V Konírně paláce Kinských se představuje méně známé rané dílo malíře a básníka Františka Kavána (1866-1941) z krátkého, ale intenzivního období druhé poloviny devadesátých let 19. století. Jeho symbolistní a dekadentní krajiny jsou spojené s psaním poezie. Opouští v nich už studia krajinářské Mařákovy školy na Akademii a je mu blízká atmosféra dekadentů z okruhu Moderní revue s Karlem Hlaváčkem, Arnoštem Procházkou a dalšími. Výstava probíhá ve dnech 16. 2. - 13. 5. 2012. Jako doprovodný program výstavy jsou připraveny komentované prohlídky a výtvarné dílny.
Dokonce i znalcům a milovníkům umění může rané dílo malíře a básníka Františka Kavána (1866 – 1941), přinést určité překvapení. Národní galerie v Praze nyní prostřednictvím malé, ale objevné výstavy zpřístupňuje veřejnosti jeho obrazy, kresby a grafické listy, vzniklé během pouhých pěti let, mezi roky 1894 až 1899. Nově objevená Kavánova díla z druhé poloviny 90. let 19. století, které Národní galerie v Praze nedávno získala, v mnohém rozbíjejí tradiční představu o Kavánově tvorbě.
Některé z těchto prací sice už byly k vidění na velkých výstavách a jsou reprodukovány v odborných publikacích (Dekadence, Sváry zření, Křičte ústa!), kde však vždy tvořily jen malý střípek z rozsáhlejší mozaiky, prezentující především období či tendenci, nikoliv dílo jediného autora. Pohromadě jsou nyní jako ucelený obraz jedné zajímavé a zároveň opomíjené vývojové etapy Kavánova díla vystaveny poprvé. Nutno dodat, že v mnohém mění léty zažitý obraz tvorby tohoto významného českého krajináře, žáka Julia Mařáka. Výstava František Kaván: Symbolistní, dekadentní znovu ukazuje, jak atraktivní je pro dnešní dobu téma českého umění kolem roku 1900. Výstava odkrývá dosud málo známé souvislosti spletitých kořenů, z nichž se jen o několik let později začalo rodit české moderní umění.
Poslední Kavánova výstava z 2011 v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem sice důstojně připomněla 70. výročí malířova úmrtí, ale opírala se především o jeho známou tvorbu. Kavánova dekadentní díla ukazovala jen okrajově. Národní galerie v Praze naopak vyšla v případě současné výstavy ze zdůraznění méně známých aspektů Kavánovy tvorby. Umožnila jí to skutečnost, že se výstava opírá především o práce na papíře, které z technických důvodů nelze vystavovat dlouhodobě. Symbolistní a dekadentní krajiny Františka Kavána představují také mimořádně zajímavou spojnici mezi těmito tendencemi ve výtvarném umění a českou literaturou sklonku 19. století. František Kaván se stýkal s dekadentními literáty z okruhu Moderní revue. Byl mu blízký nejen Karel Hlaváček, ale také mnozí další tehdejší básníci. Sám ostatně psal verše a byl velmi osobitým překladatelem, zejména z ruštiny. Proto by právě vzájemný vliv literatury a výtvarného umění mohl být leitmotivem této komorní výstavy.
Pro srovnání s Kavánovou tvorbou posledních pěti let 19. století jsou v Konírně paláce Kinských v střídmém, ale velmi pečlivém výběru vystavena obdobná díla Antonína Chittussiho, Karla Hlaváčka či Jaroslava Panušky. Kavánova dekadentní tvorba se tak znovu ocitla v relevantním kontextu, který návštěvníkovi umožňuje alespoň na okamžik se vcítit do zjitřené, ale neobyčejně inspirativní atmosféry přelomu 19. a 20. století, doby na prahu moderny.
