Recenze: Deník komorné

Email Tisk PDF

deník komornéTento čtvrtek přichází do českých kin nová verze Deníku komorné.

 

Film podle dekadentního románu Octava Mirbeau z roku 1900 natočili už dvě legendy světové kinematografie: Jean Renoir v roce 1946 v americké produkci a Louis Buňuel v roce 1964 ve Francii. Deník komorné z roku 2015 je dílem francouzského režiséra Benoita Jacquota.

 

Buňuelův film byl jeho první spoluprací se scenáristou Jeanem Claudem Carriérem, jež později vrcholila filmy Kráska dne, Nenápadný půvab buržoazie a Tajemný předmět touhy.

 

Na kvalitě nejnovější verze Deníku komorné má veliký podíl herečka Léa Seydoux v roli komorné Celéstine. Režisér Jacquot spolupracoval s Léou Seydoux už na svém filmu Sbohem, královno, kde si také zahrála služebnou, z této zkušenosti Séydoux jakob y čerpala a chvílemi se zdá být toutéž postavou.

 

Děj jednotlivých verzí filmu Deník komorné se od sebe docela výrazně liší. Zatímco Renoir staví na jednoduchém konfliktu mezi láskou a touhou po svobodě, na konfliktu mezi šlechtou a obyčejnými lidmi a dekadentní prvky z děje spíš vynechává, Buňuelova verze i ta z roku 2015 těží z děje mnohem komplikovanější studie lidských charakterů. Komorná Celestine poznává svět skrz své pány, jejich povahy se vyjevují ve vztahu ke služebné v podobě, v níž nemají potřebu se kontrolovat. Ve venkovské buržoazní rodině Lanlairových se Celestine stává novým článkem v nešťastném manželství stárnoucí, despotické, upjaté, na majetek fixované ženy a jejího chlípného muže. Celestíniným jediným „majetkem“ je její vzhled, který jí dovoluje pomýšlet na možnost změny postavení, což její touze po rovnoprávnosti vrací jen další ubohost. Ve všech verzích hraje výraznou roli postava sluhy Josefa – jeho pokřivený charakter ale v Renoirově verzi Celestýnu odpuzuje, zatímco ve dvou posledních ji záhadně přitahuje (přitom jak u Buňuela, tak v poslední verzi je Josef pravděpodobným vrahem malé Klárky a aktivním antisemitoum zároveň je ale také možným blížencem Celestine, vidí v něm část svého já, a navíc je pro ni ve výsledku vysvobozením z pozice služky).

 

Znalost předchozích verzí může být pro diváka té současné minimálně dvojsečná. Na jednu stranu je zábavné srovnávat a sledovat, jak se který výklad ke které době hodí, a znalost starších verzí postav obohatí spektrum významů, které se nabízí, na druhou stranu Buňuelova verze vyniká tak moc nad obě ostatní, že se divák může cítit ve výsledku zklamaný, i když verze z roku 2015 není jinak špatná.

 

Děj Deníku komorné z roku 2015 by měl ale údajně být nejvěrnější dekadentní Mirbeauově předloze.

 

Deník komorné

Francie/Belgie, 2015, 96 min.

Scénář: Heléne Zimmer, Benoit Jacquot

režie: Benoit Jacquot

kamera: Romain Winding

hudba: Bruno Coulais

hrají: Léa Seydoux, Vincent Lindon, Clotidle Mollet, Hervé Pierre, Vincent Lacoste...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 08 Březen 2016 10:49 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz