Academia aneb Umění nakládati s knihami

Email Tisk PDF

 

Akademie plakát výročíSpolehlivost, horlivý vztah k dílům, preciznost při přípravě rukopisů, noblesní jednání s autory… Není toho zrovna málo, co je připisováno nakladatelství Academia. Značka se na českém knižním trhu objevila poprvé v roce 1966, před rovným půlstoletím.

 

Čtyři tisíce sedm set devadesát šest. Až k tomuto číslo dospěl soupis publikací, které za to půlstoletí pod značkou Academia vyšly do konce roku 2015. Kompletní bibliografii nacházíme – spolu s několika příležitostnými texty – ve sborníku, kterým nakladatelství své výročí připomíná. Soupis publikací na jedné straně ukazuje (jak praví současný ředitel nakladatelství Jiří Paděvět) – „kolik práce bylo pod značkou Academia odvedeno“, ale na druhé straně ukazuje „i rozpory jednotlivých historických epoch a způsobů řízení, kterými Academia prošla“.

První položkou bibliografie je titul 100 let Československé společnosti chemické, její dějiny a vývoj: 1866–1966. Už tím je naznačeno podstatné: Academia byla zřízena pro službu české, respektive československé vědě. A v tomto poslání setrvala dodnes.

 

Čtěte také: 50 let Academie, 50 knih rok po roce

 

Jiří Padevět svou představu o nakladatelské práci formuluje následně: „…každé nakladatelské podnikání by mělo sloužit nejen k dosažení zisku, ale rovněž ke kultivaci veřejného prostoru (ne, nemám na mysli jen vznešenou, vysokou literaturu, ale i běžné čtivo), neboť dokud čteme cokoliv a jsme schopni vnímat tištěné slovo, přemýšlíme o sděleném a tak snadno nepodléháme vábení jednoduchých obrazů a jednoduchých řešení“. Poslání „svého“ nakladatelství ale vidí ještě jinak: „…nakladatelské podnikání pod značkou Academia je především službou. Službou Akademii věd České republiky, službou vzdělanosti, službou myšlení.“

Služba vědě, služba vzdělanosti je zároveň službou společnosti jako celku, protože společnost vědu potřebuje – i když si to mnohdy jen málo uvědomuje, a často nad poznání povyšuje zábavu. Není to tak dlouho, co klopy sak vědeckých pracovníků zdobily samolepky se sloganem Věda žije – bylo to v časech, kdy to s vědeckým bádáním u nás, zejména s primárním výzkumem, vypadalo nahnutě. Produkce nakladatelství Academia je názorným dokladem, že věda u nás opravdu žije, byť by byla i vystavena ústrkům.

Předseda Akademie věd České republiky, profesor Jiří Drahoš, klade působení nakladatelství Academia do protikladu k působení většinových médií, která – stejně jako v době vzniku nakladatelství (tehdy ovšem pod jinými prapory) – „přinášejí informace pouze v intencích panujícího systému, se zaměřením na jednotlivosti a s katastrofální neschopností postihnout skutečnost jako celek“. Pro taková média má Drahoš tvrdý odsudek: „Plytkost formy a povrchnost obsahu tak vytváří zdánlivou realitu, která nemá se skutečným životem nic společného.“ Proti tomu profesor Drahoš klade službu veřejnosti formou pravdivého slova. Nakladatelství Academia se této služby podle jeho názoru zhošťuje „například ediční řadou Historie, která se věnuje konkrétním historickým procesům či osobnostem, přičemž hledá souvislosti mezi historií a současností, nebo edicí Společnost, v níž renomovaní domácí a zahraniční autoři reagují na společenské změny a nové myšlenky v širokém oboru lidského myšlení, či edicí s názvem Jak bude vypadat budoucnost za několik let?, k jejímž hlavním tématům patří politologie, sociologie či globalizace, ale bohužel také náboženský, politický a státní terorismus“. Těmito edicemi, ale nejen jimi, Academia „otevírá prostor obrazům skutečného života a vychází vstříc všem těm, kteří se nespokojí s povrchní bezobsažností a těkavou formou jen proto, že jsou líbivé a jdou takzvaně na odbyt“.

Nakladatelství Academia se před padesáti lety nezrodilo na zelené louce. Už od roku 1953 měla Československá akademie věd své nakladatelství. Vznikem značky Academia však vědecká obec dávala jasně najevo, že nakladatelská činnost – byť by byla stále především výkladní skříní domácího bádání –, se začíná obracet zevnitř ven.

V jubilejním sborníku o zrodu Academie píše botanik a předseda Rady vědeckých společností ČR Lubomír Hrouda: „Academia je název vznosný, hodný úctyhodného projektu, díla či domu. A tím zrození akademického nakladatelství jistě bylo… I když – nešlo vlastně o zrození, ale spíše o převtělení, či pohřbení předchozího předlouhého suchého názvu Nakladatelství Československé akademie věd. Zlatá šedesátá zkracovala nejen sukně, ale i názvy: kdy jindy se převtělilo SNKL(H)U (Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění) v Odeon?“

V prvním roce svého působení vydala Academia sto šedesát šest titulů. Tedy některé byly zmožené tím, že souběžně s českým vydáním vyšlo i cizojazyčné, většinou anglická či německá mutace. Už jen letmé nahlédnutí do bibliografie prvního roku dává tušit, že čerstvě zrozená Academia vstoupila do zajímavé doby. Kosík tu vydává Dialektiku konkrétního, vychází překlad studie tehdy ještě ne tolik slavného Naoma Chomského ­- Syntaktické struktury: logický základ teorie jazyka: o pojmu „gramatické pravidlo“. V každém z dalších ročníku akademické produkce najdeme sice i tituly poplatné době – vydávané zejména se zřetelem politickým, ideologickým, či v novější době pak zřetelem komerčním, ale zároveň tu jsou knihy, které čas přečkaly bez úrazu.

Bestsellerem patrně už v počátcích Academie byly jazykové příručky. Mezi publikacemi prvního roku nacházíme čtvrté vydání Pravidla českého pravopisu, editovaná takovými veličinami jako byl Bohuslav Havránek či František Trávníček. V průběhu let vydalo pak nakladatelství spoustu titulů „zásadních pro obor českého jazyka i pro široké užívání češtiny samotné“: Slovník spisovného jazyka českého, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Akademický slovník cizích slov, Nový akademický slovník cizích slov, Pravidla českého pravopisu, Akademickou příručku českého jazyka… To vše jsou knihy, o nichž asi sní každý nakladatel, tedy stále žádané, s nimiž nejdete do rizika. Vydělávají však na jiné, rizikovější tituly.

Současný stav nakladatelství Academia je názorným příkladem toho, že dějiny se nehýbají vpřed bez osobnosti. V Academii je tou osobností už deset let ředitel Jiří Paděvět. V jubilejním sborníku padá jeho jméno často. Není to ovšem jen povinné klanění se u vrbiček. „Při pohledu na bezmála tři desítky edičních řad je zjevné, že Academia za Padevětova řízení zůstává věrná svému základnímu poslání jakožto nakladatelství největší vědecké instituce v České republice, že prokazuje úsilí předvést literární formou to nejlepší, k čemu současná česká věda dospěla, a zároveň dokořán otvírá okna do světa zahraniční vědy,“ konstatuje historik Jaroslav Pánek. Padevět je „bezpředsudečný systematik“, konstatuje profesor Pánek, ale zároveň má – jak naopak říká Martin C. Putna – „odvahu k bláznivosti. Odvahu k edičním nápadům, které by leckomu mohly připadat z různých důvodů bláznivé – které však, když se prosadí, nutí leckoho k uznání: Jak jsme mohli být tak blázniví, že nás to také nenapadlo...“ Obří svazek Díla Williama Shakespeara či Sebrané spisy Jakuba Demla jsou jen jednotlivostmi, jimiž se to „bláznovství“ projevuje…

Pohled do aktuálního edičního plánu dává tušit, že Academia nijak ze svého nesleví ani letos. Balvínovy Rozmanitosti z historie Království českého se tu stýká s Jaspersovým spisem Atomová bomba a budoucnost lidstva, Válečný deník 1914-1918 Ernstra Jüngera, von Dodererovy Strudlhofské schody s Lombrosovými Nejnovějšími objevy a aplikacemi psychiatrie a kriminální antropologie. S Martinem Hurbaničem navštívíme Konstantinopol 626, od Pavly Vošahlíkové se dozvíme, jakou roli hrála Rákoska v dílně lidskosti. Pokračovat budou spisy Jakuba Demla, Záviše Kalandry, Stanislava Komárka či Vladimíra Macury, prvním svazkem se přihlásí trojsvazkový výbor z díla Julia Fučíka… A k tomu klíče brouků čeledi slunéčkových či čeledi potemníkových, monografie Jeskyně české republiky na historických mapách…

Academia myslí na to, aby měla i v budoucnu autory. Už několik let vydává edici Studentské práce, v níž dostávají knižní podobu nejlepší diplomové práce studentů a absolventů vysokých škol. Zdá se mi však, že méně už myslí na budoucí čtenáře z řad veřejnosti. Kdo bude číst odborné publikace, nebude-li připraven knihami popularizačními? A těch je v nabídce Academie v posledních letech spíše pomálu. Edice Galileo chystá na letošek jen jeden svazek.

Bez knih se značkou Academia by byl náš knižní trh podstatně chudší. Rádi o nich budeme nadále referovat na tištěných i webových stránkách Literárních novin. Ostatně právě z produkce Academie jsme vybrali naši Knihu roku 2015. Stala se jí historická studie Evy Hahnové Dlouhé stíny předsudků (viz Kniha rioku Literárních novin ).

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 17 Únor 2016 09:36 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz