Zařadit tyhle knihy do knihovny, nebo se jich raději zbavit? Má cenu je číst? V tom by vám chtěla pomáhat tato rubrika. Stručně a rychle.
Publius Vergilius Maro: Aeneis (Academia 2011/ přeložil Rudolf Mertlík na základě překladu Otmara Vaňorného)
Homér Římanů a spolu s ním prazáklad evropské inspirace všech filmů o válce a bojovém umění. Ušlechtilá jatka v hexametrech: „Usmrtí s Démodokem i Ládóna, Feréta, lesklým/ mečem pak Strýmoniovi tam pravici usekl, jež se/ sápala na jeho hrdlo, pak balvanem Thoanta praštil/ ve tvář a rozbil mu kosti, hned smíšené s krvavým mozkem.“ Jako další chod k této velmocenské doktríně Říma doporučuji román Hermanna Brocha Smrt Vergilova. Řadu ostatních bohatých kulturních souvislostí rozebírá v zasvěceném doslovu Martin C. Putna.
Halldór Laxness:
Křesťanství pod ledovcem (dybbuk 2011/ přeložila Helena Kadečková)
Měl jsem dojem, že od islandského držitele Nobelovy ceny (1955) česky vyšlo už snad skoro všechno. Tento román z roku 1968 je trochu překvapení. Zajímavě dnes působí ostrovní reálie i vypravěčský styl nesený něčím, co mi připomíná špásy lidové blouznivosti a nad čím jsem se naposled smál v knížkách finského autora Paasilinny. V Laxnessově deníku biskupského emisara na inspekční cestě probleskne i dobově velmi aktuální problematika new age a vůbec duchovní atmosféra 60. let.
Colum McCann: Zoli (Odeon 2011, přeložila Barbora Punge Puchalská)
Rodilý Dubliňan žijící teď v USA se vydal za látkou jednoho ze svých románů do romských osad na Slovensku. Strastiplný osud pěvkyně cikánského lidu se táhne od třicátých let minulého století až téměř do současnosti. Možná by přesvědčil, kdyby čtenáře nekamenoval anachronismy
a zkreslenými reáliemi: Soukromý chov slepic na Slovensku v 50. letech byl prý nelegální, rádio na baterky před druhou světovou válkou atd. Obtížně prostupný text.
