Podle informací ČTK získá kniha Tomáše Halíka „ Vzdáleným nablízku" cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy za roky 2009 a 2010. Ocenění bude slavnostně předáno ve čtvrtek 25. 8. ve Vídni na mezinárodním kongresu teologů. Jeden výtisk knihy poputuje také k papeži Benediktu XVI. Ten mu bude předán při tradičním setkání profesorů teologie v jeho letním sídle Castel Gandolfo.
Kniha podle anotace uvedené na webu autora pojednává o vztahu víry a nevíry tváří v tvář aktuálním problémům naší doby. Vznikla z podnětu významného amerického nakladatelství Doubleday a je tedy první knihou Tomáše Halíka, která se primárně obrací k anglicky mluvícímu světu.
Tomáš Halík je profesorem sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, od února 1990 rektorem univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze a od prosince 1990 prezidentem České křesťanské akademie. Za minulého režimu byl tajně vysvěcen na kněze v bývalé NDR, patřil také k blízkým spolupracovníkům kardinála Tomáška. Jeho příjemný hlasový projev a vzezření si získává srdce mnoha lidí i z řad ateistů.
Ukázky z knihy Vzdáleným nablízku (převzato z webu Tomáše Halíka):
Zralá víra nám nenabízí „jistoty", nýbrž učí žít s tajemstvím.
Víra je vstřícná otevřenost vůči Boží skrytosti, odvážné „ano" (nebo alespoň toužící „snad") naší naděje v hlubokém tichu Božího mlčení, vytrvalý plamínek, který znovu a znovu vyšlehuje z popela rezignace.
Víra, naděje a láska jsou tři aspekty naší trpělivosti vůči Bohu, tři způsoby, jak se vyrovnat se zkušeností s Boží skrytostí. Nabízejí zcela odlišnou cestu, než jsou ateismus, náboženský fundamentalismus i „laciné věření".
Je třeba číst Písmo a prožívat víru také z perspektivy naší solidarity s lidmi hledajícími, včetně těch, kteří žízní po víře, ale nemohou spočinout v žádné podobě náboženství, s níž se dosud setkali.
Právě tam, kde církev byla drcena a zašlapána do země jako zrno, by toto zrno mělo konečně vydat plody. Možná, že to, co odtud může a má vzejít, není vnější rozkvět církve a plné kostely, nýbrž nová odvaha jít k těm druhým, „vzdáleným", hledat cestu do „třináctých komnat" lidských srdcí i srdcí kultur - i té naší, „ateistické".
K víře patří naděje, že Bůh je často i tam, kde se nám zdá, že není a nemůže být.
