Červená kniha se vrací

Email Tisk PDF

Jung Cervena knihaPřed třemi lety i v českém vydání vyšla Červená kniha C. G. Junga. Bylo to faksimile rukopisného svazku. Velká a krásná kniha, spíše však sběratelský kus, pro běžné užívání nevhodný. K tomu je naopak dobrá čtenářská edice, která se obejde bez obrázků, ale vlastní Jungův text reprodukuje stejně dobře.

Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie C. G. Jung po sobě zanechal pozoruhodný rukopis Liber Novus, tedy Novou knihu. Šlo o zápisky fantazií, které byly výsledkem Jungova experimentu se sebou samým, experimentu započatým v roce 1913 a trvajícím až do roku 1930 – později vešel ve známost jako „konfrontace s nevědomím". Své tehdejší fantazie zaznamenával v tzv. Černých knihách. Později ovšem zápisky kaligraficky přepsal na pergamen a doplnil vlastními ilustracemi právě do podoby Liber Novus, které se ovšem kvůli červené barvě přebalu začalo říkat Červená kniha. Když se v roce 1957 se za tímto obdobím ohlížel, konstatoval, že to, co se na něj vyřinulo z nevědomí, zaplavilo ho jako tajemný proud a hrozilo ho rozmačkat. „Byl to materiál na víc než jeden život. Vše pozdější už byla jen další vnější klasifikace, vědecké zpracování a integrace do života."
Červená kniha dokonalým spojení textu a obrazu připomínala nejen středověké rukopisy, ale také iluminovaná díla Williama Blakea. Výtvarná stránka byla silně ovlivněna symbolismem, například pracemi Odilona Redona. Ovšem zůstala nedokončena uprostřed věty... Junga od ní, ale i od experimentování s hledáním „základu vnitřních procesů" odvedlo seznámení s alchymií. „Začátek konce se dostavil v roce 1928, kdy mě (Richard) Wilhelm poslal text Zlatého květu, toho alchymického traktátu. Tehdy si našel obsah Červené knihy cestu do skutečnosti. Nemohl jsem na ní už pracovat," přiznával později.
Jung při tvorbě Červené knihy dozajista myslel na publikum, svědčí o tom opakované oslovení Moji přátelé. Nicméně rodina ji považovala za soukromou záležitost, příliš intimní a fantastickou, a odmítala jakékoli návrhy na zveřejnění. Červená kniha zůstávala skryta v Jungově pracovně a později dokonce v bankovním trezoru. Ke změně postoje společenství dědiců došlo až na přelomu století. Tehdy se začalo obecně soudit že Červená kniha je dokumentem „konfrontace s nevědomím", z níž Jung formoval své životní dílo, a že tedy má místo nejen v jeho soukromém, ale i veřejném odkazu. Podle historika psychologie a psychiatrie Sonu Shamdasaniho i sám Jung knihu považoval za jádro svých pozdějších prací a jde tedy o svého druhu klíč k pochopení procesu jejich vzniku.
První vydání Červené knihy se sice, jak už bylo řečeno, stalo cenným sběratelským kouskem, pro svoji vysokou cenu bylo však příliš mnoha Jungovým obdivovatelům nedostupné. Čtenářské vydání sice postrádá obrazovou složku, ale je také pěkně graficky a polygraficky vyvedeno (552 stran, 899 Kč, ISBN 978-80-262-0490-9). Jak na internetových stránkách nakladatelství Portál píše Martin Skála ze střediska hlubinné psychologie Psychopompos, je sice čtenář ochuzen o příležitost kochat se Jungovými iluminacemi nebo je dokonce analyzovat, „ale i sám obsah knihy je natolik hutný, že si zážitek jistě odnese". A Ulrich Hoerni, Jungův vnuk a správce jeho archivu soudí, že čtenářská edice je „zvláště určena těm, kteří by se rádi hlouběji věnovali literárnímu zkoumání Jungova vnitřního vývoje".
K obdivovatelům švýcarského psychologa se obrací také „obsáhlý ilustrovaný komentář k Jungově životopisu na pozadí jeho četby" – nazvaný C. G. Jung – Život v knihách (Portál, 224 stran, 999 Kč, ISBN 978-80-262-0488-6). Uveden jen mimo jiné citátem z Junga: „Když člověk čte, nespokojí se s jednou knihou, musí jich mít spoustu, protože »jedna kniha otevírá druhou«."
Sonu Shamdasani, který je nejen editorem a zasvěceným komentátorem Červené knihy, ale také autorem několika biografických prací o Jungovi, v této výpravné publikaci dává nahlédnout do pozoruhodné Jungovy knihovny i do mnoha dosud nezveřejněných Jungových rukopisů. Čtenář se tu také znovu setká s četnými ukázkami z tzv. Černých knih a z Červené knihy. V tomto smyslu se čtenářské vydání Červené knihy a obrazový průvodce Jungovou četbou mohou doplňovat.
Stejně pozoruhodné jsou ovšem pasáže věnované Jungovým postřehům o knihách jiných autorů. Na jedné straně je klasika, která Junga ovlivňovala – například Goethův Faust či Nietzcheho Zarathustra, na straně druhé moderní literatura a Jungův více než nejednoznačný vztah k ní. Výmluvný je v tomto směru jeho kontakt s Jamesem Joycem a Odysseem. „Vypadá to jako by Odyssea přečetl od začátku do konce a ani jednou se neusmál," konstatoval Joyce nad Jungovými soudy o svém románu, který nevyhovoval evidentně žádné psychologově estetické kategorii. Nadšen byl Jung naopak z Hermanna Hesseho - Siddhárthu a Stepního vlka dokonce považoval za nepřímý plod několika svých terapeutických sezení se spisovatelem. Svůj vztah k moderní literatuře výstižně popsal v roce 1928, kdy ji nazval „ztělesněním psychické nudy a zároveň psychickým utpením". „Necítím přirozené táhnutí k tomu, co nazývají literaturou," psal Jung v dopise anglickému historikovi umění Herbertu Readovi, „podivně mě však přitahuje nefalšovaná fikce, tj. fantastické smyšlenky."

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 21 Prosinec 2013 09:36 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB