Memento postmoderní jedinečnosti

Email Tisk PDF

emo ilustracePublikace Kmeny zajímavým způsobem ukazuje styl městských subkultur od hackerů po fotbalové chuligány. Zároveň paradoxně plní funkci hrobky autentičnosti, protože podle v knize citovaného Hakima Beye (autora Dočasné autonomní zóny) je pro přežití alternativních subkultur nutná neviditelnost.

Lidé postmoderní doby vyhledávají produkty a služby, které jim umožňují nejenom být svobodnější, ale které je také spojují s ostatními, s komunitou, s kmenem." – Toto není úvod sociologické eseje o současné společnosti, ale krédo takzvaného tribal (kmenového) marketingu, který podivuhodným způsobem kombinuje hodnoty původnosti a jedinečnosti s masovou nabídkou služeb a zboží. Nepřekvapí proto, že Kmeny vycházejí pod záštitou pivovaru, jenž pravidelně podporuje „originální počiny, které se zatím v České republice nepodařilo uskutečnit". Bylo by však nanejvýš laciné odsoudit se sarkastickým úšklebkem dílo jako pokrytecké (protože přece na jakémsi korporací sponzorovaném projektu nemůže být nic autentického). Ve skutečnosti nelze škatulkování utéct: mezi popisované kmeny se dostala také subkultura abstinentů „straight edge", protože nejen v České republice lze, jen s mírnou dávkou nadsázky, vnímat abstinenci jako asociálnější jev než alkoholismus.

Autoři nápadu zmapování městských subkultur, rapper z PSH Vladimir 518 a hudební publicista Karel Veselý, tak především dali dohromady (spolu s různými autory jednotlivých textů) velice zajímavou sondu do celkem šestadvaceti unikátních kmenů. Z těch je možné na více než 500 stranách (z toho jsou odhadem dvě třetiny fotografie), přes všechny paradoxy a vzájemné rozdíly, syntetizovat obrys vějíře vzývaných hodnot současnosti: touhu někam patřit, touhu po sounáležitosti, po autenticitě a jedinečnosti.

Zajímavé je, že podobné romantické tužby krystalizují skoro za jakýchkoliv podmínek. Vždyť i trestanci v sibiřském vyhnanství v Dostojevského Zápiscích z mrtvého domu v sobě živili naděje na uskutečnění přinejmenším naivních životních plánů po vypršení trestu. Pochmurné prostředí vězení navíc spoutalo své obyvatele množstvím nepsaných pravidel. Proč? K čemu to všechno, když velká část trestanců měla pobýt ve vězení až do své smrti? K čemu nepsaná pravidla, když nesvoboda nemohla nabídnout dostatek zajímavé činnosti? Řečeno pateticky, nedostává-li se nám srozumitelného smyslu života, musíme si jej vymyslet. Nehledě na to, jak s ním naloží někdo druhý.

Uteč, když to dokážeš

V době post-industriální společnosti, kdy je pro firmy výhodnější výrobu zboží přesouvat do Asie a ušetřené prostředky investovat do marketingu, je tak každý výhonek autentické kultury ohrožen komercionalizací. Sémiokapitalismus číhá všude, protože reklamní mágové doslova skenují oblečení a styl výrazných jedinců, aby jej pak mohli prodávat masám. Přestože skoro v každém druhém textu knihy čteme o riziku „vyprodání stylu", členové kmenů jako by stále intuitivně cítili rozdíl mezi „pozérstvím", „komercí" a originalitou. Vágnost těchto pojmů to ostatně dovoluje. „Pokud je to tvoje rozhodnutí a tvůj plán, a jestli to najednou na tý stupnici vyjede tam nebo onam, to by vůbec nemělo vadit. Jsou to tvoje nápady a tvoje postupy, je to otisk tebe, a kam si to zařadí společnost nebo to zapadne, je prostě jenom výsledek tý věci. Je dobrý si to nechat otevřený, jinak mě bůh chraň dělat kompromisy. To smrdí už od začátku," tvrdí v knize rapper Hugo Toxx při odpovědi na otázku, kde se na stupnici mezi under-groundem a pop main-streamem cítí.

Ambiciózním skejťákům pro změnu nevadí shánět sponzory a stát se tak něčím jako reklamním maskotem kvůli tomu, aby se mohli věnovat jen a pouze svému koníčku. Pro správného romantika ostatně vždy stojí na prvním místě vnitřní prožitek, ať už se ona romantická duše obklopuje jakýmkoliv vizuálním stylem. V podobném duchu jako Hugo Toxx totiž hovoří také 38letá účetní Jitka, protože s její oblíbenou gotikou souvisí vše od hudby, oblečení, literatury až po myšlenkové proudy. Vše jmenované bere jako důležitou součást své oblíbené subkultury.

„Jistě, vždyť to je přece podstata všeho. Mně to vždy přinášelo radost a poznání. Knihy, filmy, muzika. Bez toho jsi jen pozér. Obyčejný hňup, co se oblékl do černého a s kelímkem piva se potácí na nějaké akci. (...)"

Člověkem ve věku ironie

Přes neohippies, skinheady, motorkáře či fotbalové chuligány se čtenáři dostanou až k poněkud myticky vykresleným hipsterům, jejichž popis Kmeny symbolicky zakončuje: „Surfují po povrchu věcí a sklízejí za to posměch. Děti éry, v níž se identita proměnila ve shluk jedniček a nul, které si můžete stáhnout zdarma z datových úložišť typu Rapidshare, jsou ale možná předvojem budoucího lidství. (...) Brýlemi s tlustou obroučkou nebo kšiltovkou amerických truckerů si vypůjčují opravdovost od slavných subkultur minulosti, a vytvářejí si tím vlastní ironický hybrid." Programově balancují na hraně toho, co je mezi alternativou a mainstreamem. Dokážou vyčenichat nové hudební trendy, aby je pak mohly vítězoslavně odkopnout:

„Tísnit se v klubu 007 má nesmírnou cenu v měně kulturního kapitálu – platidlu, které se dá směnit za status a společenskou relevanci v minivesmíru klubového cool." Hipsterův pocit zadostiučinění se dostaví v okamžiku, když donedávna veřejnosti prakticky neznámá kapela přijede do Prahy, ale už „do nějakého většího sálu a těch pár šťastlivců, kteří je viděli v památný večer na Sedmičce, bude ohromovat své známé a kamarády: ,Znal jsem je ještě v době, kdy nebyli tak komerční!' Když na tohle všechno myslíte, přistihnete se, že už neposloucháte muziku, ale jen svoje vlastní myšlenky o ní."

Ještě než se začneme pošklebovat této paradoxní situaci, zjistíme, že není v zásadě nijak překvapivá a co hůře, skoro všichni jsme lidé v pasti věku ironie. Vždyť v protikladu k vytoužené opravdovosti a spontánnosti máme, také díky Oskaru Wildovi, v našich mentálních mapách ukotvenu morálku viktoriánské Anglie. Krokem pokroku dostali jsme se dále – k ironii dějin, kdy se hesla revoltujících studentů z roku 1968 spontánně a opravdově přetavila v reklamní slogany na prací prášek. Ostatně doba nadbytku spotřeby dále přinesla hojnost sémiotických kódů, takže nositelem sdělení se stává vše od pokrčení obočí přes odznáček na bundě až po barvu bundy, na kterou je odznáček připnut. Nevadí, že význam těchto sdělení bývá již předžvýkán, nějak opracován a nějak od výrobce vykalkulován. Dále jsou „krásné a vznešené" pojmy spontaneity a opravdovosti ohlodány nutností asertivního jednání, protože všichni přece uznáváme, že hrubost a vulgarita jsou špatné, áno. V neposlední řadě se naše opravdovost nesmí přehoupnout do sfér netolerance, protože když je vše dovoleno, netolerantní kazisvět působí jako fundamentalista a tmář. V symbolickém boji pokrčených obočí a asertivních tónech hlasu je možná tou nejopravdovější činností kochání se vlastními myšlenkami – myšlenkami o symbolickém boji v úzce vymezeném kruhu vlastního kmene. Když nic jiného, alespoň lze vymyslet vlastní symbolické platidlo směnitelné za náznak uznání a statusu. Možná jediným autentickým pocitem je, že autentický pocit neexistuje, z čehož lze čerpat následný ironický postoj ke všemu a ke všem. Kmeny to ale nedělá o nic méně zajímavými.

Kmeny

Autoři: Vladimir 518 , Karel Veselý , Tomáš Souček

Běžná cena: 590,- Kč

ISBN: 9788090397323

Nakladatel: BIGGBOSS

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 11 Leden 2012 21:17 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz