Recenze: Líza, liščí víla – Sni, jak nejvíc můžeš!

Email Tisk PDF

Líza liščí vílaByla nebyla Líza. Nejdřív jsem si myslela, že sleduju maďarskou verzi Amélie z Montmartru, velmi brzy jsem naštěstí pochopila, že Amélie je ve srovnání s Lízou škrobená, nudná, do sebe a Paříže zahleděná a kýčovitá fiflena.

 

 

Líza je sirotek a zrovna je jí třicet - jako mnoha současným hrdinům, jimž přichází do života velký zlom. Třicítka je dnes nejen ve filmu skoro magické číslo - hranice skutečného pocitu dospělosti (a i mně, která tuto recenzi píšu, je zrovna třicet, což může být  zároveň důvod, proč si výše napsané myslím).

 

Líza žije ve fiktivním kapitalistickém světě v Maďarsku sedmdesátých let dvacátého století. Je podobně jako Amélie infantilní, naivní, skromná a touží po romantické lásce. Už dvanáct let pracuje jako ošetřovatelka staré tlusté Marty, vdovy po japonském velvyslanci.

 

Péčí o Martu plně vytížená Líza mluví sama se sebou a nerozumí lidem okolo sebe, přesto je mnohem odvážnější než Amélie. Věří, že patří k liščím vílám známým z japonské mytologie, jejichž prokletí spočívá v tom, že každý člověk, který se do nich zamiluje, zemře. Druhou výkladovou verzí Lízina komplikovaného osudu je fakt, že je do ní zamilovaný duch japonského popového zpěváka Toniho Tamiho, který si přeje, aby Líza smutkem spáchala sebevraždu a přesunula se k němu do říše mrtvých. Třetí, nejpřízemnější verzí může být, že se jí jen nedaří potkat správného kluka – což je verze, které si film všímat určitě nechce.

 

Tahle černá komedie se skoro celá odehrává mnohem víc v hlavě Lízy, než v objektivní realitě, kterou si za tím vším můžeme jen představovat a dohadovat se o její skutečné podobě. Film má jednoduchou pohádkovou zápletku, která poskytuje dostatek prostoru na kombinování nezkombinovatelných prvků, z čehož se tu stává ústřední princip – děj může bláznivě uhýbat kamkoli, chystat pasti na diváka a vrstvit jeho očekávání ohledně žánrových klišé a chování postav, a stále se u toho nerozpadá. Estetika odráží přeplácané prostředí divoké internetové informační stoky, kde se cokoli potkává s čímkoli (v jedné slepé dějové lince zpěvák Toni Tami pracuje ve vesmíru, kde se setkává s kosmonauty v přestrojení za Miss Universe a podobně absurdních slepých linek tu najdete víc).

 

Kdybychom zápletku filmu oprostili od fantazií, měli bychom jednoduchou pohádku o tom, jak obyčejná holka k obyčejnému rodinnému štěstí přišla. Jenže to udělat nechceme, protože svět křehké Lízy na fantaziích stojí a bez nich by nezbylo nic. A tak je Líza, liščí víla možná filmem o tom, jak se v našich představách a snech může stát cokoli, a nikdo by nás v tom neměl omezovat (něco podobného naznačuje divákům v některých svých nedávných filmech i Woody Allen). Líza je ale odvážnější než Woody. Čím divočejší vize, tím lepší, tím víc si užijeme. Liščí víly jsou moudré a samostatné, čím víc mají ocasů, tím moudřejší a šikovnější jsou. Žijí dlouho a mají nadpřirozené schopnosti. Líza je stydlivá ošetřovatelka, která do třiceti let neměla partnera ani přátele. Vyrostla jako sirotek, není nijak extra vzdělaná, neobjevila u sebe žádné skryté vlohy, nebyla by ničím výjimečná, kdyby nebyla schopná věřit, že je liščí vílou.

 

Vizuálně se Líza, liščí víla hlásí k maďarskému původu (ornamenty, divoké kombinace teplých barev). Estetickou halucinogenní stylizovaností připomíná filmy György Pálfiho či Szabolcse Hajdua.

 

Také hudba hraje v tomhle filmu dost důležitou roli. Soundtrack k Líze byl v Maďarsku zvolen nejlepším za rok 2015.

 

Líza, liščí víla

Maďarsko, 2015, 98 min.

Režie: Károly Ujj Mészáros

scénář: Károly Ujj Mészáros, Bálint Hegedüs

kamera: Péter Szatmári

hrají: Monika Balsai, Piroska Molnár, Mariann Kocsis, Andrea Balász...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 08 Únor 2016 16:38 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz