Kniha roku 2016 podle Literárních novin

Email Tisk PDF

 

Labyrint duše přebalZ celoroční nakladatelské produkce vybrala redakce Literárních novin už počtvrté knihu, kterou považuje za výjimečnou a významem přesahující úzké parametry kalendářních dvanácti měsíců. Knihou roku se stal soubor esejů Iva Pondělíčka nazvaný Labyrinty duše & Bída psychologie. Publikaci vydalo nakladatelství Prostor.

 

 Čtěte ukázku z knihy Labyrinty duše & Bída psychologie

 

V roce 2013 jsme vybrali monografii Jiřího Křesťana Zdeněk Nejedlý politik a vědec v osamění, v následujícím roce jsme vsadili na bilanční soubor statí a rozhovorů Josefa Topola O čem básník ví a loni nás zaujala historička Eva Hahnová knihou Dlouhé stíny předsudků s podtitulem Německé a anglické stereotypy o Češích v dějinách 20. století. Aniž to byl náš původní záměr, rodí se tak řada knih, jež bývají zahrnovány do tzv. non-fiction. Důvody je možné hledat jednak v tom, že v oblasti beletrie u nás existuje až nepřehledné množství ocenění a my jsme nehodlali zůstat v zákrytu, jednak ve skutečnosti, že v posledních letech na sebe žádná česká prozaická nebo básnická kniha nedokázala upoutat pozornost, která by nebyla pouze sezónní.

Pondělíčkovy texty sebrané do aktuálního výboru vznikaly, zhruba řečeno, v uplynulém půlstoletí. Klene se nad nimi dnes až archaická monumentálnost nespecializovaného vědění a přemýšlení. Autor se vyjadřuje zaprvé jako klinický psycholog třeba v eseji Tvář a lidský úděl. Dále se jako literární analytik probírá romány Flauberta a Zoly nebo širokým diapazonem textů týkajících se donchuanismu. Do třetice ho láká svět moderní masové komunikace a jeho tendence k videokultuře a erotizaci. A konečně sledujeme Pondělíčka při úvahách o možnostech konstituovat vědu o duši jako vědu. Tady je výsledek: „Znovu se ocitáme u propastné a nedozírné problematiky osobnosti. Sondou do ní může být introspekce, nebo – v jiném případě – metoda vhledu a pořádání. A této praxi se psycholog může jen stěží asi naučit. Spíše si myslím, že je k tomu nutným předpokladem určitý druh nadání, dosti příbuzný nadání uměleckému, protože tato praxe má své racionální i iracionální momenty. Psychologova práce je v praxi vždy zároveň uměním.“

Vzhledem k tomu, že Pondělíček začal ve svém penzijním věku také malovat, jak se o tom zmiňuje v rozhovoru, nepřekvapí do knihy zařazený esej Kouzelníkovi pomahači. Rozebírají se v něm funkce, které plní ve výtvarném umění magie, fetiš a erotika, což zase z druhé strany sousedí s autorovou erudicí sexuologickou: „Inteligence každého druhu, každé species, i intelekt jedince druhu Homo jeví přímou úměru s vyšší zranitelností v intimní sféře, s defekty v sexuální potenci.“

Kniha Labyrinty duše & Bída psychologie dokládá svou ojedinělostí rmutnou pravdu, že intelektuálů je dnes mnoho, ale že v jejich hejnu se ti moudří vyjímají jako bílé vrány. Ivo Pondělíček je bílá vrána rovněž proto, že nemá potřebu zneužívat komunikační sítě ke komentářům jepičích činů, dělat dobře svému exhibicionismu a natřásat svá intelektuální pírka. A ještě něco: Pondělíček na rozdíl od mnoha specialistů umí psát česky.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 28 Prosinec 2016 17:27 )  

banner Pidivadlo

Partneři