Recenze: A zítra mě, lásko, opět pochovej – Kdo se bojí Františka Kriegela?

Email Tisk PDF

A zítra mě lásko opět pochovejMatěj Samec napsal divadelní hru na motivy osudu komunisty, který v roce 1968 odmítl v Kremlu podepsat protokol o souhlasu s příchodem sovětských vojsk do tehdejšího Československa.

 

Dodneška se nám zachoval mýtus o hrdinovi, jehož hrdinství je některými velebeno a jinými umenšováno. František Kriegel byl přeci jen komunista, takže kdo si ho nechce vážit, nemusí. Představení A zítra mě, lásko, opět pochovej ale není zpytováním Kriegelovy integrity, s tou se dopředu počítá jako s výchozím bodem pro situaci, v níž se ocitne člověk, který za svou nonkonformitu draze platí. Máme tu obraz Kriegla, který dnes někteří chceme vidět, protože nám schází - člověka, který věřil v demokratické ideály. Člověka, který není ochotný dělat morální kompromisy.

 

Představení o Františku Kriegelovi ve Strašnickém divadle zrežírovala Viktorie Čermáková. Kriegelův osud nahlédneme částečně perspektivou jeho zestárlé ženy Rivy a částečně přiznanou perspektivou dneška (postavy i v jejich vyšším věku ztvárňují mladí herci), s vědomím, že autenticky se ani do jednoho z manželů už stejně vžít nedokážeme, ale můžeme si je aspoň představovat. K tomu nám skvěle slouží například visutá hrazda, na níž František balancuje a posedává nad Rivinou zahrádkou s modrým bazénkem.

 

S obrazem Rivy se poprvé setkáme v jejím opuštěném bytě, který místo rodinného štěstí zdobí spousta starých fotografií a květin. Staré ženě dělá společnost její minulost, s níž je potřeba se vypořádat. Drama nestojí na dávno učiněném rozhodnutí jednat či nejednat podle vlastního přesvědčení. Riva, kterou vidíme, nepochybuje o tom, že mělo smysl stát při muži, který si nekompromisním následováním idejí vysloužil zatracení a samotu. Představení spíš zachycuje Rivu, která neví, co s tím vším teď, na konci života. Má se snažit, aby se o tom všichni dozvěděli? Budou potom činy její i jejího muže hodnotnější? Budou pak hodnotnější jejich životy? Nebo si vystačí s tím, že nastáří nezahořkla, protože nemusela kvůli strachu slevovat ze základních hodnot?

 

František cvičí na hrazdě, chodí na chůdách, převyšuje všechny ty, kteří podléhají slabostem a strachům a stávají se tím menšími než on. Pozoruje je osaměle shora. František je nahoře sám a nešťastný, protože věřil v ideály, které se mu v rukou mocných bortí. Riva pod jeho hrazdou prožívá stáří na své malé zahrádce a přemýšlí o tom, jakou cenu morální integrita má. Co by musela lidem nabídnout, aby se jim dodržování základních humanistických principů mohlo stát nejvyšší hodnotou? A co má nabídnout sama sobě, když už s odkazem svého muže zůstala úplně sama?

 

Představení A zítra mě, lásko, opět pochovej není morálním apelem. V komorním prostoru Strašnického divadla funguje nejpíš jako intimní setkání s Rivou a Františkem, nebo spíš s jejich obrazy, které si chceme pamatovat, protože bychom jimi možná sami rádi byli.

 

Matěj Samec: A ZÍTRA MĚ, LÁSKO, OPĚT POCHOVEJ

Režie Viktorie Čermáková

Dramaturgie Lenka Kolihová Havlíková

Výprava Jana Hauskrechtová

Hudba Jakub Kudláč

Hrají Anna Císařovská, Anita Krausová, Jiří N. Jelínek, Matěj Nechvátal, Filip Šebšajevič

 

http://www.divadlox10.cz/program/unor-2016/

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 11 Únor 2016 09:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz