V neděli 29.1. a v pondělí 30.1. vystoupil v Arše moskevský Teatr.doc s inscenací Dva v tvém domě, založené na skutečném domácím uvěznění běloruského opozičního prezidentského kandidáta a básníka Vladimíra Něklajeva.
Teatr.doc je státem nedotovaný soubor, jež má v Moskvě sál pro přibližně 40 lidí. Pracuje vždy metodou, která bývá spojována s dokumentárním divadlem. Základem je zpravidla rešerše pramenů a rozhovory s autentickými účastníky. Z těchto pramenů pak bývá vytvořen svébytný umělecký tvar. U nás se dokumentárnímu divadlu věnuje např. Miroslav Bambušek či divadlo Feste.
V lukašenkovském Bělorusku je básník a opoziční kandidát Vladimír Něklajev vsazen do domácího vězení. Jeho privátní život se velmi konkrétně protne s nástroji vládnoucího režimu. V pozadí scény je plánek skutečného bytu Něklajevových (zřejmě, aby dodal na autentické dokumentárnosti). Před ním jsou postaveny židle, jejichž uskupení se různě mění, vysavač a kýbl – atributy čistoty a pořádku. Tři střídající se agenti KGB vždy si pečlivě nesoucí přezůvky v igelitce, domácí vězeň a jeho žena Olga (v podání skvělé Iriny Savickové), která svojí nesmířeností rozdmýchávala většinu konfliktů a situací. Na nepozvané „hosty" byla natolik nepříjemná, že agenti začali litovat básníka, co že to má doma za fůrii.
Hodně se pracovalo s napětím mezi nepatrným alibismem svědomí, povinnostmi a těžce uplatnitelnou lidskostí příslušníků KGB. Naštěstí se tvůrci vyvarovali modelové hry a přílišného patosu. Svižnosti je docíleno rozdělením děje do více krátkých epizod, jímž je vlastní určitá nedořčenost. Dva v tvém domě jsou něco mezi psychologickou sondou do vykloubené situace, absurdní groteskou a dobrou uměleckou glosou reality nesvobodného režimu.
Českému divákovi může být známá inscenace Putin lyžuje na motivy deníku oficiální ruskou garniturou zavražděné novinářky Anny Politkovské divadla Líšeň. Česká inscenace reflektuje situaci Putinem autokraticky vedeného Ruska na základě knižně vydaného deníku zesnulé novinářky. Naproti tomu Teatr.doc tak činí podobenstvím z Běloruska, jímž samozřejmě (a možná primárně) vydává svědectví o tamních poměrech. Nevím, zda to bylo podobenství záměrné či nikoliv. Téma zmanipulovaných voleb je Rusku v těchto dnech velmi aktuální. Je pravdou, že před časem se soubor ve své inscenaci Čas vosemnadcať zcela otevřeně věnoval skutečnému osudu ruského právníka Sergeje Magnitského, který objevil korupci ve vysokých vládních kruzích a poukázal na ní, poté byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a po roce ve vězení podlehl těžké nemoci, bez poskytnutí lékařské péče. Teatr.doc se nyní chystá premiérovat inscenaci Berlusputin.
Po obou představeních se konala diskuse s tvůrci (režisérem Talgatem Batalovem, uměleckým šéfem souboru Michailem Ugarovem a autorkou textové předlohy Jelenou Greminovou), zástupkyní sekce Člověka v tísni pro Bělorusko Lídou Vackovou a dvěma v uprchlickém táboře „vyštrachanými" (tipla bych, že Janou Svobodovou) politickými utečenci právě z Běloruska. Bohužel ta pondělní byla rozostřována diletantstvím moderátora Jana Rumla, který už v úvodu popletl název souboru, aby si po pár z jeho úst položených plytkých dotazech ani nevzpomněl, jak vypadá běloruská vlajka. Po pouhých osmi letech předsednictví jakéhosi výboru pro Bělorusko. Nejrušivějším elementem znemožňujícím soustředění byla samozvaná tlumočnice v důchodu, která se v počátku diskuse rozhodla přispět svým umem a vydala se na pódium, jež na sebe strhávala příliš mnoho pozornosti, nenechala promluvit přítomné profesionální tlumočníky a navíc svým chováním, projevem a dikcí přesně ztělesňovala prototyp „úči ruštinářky". Taková paradoxní tečka to byla.
