih) pak Opelík formuloval své základní pracovní principy, pod které by se jistě podepsal i jeho kolega Jiří Brabec: „Jako literární historik nebo kritik musím nejdřív ze všeho zkoumaným autorům pozorně naslouchat, protože bez naslouchání není rozumění, bez rozumění není výkladu, bez výkladu není zvažování, bez zvažování není soudu. Jen žádné apriorismy – generační, vkusové, ideové ani metodologické.“

 

Video: Děkovné projevy Jiřího Brabce a Jiřího Opelíka, laureátů Ceny Jaroslava Seiferta

 

 

Fotografie ze slavnostního předávání ceny:

Michal-Bauer-čtoucí-laudatio-před-zraky-obou-laureátůAdriana-Krnáčová-Michal-Bauer-Jiří-Brabec-Jiří-Opelík-a-Martin-BojarJiří-Brabec-a-Jiří-Opelík-laureáti-Ceny-Jaroslava-Seiferta-za-rok-2017

 

 

 

 

 

 

předávání-Ceny-Jaroslava-Seiferta-přihlížel-zaplněný-sál-v-primátorské-rezidencimezi-gratulanty-nechyběl-ani-básník-Karel-Šiktanc-laureát-Ceny-Jaroslava-Seiferta-za-rok-2011František-Janouch-zakladatel-Nadace-Charty-77-a-Ceny-Jaroslava-Seiferta

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 08 Listopad 2017 11:19 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB