Specifikem díla Jana Merty je především subjektivní povaha díla, reflektující silně osobní prožitky a dojmy. Formálně je tvorba charakteristická snahou po stavebnosti, jednoduchosti a čistotě, pohybuje se na hranici mezi konkrétním a abstraktním. Návštěvník měl v nedávných dnech možnost posoudit zhodnotit kvality díla hned na dvou jeho brněnských výstavách.
Tato nevšední událost nabízí možnost bilance velkoformátových pláten, prezentovaných ve Wannieck gallery a maloformátových akvarelů, vystavených galerií Ars. Současně ale slouží jako dokonalá koncepce dvou diverzních, paralelně probíhajících výstav, které mají paradoxně leccos společného.
Logicky se nabízí srovnání, respektive, Merta nás k němu přímo budí, neboť je mistrem interakce a bilance. Na obou výstavách totiž míjíme občas stejné obrazy, provedené v různých formátech, technikách a na odlišném podkladu. Dostává se nám tím určitého tvůrčího schizofrenního vyladění, které je charakteristické pro jakoukoli tvorbu. Zatímco velké formáty působí závažněji, koncentrovaněji a autoritativněji v malířském slova smyslu, akvarely jsou nabyty přímočarostí, nenuceností, hravostí a nesou eminentní výhodu toho, že mohou několika tahy zachytit podstatu zobrazovaného.
Hledání anděla
Akvarely, prezentované soukromou galerií Ars, jsou výřezem z bezmála třicetileté tvorby, takže zároveň dokumentují umělcův v tomto případě „miniaturní" mikrosvět, jeho koncentraci a neúnavné hledání, podložené konceptuálním přístupem. Příkladným svědectvím je jediný velký formát, nazvaný Přímořská krajina s andělem, tyčící se ke stropu galerie. Černobílý formát je orientován na výšku, působí torzovitě, neboť co mu nechybí do výšky, mu chybí do šířky. Název nás nutí k hledání anděla, který tam vlastně není a zároveň je.
Mertovo dílo klade vysoké nároky na pozornost diváka, který se často dozví informaci z názvu či dokonce vročení. Zmiňovaný obraz je datován 1999-2009. Z vedlejší fotografie, která dokumentuje, jak vznikal, pochopíme, že byl namalován roku 1999 u moře, mořskými vlnami značně rozmočen a pokrčen a léta nato asi znovuobjeven, podroben přezkoumání a novému zásahu, „destruujícímu" původního anděla. Po dotazu se opravdu dozvíme, že je obraz „staronový", respektive těsně před vernisáží přemalovaný a snad definitivně dokončený. V průběhu výstavy si na podobná vročení zvykneme a začneme chápat procesualitu tvorby a otázku dokončení obrazu či nutných návratů ke starým tématům v rámci pravdivosti kontinuity práce.
Instalace působí dojmem promíšenosti, v některých částech se jasněji tematizuje jistý problém, jako například sovětská symbolika, spjatá s naší kulturou, v jiné se staneme před malířštěji či kresebněji pojatou polohou. Autor záměrně nevnucuje žádné koncepce a nechává vše prolínat, prostupovat a zneklidňovat. Tématem se mu stává vyvažování osobního a veřejného, hranice a míra. Ocitneme se tak kupříkladu před akvarelem názvu „Napadl duch hmotu nebo hmota ducha?", či akvarelem, který do názvu promítl zaslechnutou frázi „Má náturu, ale chybí mu bravůra." Smysl pro humor uplatňuje i jiným způsobem.
Akvarelový lazurní přístup aplikuje i na techniku čajovou, vinnou a kávovou. Jako pravidelná konzumentka kávy si neodpustím nezmínit obraz „Silná káva", kdy staneme před miniaturním hnědě zbarveným plošným symbolem šálku kávy zachyceným „logr" technikou. Podobný problém řeší Merta v akvarelu Vizitka I, Vizitka II, na nichž je napsáno „Pozor, nestálý materiál". Ať už v tomto případě užil techniku kávy, čaje či vína, dospěl k úsměvnému paradoxu, kdy vizitka, provedená nestálou technikou, vbrzku pozbude původní zprostředkovatelské funkce. Navíc nám užité geometrické tvary připomenou lemování sušenek „Be be" a tím nabízejí osobní interpretace.
Citoslovce jako motiv
Vedle soukromých témat, která není možno dešifrovat v původním smyslu, zaregistrujeme několik verbálních černých „sloganů", reagujících, opět osobitě na graffiti. Významově zatížené symboly socialistické ideologie odlehčuje o citoslovce konceptuálního ražení jako „Uf!", „Ach!", s věnováním výtvarníku Viktoru Pivovarovi. Provokativně vedle sebe v instalaci staví dvě významově neslučitelné roviny, stejně tak jako náhodně nacházíme vzkazy na zdech. Běžnou tematiku akvarelů překračuje, takže se citoslovce stávají jediným malířským samonosným motivem. Stejně tak nestandardní mohou být popisky, které tentokrát nejsou na štítku, ale vepsané tužkou na zdi, připomínající osobní vzkazy na zdech či školních lavicích.
Mimoto nás Mertova tvorba překvapí jedním nenápadným, avšak zásadním momentem. Některé abstrakce doplňuje konkrétním názvem typu: Nevěřila byste či Otcovýma očima, což v důsledku dodává na sdílnosti a asociativnosti. Individuální kód funguje jako klíč ke zprostředkování a dokonce společnému sdílení ne vždy přístupné abstrakce.
V akvarelech se odráží intimita a poklidná zádumčivost, vycházející nejen z formátů, ale i volby pastelové barevnosti decentních valérů a v neposlední řadě skromnost, která vyplývá z tématu. Mertovy akvarely nepochybně staví na platformě tradice, ale odrážejí se někam za ni preferencí nelíbivých, ať osobních, tak veřejných témat. Rovněž přístupem inklinuje k občasnému experimentu, zpochybňujícímu akvarelovou líbivost a tradičnost. To však nevylučuje preciznost a uhlazenost provedení minimalistického nádechu. Přes rafinovanost a konceptuální nakročení výstavou prostupuje empatie, podprahové lidství, takže Merta divákovi vždy něco osobního nabídne. Vskutku neužívá léčbu šokem, ale spíš tlumenou, zamýšlející se lyrikou.
Autor je výtvarná publicistka a malířka.
Jan Merta: Na papíře 1982-2010. Galerie Ars, Josefa Chloupka, Veselá 39, Brno. Otevřeno od úterý do soboty 13 do 18 hodin, v neděli od 13 do 17 hodin. Otevřeno od 5. ledna do 5. února 2010.
Jan Merta - Výstava. Wannieck galery. Ve vaňkovce 2, Brno. Otevřeno denně kromě čtvrtka od 10 do 18 hodin. Výstava trvala od 25. září do 31. ledna 2010.
