Chantal Akermanová bude v Praze

Email Tisk PDF

jeanne dielmanFilmařka Chantal Akermanová spáchala loni sebevraždu, bylo jí 65 let a trpěla depresí. Letos má premiéru dokument Nikam nepatřím, který se skládá převážně z rozhovorů s ní a z úryvků jejích filmů. V České republice nejsou její díla příliš známá, nikdy se tady nepromítala, což se brzy změní, protože tu proběhne přehlídka jejích filmů. 

 

Krátce před smrtí Akermanové o ní vznikl dokument Nikam nepatřím, který bude mít americkou premiéru 30. března na Newyorském židovském filmovém festivalu.

 

 Režisérka dokumentu Marianne Lambertová vedla s Akermanovou rozhovory v New Yorku, Bruselu, Paříži a Tel Avivu, tedy v městech, ve kterých filmařka nejčastěji pobývala. Žila nomádským způsobem a její filmy z toho vycházely. Způsob života, pro nějž se rozhodla, se stal určujícím momentem pro témata skoro všech jejích filmů.

 

Akermanová byla homosexuální a v jejích filmech se to přirozeně odráželo, ale odmítala prezentovat své filmy na přehlídkách s gayi a lesbickou tematikou, protože ji podobná škatulka příliš svazovala a necítila se v ní dobře, homosexualitu nepovažovala za své osobní téma.

 

Asi nejústřednějším tématem dokumentu o Akermanové je svoboda - měla schopnost nebát se o holou existenci a dělat jen to, co ji doopravdy zajímalo. Z dokumentu vyplývá, že jí takovou svobodu z velké části umožňovala milující matka, která jako by si skrz dceru vynahrazovala, že jí právě taková svoboda v životě chyběla. Dcera jí potom ve filmech, které natočila, nastavila zrcadlo. Akermanová nahlíží ve svých filmech životy těch, kteří zapadli do stereotypu, mají rodiny, domy, práce, a ona něčeho podobného není schopná. Na jednu stranu je za to ráda, na druhou tím trpí. Díky tomu jí život utíkal pomaleji, vysvobozená ze stereotypů si mohla tok času lépe uvědomovat. Podobně přistupovala k času i ve svých filmech. V dokumentu říká, že nechce své diváky obrat o čas, nechce, aby říkali, že při sledování na čas zapomněli, jako to často říkají po zhlédnutí napínavých či zábavných mainstreamových snímků. Fascinující je, že neustálou přítomnost času se jí daří zachovat především díky vyhýbání se střihu, a přesto její filmy nejsou pomalé ani nudné. V pečlivě vybraných záběrech se odehrávají dlouhé scény, monology či dialogy.

 

Některé její filmy, jako třeba Jeanne Dielman, jsou velmi feministické – sarkasticky se navážejí do ochoty žen uzavřít se do vězení - trávit život nesmyslně pečlivou péčí o sebe, domácnost a muže – a sarkasmus se přitom vtírá už jen při obyčejném vyobrazení těchto činností v téměř reálném čase. Akermanová se své filmy nesnaží nabít dějem a vzniká tak prostor pro zachycení situací a simulaci prožitků, které bychom původně nepovažovali za filmem vůbec kdy zachytitelné. Akermanová nemá strach nestříhat. Gus van Sant, který o její metodě ve filmu také mluví, tvrdí, že to, co se děje na plátně, když režisérka nestříhá, získává ohromnou autenticitu, protože se divák necítí manipulovaný.

 

Přehlídka filmů Noci a dny s Chantal Akermanovou proběhne v Kině 35 a v kině Ponrepo od 4. do 7. dubna. Na závěr přehlídky bude k vidění i dokument Nikam nepatřím.

 

Kino 35

31.03. 18:30  Almayerovo šílenství

 

Kino Ponrepo

04.04. 19.30 Jeanne Dielman, Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel


06.04.
8.30 Noc a den 20.30 Zajatkyně

07.04. 20.00 Skoč, mé město + I´dont Belong Anywhere

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 16 Březen 2016 12:03 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz