Když letos hrdina dánského filmu Hon (Jagten, 2012, režie Thomas Vinterberg) Thomas Bo Larsen v úvodu před projekcí snímku ve Velkém sále hotelu Thermal naznačoval, jak je karlovarský festival oproti "načančanému" Cannes uvolněný, chtělo by se říci "baťůžkářštější", diváka v sále mohlo napadnout: "Jak to asi ví?"
Usuzuje tak v zajetí okamžiku z mladých natěšených tváří v publiku, nebo pouze opakuje marketingový slogan, kterým se vyšší festivalový management (třída VIP, akreditace AA/BB – „All Access" včetně Becher's Baru v Grandhotelu Pupp) snaží podobné "pohodářské" hvězdy na festival nalákat? Tato "skupinka vyvolených" by nicméně měla být ve střehu, s letošními logistickými novinkami by mohla za pár let vítat dalšího hosta pouze před hloučkem alkoholem posilněných vrávorajících novinářů z vybraných "partnerských" médií. Pro neznalé: kastování návštěvníků neprobíhá pouze napříč festivalovými "společenskými" vrstvami na základě akreditačních kategorií, rovněž mezi novináři jsou tzv. vyvolení a póvl (poznávací znamení: spolu s akreditací přidělená festivalová taška s aktuální festivalovou "grafikou" přes rameno versus papírová – recyklovatelná! - nákupní taška à la supermarket). V Literárních novinách máme tu čest patřit do posledně jmenované skupiny.
Boj o Velký sál
Ale zpět ke zmíněným změnám – festival se letos zjevně rozhodl skoncovat s tou částí diváctva, kterým se tak rád zdobí při zahraničních prezentacích a jež tvoří hlavní jádro "natěšené atmosféry" při každém ročníku – s mladými "baťůžkáři". Ti na festival obvykle přijedou na pár dní, a protože vědí, že na svou akreditaci mají dosti omezenou šanci získat jakýkoli lístek, koupí si akreditaci na minimální dobu a místo nesmyslného shánění lístků u pokladen se s danými kartičkami snaží před projekcemi čekat na štěstěnu v podobě svrchovaného rozhodnutí místního "pořadatele", zda divou zvěř vpustí na neobsazená místa v sále nebo naopak významotvorně rozpaží. Těmto převážně náctiletým se ovšem (zjevně důsledkem krize) letos pšenka neurodila, při velkorysém vpouštění do sálů "jen na akreditaci" se totiž u většiny sálů začala kontrolovat jejich platnost, takže dvě třetiny čekajícího davu se zase hbitě otočí na podpatcích. V nejoblíbenějším Velkém sále zase nejoblíbenější český moderátor nahrál znělku, která 7 minut před začátkem představení oznámí, že nastala očekávaná chvíle, kdy můžete veškeré vstupenky zmačkat, protože vytištěná čísla na nich pozbývají platnosti. Čekali byste, že díky tomu alespoň zoufalí baťůžkáři, přimáčklí do té doby v davu na skle v předsálí, najdou své zasloužené místo a zabrání se tím tradičním konfliktům, kdy nagelovaný pár ve večerním oděvu mával 2 minuty před začátkem filmu vstupenkami před tvářemi – již pohodlně usazených - umolousanějších spoluobčanů? Omyl. Poťouchlí pořadatelé totiž znělku nepouští ve chvíli, kdy zároveň v předsálí otevřou stavidla, nýbrž o několik minut dřív, takže naopak dochází k hromadné akci kulový blesk uvnitř kasty vyvolenějších (majících vstupenku), neboť některým se nezdá, že sedí na dostatečně společensky významném místě a nastává hromadný přesun, nemluvě o tom, že v očekávání hlasu moderátora již deset minut před začátkem filmu postávají podél řad hloučky dravců a ostřížím zrakem vybírají svou sedačkovou kořist. Pokud se vám nicméně náhodou podařilo sehnat vstupenku standardní cestou (tedy ne přes známé v Industry oddělení), což je každým rokem složitější i na akreditace typu „press", přijdete do sálu spořádaně deset minut před začátkem a potřebujete jít, nedej bože, na záchod, stojíte před závažným dilematem, zda dát přednost potřebě fyziologické či duševní (zhlédnout film), neboť v novém systému se již obojí vylučuje. Pokud zvolíte čůrání, musíte se smířit s tím, že se pak během filmu spolu s ostatními "opozdilci" budete – pomalu, ale svorně - kutálet po svažující se podlaze Velkého sálu dolů k hvězdnému pódiu.
Měj rád svůj festival
Pro festivalového smrtelníka s prošlou studentskou akreditací na krku musí být vskutku s podivem, kolik peněz musí produkce vynakládat na nesčetné vybrané párty pro "zvané", rozseté den co den od Thermalu přes různé vily významných jmen až po vyhlášený grandhotel. V tomto kontextu je poněkud nepochopitelné rozhodnutí onoho bezejmenného snaživce, že ti, kdo mají propadlou akreditaci, se letos na film již nedostanou, i kdyby se mělo promítat pro pověstné tři diváky jako za socialismu. Šetřit se bude tedy zespodu, od proletariátu. To je u mega-akce, sponzorované - mimo jiné - státním Ministerstvem kultury, u níž se - mimo jiné - významné posty předávají na základě ryzího "kamarádství", poněkud ošemetná politika. Aby jednou oné doposud tolik vzácné festivalové lůze nedošla trpělivost a delegace Sirů a Dames ve Velkém sále nemusela čelit rudé spršce vytrhaných sedaček.
Ano, i letos se na festivalu promítaly filmy, o těch však raději jindy.
-
|2012-07-07 16:20:39 baruna - Chudáci podvodníčciJe opravdu zajímavé, jak lze také vyložit podvod s propadlými festivalovými passy: festival šetří, kde by neměl. Není dost na tom, že na festivalu je výrazně nižší vstupné, než běžně v kinech, ono je ještě špatné kontrolovat platnost akreditací. Je to stejné jako s revizory v hromadných dopravních prostředcích: hajzlové, chytají černé pasažéry!
Eva