Utajený Gombrowicz

Email Tisk PDF

Gomrowicz WitoldVelká literární událost, nebo humbuk? Skandál, nebo banalita? Labutí zpěv jedné literární legendy? Posmrtná provokace? Na tyto otázky se pokoušela najít odpověď polská literární publicistika, když na konci května v krakovském nakladatelství Wydawnictwo Literackie vyšel Kronos. Intimní deník spisovatele Witolda Gombrowicze, jeho poslední dílo, které dlouho čekalo na zveřejnění.

Kolem utajovaného textu Gombrowiczowa intimního deníku léta panovaly dohady. Vzbuzoval je ovšem i sám autor, když v úvodním slově ke svým Deníkům z let 1953 až 1966 psal: „Tento svazek obsahuje text mého deníku, otiskovaného v Kultuře a doplněného dosud nepublikovanými odstavci. Ještě mi doma něco zbylo, ale ten zbytek, velice soukromý, jsem raději nezařadil. Nechci se dostat do potíží. Možná jednou… Později.“
Když utajovaný deník konečně vyšel, stalo se jen to, že obraz osobního života literáta, který od konce třicátých let až do své smrti v roce 1969 žil mimo Polsko, se zpřesnil, získal jasnější kontury. V očích mnoha to není vždy obraz lichotivý, ale vše, co tu o jednom pozoruhodném životě vychází najevo, se o Gombrowiczovi přinejmenším tušilo. Ať už šlo o jeho bisexuální erotické příhody, setrvalé finanční potíže, nedobrý zdravotní stav, touhu po slávě...

 

Pod Ritinou postelí
Ono „Možná jednou… Později…“ představuje čtyřiačtyřicet let. Přesně 43 roky, 9 měsíců a 28 dnů, které v okamžiku knižního vydání Kronosu uplynuly od spisovatelovy smrti, jak v listě Gazeta Wyborcza spočítala Malgorzata Niemczyńska. Skoro celé půlstoletí jej uchovávala pod svým lůžkem spisovatelova žena Rita – přesněji, doma uchovávala jedinou kopii, originál zápisků byl uložen v bankovním sejfu.
„Na opoždění publikace měl vliv fakt, že mnoho let mi zabraly pokusy rozšifrovat lakonické zápisky,“ objasnila v rozhovoru pro Polskou tiskovou kancelář Rita Gombrowiczová. Nebyl to ale patrně jediný důvod. „Dlouho jsem byla také v pokušení vypustit z textu pasáže, které se týkají mě osobně. Nakonec jsem se ale obrnila, jsem už natolik zralá, že se mohu na ty fragmenty podívat z odstupu a s úsměvem. Kronos byl vydán v úplnosti.“ Rita Gombrowiczová se také obávala, že Kronos bude vnímán pouze jako text se skandální příchutí, neboť jsou v něm popsány velmi intimní záležitosti, které nebudou všem srozumitelné a ani všemi akceptovatelné. „Lidská mentalita se však za ta léta velmi změnila,“ podotýká.
Rita, tehdy ještě Labrosseová, mladá Kanaďanka s francouzskými kořeny, se s Gombrowiczem poprvé setkala v roce 1964, na jakési konferenci v opatství Royaumont, kde sídlil jeden z prvních kulturních fondů ve Francii. Bylo to rok poté, co se Gombrowicz z Argentiny, v níž žil od podzimu 1939, přestěhoval zpět do Evropy.
Co svedlo dohromady mladou, pěknou ženu s mužem o mnoho starším, nemocným, který se navíc už po dvě desetiletí intimně stýkal především s muži, jak dosvědčuje právě Kronos? „Gombrowiczovi bylo 59, když jsme se setkali, mě 29. Byl to okouzlující člověk a vždy fascinoval především mladé lidi. Uměl být velmi zábavný, měl v sobě kus dítěte i básníka zároveň. A já byla fascinována literaturou, ačkoli zrovna o jeho tvorbě jsem vůbec nic nevěděla. Witold se lišil od jiných intelektuálů, byl jako kníže v utajení. To mne okouzlovalo. Na druhou stranu vedle sebe potřeboval někoho mladšího, s kým by mohl sdílet čas, někoho, kdo by se o něho staral. Ze dne na den jsme si uvědomili, že je to s námi vážné.“
Rita se stala Gombrowiczovou sekretářkou, vzali se na sklonku prosince 1968, jen pár měsíců před spisovatelovou smrtí. Tehdy jí Gombrowicz začal zasvěcovat do záležitostí spojených s „administrováním jeho věhlasu“, čili s péčí o jeho literární dílo. „Učil mne, jak číst smlouvy s nakladateli, jak odpovídat na jejich dopisy. A tehdy mi také ukázal desky s rukopisem Kronosu,“ uvedla Rita Gomrowiczová na tiskové konferenci k vydání knihy. Gombrowicz jí prý tehdy řekl: „Kdyby začalo hořet, popadni Kronos a smlouvy a utíkej, co nejrychleji pryč.“
Život s Gombrowiczem nebyl jistě snadný. Do té doby „nikdy s nikým nebydlel nastálo, s nikým nesdílel všednodennost. Bojoval o svoji autonomii v manželství. Přitom byl ale člověkem velmi rodinným. Když pracoval, měl dveře svého pokoje vždy otevřené, mohla jsem k němu kdykoli vejít,“ vzpomínala paní Rita.
S rukopisnou pozůstalostí se začala seznamovat po Gombrowiczově smrti
24. července 1969. „Tehdy jsem si plně uvědomila, čím je Kronos. Je to nejosobnější, objektivní příběh Gombrowiczova života.“ Nebyla tou četbou ale nijak zaskočena. „Nedozvěděla jsem se nic, co bych už nevěděla,“ uvedla v rozhovoru pro televizní pořad Na téma…
A co skrývá Rita Gombrowiczová ještě ve svém archivu? „Už nic, opravdu. Čtenáři se mohou pokojně oddat četbě Kronosu, nic dalšího už nevyjde.

 

Účetní kniha
Kronos je nejlépe číst souběžně s Deníkem, soudí Rita Gombrowiczová. Pokud je Deník uměleckou autokreací, pak Kronos představuje matérii, na jejímž základě ta autokreace vznikla. V opulentním Deníku jakoby Gombrowicz říkal „To jsem já, umělec“, zatímco v lakonickém Kronosu říká „Takový jsem doopravdy“.
Gombrowicz začal psát Kronos i Deník téměř současně – kolem roku 1953. Zatímco Kronos byl svého druhu „účetní knihou“, jak trefně poznamenává Alan Lockwood na portálu Culture.pl.
Tadeusz Sobolewski v listu Gazeta Wyborcza jej zase přirovnává k finančním zprávám, které Gombrowicz musel psát v buenosaireské Banco Polaco, ve které byl od počátku svého pobytu v Argentině zaměstnán. K takovému přirovnání svádí i fakt, že intimní zápisky Kronosu nejčastěji vznikaly na rubu firemních papírů banky – název zrcadlově prosvítá.
Kronos můžeme přirovnat také k záznamům laboratorních pokusů, z nichž se souběžně rodily eseje, které se staly součástí Deníku, zprvu otiskovaného na pokračování v pařížském časopisu polské intelektuální emigrace Kultura. Inspirátorem vzniku Deníku byl vydavatel Kultury a šéf exilového nakladatelství Instytut Literacki Jerzy Giedroyc, který soudil, že deník je pro jednoho z autorů, nad nímž jako vydavatel převzal ochranu, tím nejvhodnějším
žánrem. Český čtenář, který se mohl s Deníkem už seznámit díky dvousvazkovému vydání v Torstu (1994, překlad Helena Stachová), ví, že tu Gombrowicz předložil nekonečnou esej, která prošla důkladnou redakcí. V Kronosu ovšem nacházíme zprávu o denním běhu života, o zájmech, zálibách i obsesích zcela odlišnou, zkratkovitou, maximálně skrovnou

 

 

Celý článek  si můžete přečíst v Literárních novinách č. 30, které vychází ve čtvrtek 25. července (viz prodejní místa). Rovněž je můžete zakoupit elektronické podobě a na čtečce Kindle.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 24 Červenec 2013 14:13 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz