Ve věku 86 let v Moskvě zemřel malíř a teoretik umění Elij Beljutin, přední představitel sovětského „neoficiálního umění“.
Proslavil se v roce 1962, kdy u příležitosti 30. výročí založení Svazu umělců v moskevské Manéži uspořádal výstavu avantgardních umělců. Zahájení výstavy byl přítomen i Nikita Chruščov, který vystavená abstraktní díla ostře zkritizoval, nařídil expozici zavřít a zakázal rovněž činnost několika malířům, mezi nimi například Julo Soosterovi 
nebo Vladimiru Jankelevskému. Podle mnoha názorů právě tato událost ukončila chruščovovské „oteplení“ a stala se počátkem následujících dekád stagnace v Sovětském svazu.
Elij Beljutin v 60. letech působil v rámci svého Experimentálního studia malby a grafiky a vystavoval i ve Francii. Po zákazu výstavy v Manéži putovala jeho díla do trezoru, přičemž se terčem ostré kritiky komunistické strany stali i Beljutinovi kolegové jako Ernst Něizvěstnyj nebo Věra Preobraženská. Sám Beljutin přišel o svůj ateliér a byl vykázán do vesnice Abramcevo.
V roce 1969 získal zlatou medaili Italské akademie moderního umění.
