Jakkoli trapně to může znít, poslední film Davida Cronenberga podle románu Dona de Lilla Cosmopolis je filmem o smyslu života. Nesnaží se ale smysl života hledat. Každé malé dítě dnes už přece ví, že život žádný smysl nemá. Cosmopolis je o tom, jak se s vědomím nicoty a prázdnoty vyrovnat. Smyslem života je život. Pokud vám to nevadí, můžete dělat cokoli. Třeba řídit taxík. Jenže většinou by každý radši něco víc.
Cosmopolis je o odcizení. Všichni, ať si to přiznáváme či nikoli, trpíme neustálým strachem, že nás společnost vyloučí. Děje se nám to od té doby, kdy jsme žili v tlupách. Členství v tlupě znamenalo život, vyloučení znamenalo smrt.
„Světem obchází strašidlo kapitalismu"
Hlavní hrdina Eric Packer patří k nejmocnějším a nejbohatším lidem světa. Ulicemi New Yorku si pluje ve své luxusní limuzíně a je čerstvě ženatý s přenádhernou éterickou blond básnířkou z miliardářské rodiny. Právě tato linka nás upozorňuje na Packerovu situaci a na jeho vnitřní konflikt. Má vše, co by si každý přál, ale nemůže si to užít. Nemůže proniknout k podstatě, nedokáže se svou ženou navázat vztah. Protože má všechno, je mu všechno jedno. Skutečně naživu se cítí (a během sledování jde snad o jediné momenty, kdy diváka opustí pocit, že film sleduje přes matné sklo) jedině při sexu či bolesti. Musí si prostřelit ruku, aby si uvědomil, že nechce zemřít.
Lidé právě vyšli do ulic. Chudí, „bezvýznamní" lidé protestují proti bohatým, „významným" a mocným. Ericu Packerovi usilují o život. Celému světu se zrychluje tep a lidé mají pocit, že už se to nedá vydržet, že se přeci musí něco stát. Jenže, jak píše Michel Houellebecq, „lidé často žijí s pomyšlením, že to takhle dál nejde, že se přeci jednou musí něco stát. Ve většině případů se ale nestane nic."
Spirála pokračuje, jen v mezičase se občas dva lidé k sobě přiblíží, podobně jako Eric Packer a jeho šílený zakomplexovaný budoucí vrah trpící neurózami všeho druhu. „Významného" s „bezvýznamným" sblíží průstřel, který si Eric sám způsobí. Jakoby na chvilku oba nakoukli za okraj propasti a ze strachu se vzájemně chytli za ruce.
Přestože je Cosmopolis jednou velkou konverzací, nudit se úplně nestihnete. Přestože se na vás valí jedna metafyzická bomba za druhou, nějak to zvládnete. Cosmopolis nestojí na základech klasického příběhu. Může se vám stát, že z vlaku hlavní linky občas vystoupíte a přemýšlíte si sami o sobě. Cosmpolis není film, je to spíš sled podnětů ke kontemplaci. Skvělé ale je, že když chcete, můžete kdykoli do vlaku zase naskočit, a není to proto, že by jel tak pomalu.
David Cronenberg se narodil v roce 1943 a vystudoval University of Toronto, kde se začal zajímat o film. Během studií produkoval dva 16mm snímky (Transfer a From the Drain). Školu vystudoval v roce 1967. Záhy začal točit na 35mm film a uspěl se snímky STEREO a CRIMES OF THE FUTURE, v nichž začal rozvíjet témata, která budou později příznačná pro celou jeho tvorbu. Je mistrem horrorového žánru.
Natočil filmy jako MRTVÁ ZÓNA, MOUCHA, PŘÍLIŠ DOKONALÁ PODOBA, NAHÝ OBĚD, M. BUTTERFLY, CRASH, EXISTENZ, PAVOUK, Východní přísliby a další.
