Tolik oceňovaný nový francouzský film Prorok je jen dobrým žánrovým filmem trochu opepřeným o populární arabskou problematiku. Možná by ale takové ceny, jako je Grand Prix v Cannes, zasloužily snímky jiného typu.
Už z plakátu k novému francouzskému filmu je zřejmé, že hlavním hrdinou opět nebude Francouz. Tak to poslední dobou bývá. K snímkům, kde jsou hlavními hrdiny arabské děti žijící na předměstí Paříže nebo přistěhovalci, přibyl letos i Prorok se svým arabským protagonistou. Všechny tyto filmy jako Prorok, Mezi zdmi, Mlčení Lorny či Persepolis uvedl u nás v předpremiéře Festival francouzského filmu a všechny bez výjimky vyhrály ceny v Cannes.
Začíná to být skoro nudná rutina, že se francouzští autoři tolik snaží uvádět jejich národní problematiku do kin, jako by se styděli za svoji koloniální minulost, ale jako by jí ani nemohli porozumět. V Prorokovi totiž spojil režisér Jacques Audiard problematiku arabských přistěhovalců s docela povedeným, ale klasickým žánrem, jen v něm nahradil italské mafiány arabskými. Tím se sice naštěstí vyhnul typickému francouzskému patosu nad neštěstím zubožených a rasistickými předsudky týraných hrdinů, ale mnohé také zjednodušil.
Morálně sporný hrdina
Prorok Malik El Djebena připomíná například hlavní postavu z filmu Scarface, jiní ho přirovnávají k postavě z filmu Kmotr, jenže od tolik oceňovaného Proroka by se dalo očekávat víc než jen gangsterská zábava. Film vychvalovaný v médiích a oceňovaný na festivalech by mohl mít přece jen o něco více uměleckých kvalit, než jen devizu celkem zajímavě zpracovaného žánrového snímku. Kromě toho proroctví, které spočívá jen v několika předjímáních hlavního hrdiny, je dost ubohým spojením s muslimským prorokem. Upřímně by se mohl leckterý muslim urazit.
Hlavní hrdina Malik, devatenáctiletý mladík téměř bez minulosti, prožívá na rozdíl od svých filmových předobrazů svůj vzestup během šesti let strávených ve vězení. Sám režisér filmu chtěl vlastně vytvořit v postavě Malika jakýsi protiklad k postavě z filmu Scarface. Podle jeho vlastních slov se s takovými neurotiky nelze ztotožnit. Ztotožnit se ale nelze ani s morálně sporným Malikem. Ten je sice okolnostmi vězeňského života donucen sloužit mocným, ale to ho nikterak neomlouvá, protože vždycky existuje ta druhá volba.
Kromě toho nelze obdivovat to, že se z mladíka postupně stává ten, kdo sám začíná ovládat mnohé. Příběh je tu vlastně docela jednoduchý a v ničem nepřináší nic nového kromě arabského původu Malika a kromě toho, že se velká část dramatu odehrává právě ve vězení.
Schéma filmového příběhu je jasné během prvních deseti minut. Je tu velký boss, který, přestože je sám vězněm, naprosto ovládá chod vězení, a je tu prototyp outsidera, bezmocný Malik odsouzený na šest let. Šéfovi korsického gangu se ale Malik hodí. Potřebuje ho, aby se mohl zbavit svého arabského nepřítele. Mezi dvěma skupinami vězňů, araby a korsičany, nakonec dojde právě prostřednictvím zázračně učenlivého Malika k výměně moci. Z toho, který slouží bílým korsičanům, se stává arabský gangsterský vůdce a šéf korsického gangu zůstává sám bezmocný uprostřed vězeňské reality. Jenže v tom se právě do značné míry odráží naivita autora.
Negramotný Malik, nezkušený mladík, prochází s neuvěřitelným štěstím různými úkoly, které plní pro korsický gang a bez zjevného charismatu připoutává na svou stranu další mocné muže.
Přece jen něco z jiného světa
Jediným, kdo Malikovi pomáhá na jeho tragicky naivním vzestupu k moci, je duch jeho první oběti. Duch muže, který jako jediný mohl Malika něco naučit, ale zemřel jeho vlastní rukou. Tyto jediné okamžiky filmu ho odlišují od ostatních žánrovek. Jsou to ale jen krátké momenty, kdy se během dvouapůlhodinového syrového příběhu z francouzského vězení, objeví něco zajímavého, něco ze světa mezi světy. Duch, který učí Malika předjímat, v jednu chvíli hoří a jindy je zase předmětem ironických narážek svého vlastního vraha. Jeho role je ale příliš krátká na to, aby film zbavila jeho obyčejnosti, stejně jako některé výrazové prostředky.
Přes všechny výtky je ale třeba dodat, že tento film splňuje všechny požadavky dobré žánrovky. Přestože je snímek velmi dlouhý a příběh je jasný, udržuje jeho autor po celou dobu napětí a i když je film založen na opakování některých notoricky známých motivů, musíte ho zkrátka sledovat až do konce. Mimo tyto kvality jsou ve filmu zajímavé také nové herecké tváře, jako je například hlavní postava Malika v podání Tahira Rahima. Přesto snad na příštím festivalu představí francouzská kinematografie něco, co si ta svá ocenění zaslouží o něco více.
Prorok (Un prophète, Francie, 2009. Délka: 153 min. Žánr: kriminální drama. Režie: Jacques Audiard. Hrají: Tahar Rahim, Niels Arestrup, Adel Bencherif, Hichem Yacoubi, Reda Kateb a další. Distribuce: Aerofilms. Premiéra: 1. prosince 2009.
