Napínavý příběh se odehrává v české současnosti, kterou pokrývá dokonalá pavučina vzájemně propojených kšeftů a kšeftíků. Mnohem jemnější a nenápadnější, než byla ta v éře Mrázků a Krejčířů.
Tak o svém filmu píší jeho producent a autoři,,aby přitáhli diváka. Jedná se o debut režiséra Tomáše Zelenky, který natočil ho podle scénáře Oto Klempíře a Jiřího Hubáčka. V hlavních rolích se objeví Saša Rašilov, Miroslav Etzler, Kateřina Brožová, Vilma Cibulková, Jiří Langmajer a Martin Dejdar. V epizodní roli uvidí diváci také Jana Třísku, který na natáčení přiletěl z Los Angeles.
Filmové drama se rozehrává kolem jedné velké zakázky, z níž měly podle zaběhnutých pravidel putovat vratky na zaběhnutá vyšší místa. Organizovaný zločin tahající za politické nitky. Ovšem jeden z hráčů se rozhodne pro sólový postup. "Máme problém," ozve se z plátna a rozjede se kolotoč sledování, kompromitujících materiálů, tajných nahrávek, mediálních intrik, výhrůžek, vydírání a zabíjení.
Inspiraci autoři scénáře hledali ve skutečných událostech – viz vražda vládce podsvětí Františka Mrázka v roce 2006. Film pokračuje o pět let později a odehrává se letos v létě, kdy se natáčel. Ve filmu osamělý hrdina bojuje proti zkaženému establishmentu.
Rozpočet snímku dosáhl 55 milionů korun, kameramanem byl Karel Fairaisl, který debutoval snímkem Filipa Renče Hlídač č. 47. Hudbu složil Zdeněk Merta. Debutující Tomáš Zelenka byl desítky let pomocným režisérem domácích i zahraničních filmařů. S tématem svého filmu osobní zkušenost prý naštěstí nemá, ale zná ty, co se v tom dobře orientují.
Kdo je „Hranař" vysvětlují autoři filmu následovně: „Hranař je člověk pohybující se na hraně zákona. Hranař může být postava jak kladná tak i záporná. Hranař může být přemožen pouze jiným Hranařem."
-
|2011-11-30 16:20:24 Dedek - Proč nešáhli pro námět do vlastních řad?Pokud si odmyslíme nějaké to "prostředí" klidně mohli tvůrci sáhnout do pokřivených vztahů v oblasti filmové zábavy a lidiček kolem ní (myslím že pan Dejdar je taky jeden z neúspěšných biznismenů) nebo ve fotbale, nebo v našich lékařských "chrámech chamtivosti" nebo v hazardním oboru s jeho sponzorskými - i pro filnovou tvorbu - apendixy, prostě mezi "novou" elitou a pseudocelebritami. Poprava nemusí být vždy jen fyzická a je mi někdy špatně od žaludku, když čtu jak ten či onen estrádní umělec v minulosti "disidentil" a rizkoval svou vilku malou. Ale do vlastního hnízda se asi nekálí. Jinak nepodezírám tvůrce, že s tímto tématem nemají exportní úmysly. Doma stokrát okoukané bezvýrazné (nebo jednovýrazné) indiánské tváře (seznam viz výše) v zahraničí (nedej bože) zase to sebekritické představování Česka jako "lůzoráje" podivných týpků. Nejde o to co tím... ale přoč vůbec... autor požvýkal svou tvůrčí tužku. (Jsme v LN tedy "soráč" za tento styl.
