Recenze: Květiny

Email Tisk PDF

LoreakKvětiny jsou velmi zvláštně vystavěný film o třech ženách a krásných kyticích. Nejprve dostává předčasnou menopauzou překvapená Ana každý týden domů květiny od neznámého ctitele.

 

Festival La Pelicúla uvedl v české premiéře film Květiny / Loreak, který Španělsko loni vyslalo do boje o Oscara.

 

Překrásné obrovské květiny jako by byly skoro jedinou krásou, která se v Anině životě objevuje. Žije v chladném bezdětném manželství, v práci vykonává nenápadnou stereotypní úřednickou činnost. Opulentní kytice pronikají do Aniny šedi skoro jako zjevení, pocházejí totiž od tajemného ctitele, a  Aně se díky nim otevírá možnost snít a představovat si, že někdo sní o ní. Když kurýr jednoho dne přestane květiny nosit, objeví se u Any v práci zpráva o smrtelné nehodě jednoho jejího kolegy. Ana je od té doby přesvědčená, že květiny posílal on – Beňat - a začne na místo, kde se nehoda stala, pravidelně anonymně umisťovat květiny, podobně, jako si myslí, že on je posílal jí.

 

Původ těchto květin brzy začne vrtat v hlavě Beňatově matce Tere, ale hlavně vdově po Beňatovi Lourdes. Osudy těchto tří žen nejprve spojují pouze kytice, postupně se ale díky tomu o nich dozvídáme víc. Všechny tři jsou svým způsobem zklamané životem, protože dávno musely slevit ze svých očekávání a musely se smířit s tím, že jim život nesplní zdaleka všechna přání. Film se odehrává v průběhu několika let a dává si tak dost času na to, aby mohl divákům ukázat, jak se životy těchto tří žen po nehodě změnily. Natáčelo se v Baskicku a lokálně prý může film obsahovat politický podtón a být paralelou způsobu, jímž se Baskové vypořádávali s post-francovskou realitou: někteří se snažili předstírat, že se nikdy nic nestalo, jiní se naopak potřebovali ujišťovat, že nikdy nebude zapomenuto. Podobně jako Lourdes řeší trauma z Beňatovy smrti pokusem o zapomnění, což ji nedovede odpustit Beňatova matka, která naopak intenzivně pečuje o synovu památku a říká, že „lidé nezemřou, dokud na ně nezapomeneme“.

 

Když se v životě Tere objeví Ana, která k posmrtně objevenému ctiteli upjala všechny své sny, otevírá se jim dvěma prostor snít společně o životech, které by společně za lepších okolností bývaly mohly žít. Podobně jako se Ana urputně chytla možnosti představovat si paralelní realitu díky květinám od neznámého, Tere se chytá Any jako ženy, kterou možná její syn skutečně miloval a se kterou by bývalo vše bylo jiné (lepší, takové, jaké by si představovala).

 

Lourdes, Tere i Ana trpí neschopností vypořádat se s realitou a najít si způsob, jak v ní být šťastné. Všechny tři ženské postavy z Květin jsou v tomto opakem postavy, kterou ztvárnila Penelope Crúz ve filmu Ma ma, jenž byl také uveden na festivalu La Pelicula. I Květiny jsou filmem o velkých emocích, ale na rozdíl od Medemova filmu se tady zřídka dostávají na povrch. Přesto o nich víme a cítíme je. Jejich tíhou se trošku dusíme, jako bychom byli v pokoji plném krásných omamně vonících květin.

 

Film režisérů Jona Garaňa a José Maríi Goenagy je v zobrazování emocí mnohem úspornější, ale i tak zůstává nečekaně velmi výmluvný. I když se sílou filmu Ma ma se asi úplně srovnat nedá.

 

 

Květiny

Španělsko, 2014, 99 min.

Scénář a režie: Jon Garaňa a José María Goenaga

hudba: Pascal Gaigne

hrají: Itziar Aizpuru, Ane Gabarain, Josean Bengoetxea, Nagore Aranburu

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 24 Únor 2016 20:01 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz