Mikis Theodorakis: Hudba a demokracie

Email Tisk PDF

 

Mikis Theodorakis foto web Mikis  TheodorakisSlavný řecký skladatel oslavil včera své devadesátiny koncertem v athénském koncertním sále Megaron. Vystoupil se svým Mikis Theodorakis populárním orchestrem.

 

 

 

Řekové vzdali hold zakladateli moderní řecké hudby, vzdali hold jeho písním, které spojily Řeky a s nimi milióny lidí z jednoho konce světa na druhý. Hudba k filmu Řek Zorba vytvořila nesmazatelnou stopu. Je ovšem tvůrcem dalších děl pro film, divadlo, balet (Řek Zorba), operu (Dionýsova proměna, podle literární předlohy spisovatele Kostase Karyotakise) a je také skladatelem vážné hudby (symfonií, rapsodií, komorní hudby). Napsal více jak tisíc písní a mnohé se pro Řeky staly kultovními. Jeho cykly písní jsou založeny na textech řeckých autorů nebo také Lorky a Pabla Nerudy. Řekové jej považují za národního hrdinu. Málo se ví, že tolik slavný tanec sirtaki není starým řeckým tradičním folklorem. Tanec (směs pomalých kroků tance chasapiko a rychlých kroků tance chasaposerviko) vytvořil speciálně pro film o Zorbovi choreograf Giorgos Provias a tři Oscary, které film získal, jeho popularita učinila z této choreografie řecký národní tanec. Mikis Theodorakis začal skládat již ve svých třinácti letech a k hudbě jej přitáhl jakýsi starý film o Beethovenovi.

 

Mikis Theodorakis a politika

Proč se stal Theodorakis řeckým hrdinou a spolutvůrcem mýtu o řecké důstojnosti, spočívá v tom, jaký vedl osobní život, ve kterém trval na určitých zásadách. Theodorakis  měl vliv nejen na řeckou hudbu a umění, ale ovlivňoval i řeckou politickou scénu.

 

Přestože dávno není aktivní ani v hudbě, ani v politice, stále je velkou osobností. Když Alexis Tsipras vyhrál volby, jedním z prvních, koho navštívil jako premiér, byl skladatel Theodorakis. Ten mu vyslovil důvěru a krátce prohlásil: „Jsem s tebou.“

 

Sice uvádíme, že v politice není aktivní, ale je to pravda jen částečně. Psal se rok 2012, Řecko se zmítalo ve finanční krizi a Theodorakis zakládá hnutí proti pokoření Řecka a již slabým třaslavým hlasem pronáší k Řekům větu: „Prožíváme národní tragédii… Řekové byli bezdůvodně přivedeni na hranu propasti.“ Přitom již starý a nemocný se na invalidním křesle účastnil demonstrace, kterou policie rozehnala slzným plynem. Říká, že se dost nadýchal plynu a museli mu pomoci maskou, aby se nezačal dusit. 


Od mládí byl vržen do politiky tím, že se země zmítala v neustálých bojích a válce. Studoval na athénské konzervatoři, studia přerušil pro okupaci Řecka a postavil se do boje proti nacistům. Během řecké občanské války 1946-1949 se připojil k levicové Národní frontě. Již v té době se stal v Řecku slavným skladatelem, neboť se jeho písně s kritickým sociálním podtextem vytvořeným básníkem Janisem Ristosem a za doprovodu bouzouki staly doslova národními a zlidověly. Dá se říci, že v letech 1943 až 1950, kdy studoval, studia neustále přerušoval z důvodu exilu nebo vězení.

 

V letech 1954 až 1960 žil v Paříži, kde studoval na konzervatoři. Po studiích se vrací do Řecka a nastává zlatá éra jeho tvorby (1964 Řek Zorba). V roce 1965 skládá pro známou řeckou zpěvačku Marii Farantouriovou (která je rovněž politickou aktivistkou, zpívá angažované písně –v té době jí bylo teprve šestnáct let) baladu Mauthausen a později hudbu na text Pabla Nerudy „Canto General“. Řekové jsou nadšení Theodorakisovou hudbou a skladatel je znovu politicky aktivní, tentokrát jako poslanec v parlamentu, kde bojuje za levicové ideje. Trvá to do 21. dubna, kdy dochází v Řecku k puči, moci se ujímá vojenská junta a slavný skladatel je pět měsíců vězněn (za skladbu „Army decree No 13", která je následně zakázána) a musí opět přejít do ilegality. V ilegalitě se stává spoluzakladatelem Vlastenecké fronty PAM. V roce 1969 vzniká známý filmový thriller „Z“ Costy Gavrase, který popisuje podle knihy Vassilise Vassilikose zavraždění levicového politika Grigorise Lambrakise a Theodorakis skládá pro něj hudbu. Skladatel je následně vězněn v koncentračním táboře Oropos a teprve na výzvy četných známých intelektuálů Dmitrie Šostakoviče, Leonarda Bernsteina, Arthura Millera nebo Harry Belafonteho je Theodorakis v roce 1970 propuštěn na svobodu a musí odejít do zahraničí – do Francie. Zde je pořadatelem četných koncertů, kterými bojuje proti řecké diktatuře.

 

V roce 1974 po pádu diktatury se Theodorakis vrací do vlasti, je oslavován jako národní hrdina a pro Řeky je dodnes ikonou svobody. Jeho hudbu dnes Řekové hrají při jakékoliv příležitosti a oslavě.

 

Theodorakis a Tsipras

Jestliže Theodorakis vyslovil po výhře SYRIZy ve volbách podporu premiéroví Tsiprasovi, není jeho sympatie k tomuto politikovi již taková. Do rozporu se dostal tím, že během vyjednávání premiéra s EU jej Theodorakis upozorňoval, aby nepodepisoval navrhovanou smlouvu a trval na tom, aby premiér požadoval pro Řecko vše, co mu bylo dříve odebráno. Pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung v rozhovoru uvedl: „Když budete lidi utlačovat, tak povstanou.“ Dále své myšlenky v německém deníku vysvětloval: „Evropa je ovládána penězi. Jsme jak pod mocí velkého pavouka a kdo se chytil do jeho sítě, je ztracený. Řekové toho dosáhli již hodně… ale zrada často přicházela zevnitř. Naši političtí předchůdci se podepsali pod vše a přišli jsme o rodinné stříbro a nám jen sdělili, že Schäuble (německý ministr financí) je náš šéf. Teď je to na Tsiprasovi, aby vzal vše zpět. Doufám, že nebude jednat jako jeho předchůdci.“

 

Není divu, že se slavný skladatel dostal do konfliktu s Tsiprasem a jeho vládou. Theodorakis napsal otevřený dopis, ve kterém podpořil protestní shromáždění Komunistické strany Řecka (KKE) proti politice nové vlády a vyjádřil své zklamání ze SYRIZY. Theodorakis podpořil návrh KKE, aby vláda zrušila všechna memoranda mezi Řeckem a věřiteli. Dále píše, že se Řecko stále nachází pod cizí vládou a suverénní majetek je zastaven. Řecký lid se podle něj stal otrokem EU. V dopise určeném vládě píše: „Jako svobodný Řek mám pocit rozhořčení a utrpení, neboť nový parlament toleruje existenci memorand, která nás ponižují a degradují na mezinárodní úrovni.“

 

K porozumění názorů dnes již devadesátiletého Theodorakise se vraťme k rozhovoru pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, ve kterém říká, že v životě je to stejné jako v hudbě, oboje má potřebu harmonie a reportérovi dále uvádí. „Náš život měl přirozený rytmus, teď jsme jej ztratili a utápíme se ve světě, který je jen o penězích a informacích, které se místo užitku stávají přehradou mezi lidmi." K tomu dodává: „Ztrácíme naše lidství, naši duši. Máme žízeň po čisté harmonii, ale nikoliv po iluzi harmonie. Lidé se musí naučit vypořádat s disharmonií a rozpoznat falešnou harmonii.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 30 Červenec 2015 11:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz