Recenze: Mustang – Turecká Smrt panen na Febiofestu

Email Tisk PDF

MustangFilm Mustang má výchozí situaci společnou s debutovou Smrtí panen Sophie Coppoly - rodiče se snaží neohrabaně chránit počestnost pěti sester, původně dobré úmysly ale plodí spíš silnou frustraci ústící v tragédii. 

 

Někde tady ale podobnost obou filmů končí a při srovnání Mustang, který se nyní objeví na Febiofestu a poté přejde do české kinodistribuce, rozhodně vítězí. Především herecké výkony pětice dívek, z nich každá je osobitá a naprosto přirozená nesnese srovnání s výkony hereček pod vedením Coppoly. I Mustanga režírovala žena a film je podobně jako Smrt panen oslavou feminity, zatímco ale Coppola stylizuje svět dívek do žužu estetiky a hypnotičnost jejich světa tvoří skrz až násilně telecí pohled skupinky chlapců ze sousedství, režisérka Denis Gamze Ergüven dosahuje mnohem smyslnějších a živelnějších výsledků jednak pomocí scénáře, v němž jsou skvěle napsané dialogy a vystavěné vztahy mezi postavami (což ve Smrti panen chybí), a jednak pomocí velmi autentických her, třenic, rvaček i intimního klidu - všech situací, v nichž se dívky ve filmu nacházejí. Tyto situace jsou snímány ruční kamerou, málo se stříhá a působí velmi přirozeně, až chvílemi připomínají způsob práce s kamerou belgických bratří Dardennů.

 

V tureckém příběhu se navíc zdá jít o víc než ve Smrti panen. Zatímco chování rodičů i dívek muselo být ve Smrti panen obestřeno dávkou tajemna, aby působilo i v rámci celé stylizace jakžtakž uvěřitelně, v případě Mustanga, který se odehrává na tureckém venokově, je situace jiná. Dívkám s jejich přirozenými sklony se bavit a trávit čas s vrstevníky hrozí zavržení konzervativnější části okolí a třeba také nemožnost se někdy vůbec vdát (což je tu vnímáno, především očima babičky, která dívky vychovává, jako to nejdůležitější, k čemu jsou předurčené).

 

Příběh skupiny dívek v Mustangovi je nejčastěji nahlížen nejmladší a zároveň nejzarputilější z nich – Lale. Když postupně přichází na domluvené zásnuby u starších sester, nechápe Lale, jak je možné, že se staré tradici podřizují a jsou ochotné nechat o svém osudu bez námitek rozhodovat. Především díky postavě Lale se tak Mustang stává filmem o právu na sebeurčení, které sice z pohledu hlavně západních Evropanů má své velké limity a úskalí, ale je o mnoho lepší než domluvený sňatek. Téma je navíc univerzálně přenesitelné i do vyspělejších míst, než je turecký venkov. Právo moci o sobě sám rozhodovat není cizí nikomu.

 

Film zastihne dívky v dramatickém momentě, který je pravděpodobně ženám v muslimských zemích dobře známý. Jde o šok, kdy se z dětí začnou stávat ženy a jejich okolí je najednou nuceno je střežit a považuje je za potenciálně velmi nebezpečné. Aspoň tak je to zobrazeno v postavě strýce Erola, který babičce pomáhá s péčí o dívky. Dvě mladší ho ještě tolik neděsí, ale s třemi staršími nakládá jak s nebezpečnou výbušninou a jediné řešení nebezpečné situace vidí v možnosti je rychle vdát.

 

Děj Mustanga částečně vychází z autetických prožitků režisérky, která jako dcera diplomata vyrůstala v Turecku a ve Francii (například velký průšvih poté, co dívky sedí při hře ve vodě na ramenou chlapců, nebo jízda na vyšetření panenství do nemocnice uprostřed svatební noci, protože nevěsta nezakrvácela prostěradlo).

 

Mustang

Francie, 2015, 97 min.

scénář: Denis Gamze Ergüven, Alice Winocour

režie: Denis Gamze Ergüven

kamera: David Chizallet, Ersin Gok

hudba: Warren Ellis

hrají: Doga Zeynep Doguslu, Günes Sensoy, Tugba Sunguroglu, Ilayda Akdogan, Erol Afsin, Ayberk Pekcan...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz