Scope100 - Vyberte si film, který půjde do kina

Email Tisk PDF

RealityÚčast v projektu Scope100 mi druhým rokem působí slast i utrpení zároveň. Možnost vybírat z desítky artových filmů jeden titul, který společnost Aerofilms uvede do kin, je zvláštní privilegium i osobní experiment zároveň. Vždy se na začátku raduju z toho, že mě něco vytrhne ze sledování nekonečného seriálového toku a přivede zpět ke zřídlům kinematografie, ze kterých filmy tzv. festivalového okruhu nezřídka čerpají. Na konci se ale propadám do deprese ze škálového hodnocení (hvězdičky), utváření žebříčků a sepisování doporučení, pro jakou cílovou skupinu je asi film určen.

 

Projekt Scope100 probíhá v šesti evropských zemích zároveň a za spolupráce s profesionální festivalovou platformou FestivalScope. Jeho cílem je přivést do distribuce v každé ze zúčastněných zemí jeden filmový titul, jehož dramaturgický výběr a marketingové i propagační ošetření bude do značné míry určováno plebiscitem z řad filmových fanoušků. Převedeno do konkrétní řeči: stovce diváků (loni jich bylo padesát) se dostane příležitosti prostřednictvím exkluzivních streamů zhlédnout 10 současných filmů z různých států (většinou) Evropy. Následně formou hlasování je vybrán jeden titul, který nejvíce zaujal, a prostřednictvím komentářů obsahujících reflexe, tipy a postřehy je pak utvářena propagační a marketingová kampaň filmu před nasazením do kin.

 

Samozřejmě že jde do značné míry o „řízený experiment“, protože předkládaná desítka filmů je rezultátem předvýběru, který učinili odborníci sledující festivalový okruh. Navíc vliv na propagaci filmu je filtrován zodpovědnými osobami ze společnosti Aerofilms, pro něž výroky účastníků projektu mají spíš status doporučení. Nicméně se stále jedná o zajímavý pokus, jak vtáhnout do distribučního procesu samotné diváky. Ten s sebou nese i řadu nedostatků, ať už jde o srovnávání v podstatě nesrovnatelných titulů či o jejich hodnocení prostřednictvím kvantitativních měřítek, jako jsou již zmiňované škály nebo žebříčky. Progresivní a podnětná je naopak možnost diváků se na interním webovém fóru volně vyjadřovat ke zhlédnutým titulům a konfrontovat své názory. V podstatě jde o digitální obdobu zkušebních projekcí, které si u produkovaných titulů dělají hollywoodská studia.

 

Co opravdu chcete vidět!

Nepřekvapí ani, že v desítce titulů nenajdete vyloženě špatný film, zato ale rozličnost v autorských poetikách, zvolených žánrech či stylistických postupech. Divácké preference vyjevující se v tom, že některým „porotcům“ se ten který snímek líbí víc než jiný, odráží často spíš osobní ustrojení hodnotitelů než nějaké objektivní kvality díla. Pro mě např. trochu překvapivě v obou ročnících zatím vyčnívaly dva filmy pracující se surreálnou poetikou. Jak španělská Magical Girl loni, tak Reality jsou snímky, v nichž se vykračuje z prostoru fotografického zobrazení do sféry stimulovaného snu, kterým kinematografie ve výkladech některých teoretiků také je. Druhý jmenovaný film, a můj letošní favorit, tak činí přímo prostředky metafilmovými. Hlavní postavou je kameraman na lovu nejlepšího výkřiku v dějinách filmu, který se pomalu ztrácí ve svých vizích a kinematografickém neskutečnu. Režisér Quentin Dupieux (Mr. Oizo) svůj film navíc protkává dobře mířenými odkazy k metafilmové klasice, jako jsou Americká noc, Lisabonský příběh či Adaptace, a především velkou dávkou absurdního humoru. Výsledek je omamující.

 

Turecký film Abluka (Frenzy) je zase kafkovským podobenstvím o světě absolutní kontroly. Jeho působivost spočívá v tom, že pro nastolení modelové situace příběhu přitom nemusí užívat mnoho nástrojů nadsázky. Stačí jedno z předměstí Istanbulu odříznout od světa policejní blokádou a vyslat do ulic předčasně propuštěného vězně, aby jako popelář odklízel suroviny potenciálně využitelné pro výrobu bomby a zároveň sbíral informace o lidech ve svém okolí. A když paranoik sleduje paranoika, tragédie takřka antických rozměrů je na světě.

 

Realistickou větev kinematografie reprezentoval ve výběru v nejlepší možné míře švédský snímek Tady a potom (Efterskalv), v podstatě čisté vesnické drama o vyloučení z kolektivu v případě stigmatizovaného jedince. Ozvláštnění do tradičního modelu vnáší prvek mysteria, kdy dlouhou dobu nevíme, co bylo příčinou ostrakizace mladého antihrdiny, a pomalé tempo filmu, valícího se s tíhou uvolněného kamene ke katarznímu finále.

 

Zvláštním sci-fi bez vesmíru se stává řecký film Chevalier. Příchylnost k žánru je spíše tušená v umístění na luxusní plachetnici, v častém užívání interkomu pro oznamování událostí harmonogramu plavby a hudebním doprovodu. Také schéma, kdy skupina cestujících na dlouhé cestě se dostane do bizarního střetu ohrožujícího jejich důstojnost a život, může být divákům vědecké fantastiky povědomé. Pozoruhodné je i zpracování tématu maskulinity z pozice ženské režisérky, která mužské „poměřování“ nepojímá jako něco komického, ale spíš hodného politování. Je to film o tom, co muži dělají, když žádná žena nekouká.

 

Ostatní filmy ve výběru už mě nějak výrazněji nezaujaly, abych se o nich zde rozepisoval. Vůbec celkově mi letos předestřený komplet titulů přišel méně zajímavý než loni, ale to může do jisté míry souviset s výše napsaným, tj. že se jen nesetkaly s mými diváckými očekáváními a nároky. I když si upřímně myslím, že filmy jako Atlantic., Violet nebo The Goob by v letošním souboru i tak vystupovaly do popředí. Tak ale uvidíme, který ze snímků nakonec budete moct zhlédnout ve svém kině. Já tiše doufám, že to bude jeden ze zde zmiňovaných titulů.

 

 

http://www.scope100.cz/

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 22 Leden 2016 08:24 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz