Obrázky, které namalují děti nebo třeba šimpanzi, se od děl mistrů abstrakce liší ve skutečnosti jen velmi málo, tvrdí na základě statistik Mikhail Simkin z Kalifornské univerzity v Los Angeles.
Reaguje tak na článek, který se letos v březnu objevil v odborném časopise Psychological Science. Jeho autoři Angelina Hawley-Dolanová a Allan Winner v něm popsali výsledky zajímavé studie, v jejímž rámci skupina dvaatřiceti studentů dostala k posouzení třicet párů obrazů. Jeden z nich byl vždy namalovaný známým umělcem, zatímco druhý „stvořilo" dítě, opice nebo třeba slon, a účastníci pokusu měli určit, který obraz se jim líbí víc. Výsledkem bylo, že slavní umělci oslovili více v 67 procentech případů, zatímco děti nebo zvířata triumfovaly ve 33 procentech. Autoři studie tak došli k závěru, že se převládající názor, podle něhož nelze abstraktní umění odlišit od dětské malůvky, nezakládá na pravdě. K podobným výsledkům přitom došel i sám Simkin v roce 2007, kdy přišel s online testem nazvaným Skutečné umění, nebo padělek? (přičemž ovšem všechny padělky stvořil vlastnoručně). Z více než 57 tisíc lidí, kteří si test udělali, jich v průměru zhruba 66 procent bylo s to skutečné umělecké dílo poznat. Nyní ale Simkin tvrdí, že je k zodpovězení otázky nutné přihlédnout i k dalším studiím. Zmiňuje například práci Fredericka Urbana z roku 1908, který účastníky svého testu vybídl, aby srovnávali hmotnost dvou závaží, z nichž jedno vážilo 100 gramů a druhé mělo vždy o pár gramů méně nebo více. V případě, kdy druhé závaží vážilo 95 gramů, bylo 72 procent účastníků testu s to prohlásit, že je lehčí. Vzhledem k tomu, že míra schopnosti poznávání abstraktního umění je citelně nižší, tak Simkin nyní konstatuje, že v procentním vyjádření je rozdíl mezi abstraktním mistrovským dílem a dětským obrázkem menší, než je rozdíl mezi závažími o hmotnosti 100 a 96 gramů, tedy menší než čtyři procenta.
Druhý experiment se pojí s šachisty, konkrétně se systémem hodnocení jejich výkonnosti ELO. Podle něj je každému šachistovi podle výsledků jeho utkání přiřazeno určité množství bodů, a ty pak určují jeho herní úroveň: začínají šachista může mít například 1200 bodů, zatímco velmistrem se může stát po získání 2700 bodů. Je ale známo, že pokud je mezi dvěma hráči rozdíl 200 bodů, což značí, že jsou buď z různých úrovní, ale mohou být i v úrovni stejné, v průměru v 77 procentech případů vítězí hráč s vyšším počtem bodů. I tento ukazatel je tedy vyšší než schopnost rozpoznat abstraktní umění, přičemž „kresby" slona nebo dítěte nelze „šachově" zařadit mezi zatáčečnické. Simkin proto končí radikálním tvrzením: ani ti nejlepší abstrakcionisté by si z hlediska hodnocení ELO nezasloužili skončit výš než mezi amatéry ve třídě D.
-
|2011-06-20 19:36:08 cestující - divné počtyPíše se tu, že "slavní umělci oslovili více v 67 procentech případů, zatímco děti nebo zvířata triumfovaly ve 33 procentech". O pár řádků níže pak, že "je rozdíl mezi abstraktním mistrovským dílem a dětským obrázkem menší ... než čtyři procenta". Podle jaké matematiky to autor spočítal? Předpokládám, že mu doma na zdi visí žánrová krajinka.
