Dopis (otevřený) Milanu Kunderovi

Email Tisk PDF

Kundera dopisVážený pane Kundero, začátkem listopadu minulého roku jsem v Římě zakoupila vaší poslední knihu „La festa dell´insignificanza" a byla jsem, myslím, jednou z prvních čtenářů v italském jazyce, kteří netrpělivě očekávali vaše řádky po čtyřletém odmlčení.

Související: Kunderovy žerty v epoše bezvýznamnosti

Přiznám se, že po desetiletí vás čtu v italštině. Česky jsem viděla jen Majitele klíčů ve Stavovském divadle (před půl stoletím) a přečetla vaše Směšné lásky. Emigrovala jsem dříve než vy a když byly v roce 1969 vydány ve vydavatelství Mondadori Amori ridicoli (Směšné lásky), začala jsem obdarovávat své italské inteligentní přátele právě vaší knihou. Netrvalo to dlouho, protože poté si začali sami hlídat, kdy vyjde vaše další kniha, aby si ji koupili. Titul, o němž je řeč, La festa dell´ insignificanza (Slavnost bezvýznamnosti), který v těchto dnech vychází také ve francouzštině (nejspíš k vašim dubnovým narozeninám), byla italskými čtenáři i kritikou přijata v superlativech. Díky nádherné italštině vašeho „dvorního" překladatele Massima Rizzanteho, který perfektně pochopil duši vaší literární tvorby, díky tomu, že v útlé knížce (128 stran a písmo, na které si člověk nemusí brát lupu) je toho mnoho a přitom jen to podstatné, které je porovnatelné s hudební skladbou. Mě osobně připomněla Smetanovu skladbu Z mého života pro kvartet v E-minor: malá -velká skladba a malá – velká knížka. Ovšem jak hudbě, tak literatuře musí člověk porozumět. Musí se oprostit od jakéhokoliv „názoru" a jen vnímat. Italský spisovatel a literární kritik A. Piperno, univerzitní profesor francouzské literatury v Římě, napsal „Kundera je překvapivě „neaktuální" spisovatel: on se totiž těžko zamiluje do nějakého názoru. Dnes ovšem mají všichni na vše názor: na kulturu, na politiku, na ekonomii, na gastronomii, na lidstvo, na ženy, na čestnost, na nečestnost, na dobro či zlo... A všichni hledají nějaký způsob, jak jej sdělit (pokud možno i ten nejvíc epigramatický). Kundera ne. On jedná s názory s erotickou lehkomyslností." Dodala bych : Coby lehkost a benevolence se mi vynoří v paměti ten nejlepší Fellini, a za to jsem vám vděčná. Ne náhodou ve vaší knize citujete Hegela: „Jen z výšky nekonečně dobré nálady můžeš vidět pod sebou nekonečnou hloupost a můžeš se jí smát."

Když ovšem pomyslím na recenzi pana Josefa Brože v Literárních novinách z ledna tohoto roku (titul překládá jako Oslava bezvýznamnosti), uvědomuji si, že v určitých momentech ani ten smích nepřijde jen tak... a ani ta dobrá nálada... to už ovšem říkal i spisovatel Václav Havel, že tady (Čechy a Morava) panuje a převládá „blbá nálada"... Panu Brožovi bych si dovolila citovat to, co řekl nedávno v televizním interview váš italský vydavatel, rovněž inteligentní pán (Signor R. Calasso, ředitel vydavatelství Adelphi), který se během desetiletí zasloužil o to, přiblížit italskému čtenáři středoevropskou literaturu (vydal například poprvé autory jako Von Hoffmanstahl, Leo Peruz a další). Na otázku, proč vydává již několik let knihy Milana Kundery, odpověděl: „Milan Kundera je jeden z mála velkých žijících spisovatelů.." a dodal lapidárně: „A k tomu, abych je spočítal, mi bohatě stačí prsty jedné ruky."
Co mě přimělo napsat vám těchto pár řádek, byla jakási smutná myšlenka, která mě přepadla po přečtení kritiky pana Brože, (který určitě nepatří k těm omlouvajícím se postavám „chiediscusa" ve vaší knížce, i když přinejmenším Italům by se měl omluvit za slova „ V zemi, kde v posledních volbách vyhrál klaun, bychom mohli dodat, že každý národ má takový humor, jaký si zaslouží...") totiž vzpomínka na pana Bohumila Hrabala, kterého v Praze nechali vyskočit z okna....A co takhle defenestrovat Kunderu, což se symbolicky už pár let vlastně v Čechách s Kunderou děje ? Jako se to ostatně děje s velkou většinou těch, kteří uspěli v cizině... Pak jsem se ale uklidnila s pevnou vírou, že s vámi by se to určitě nepovedlo, vy jako truchlivý Bůh byste se určitě těsně předtím přestěhoval do přízemí...

Autorka je lékařka, medicínu vystudovala v italské Padově, kam v roce 1966 emigrovala. Ještě předtím pracovala v šedesátých letech jako redakční elévka časopisu Tvář, kde také publikovala.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 15 Březen 2014 20:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz