Recenze: Na slepičím zámku

Email Tisk PDF

Na slepičím zámkuVojtěch Bárta zdramatizoval příběh Suzanne Renaud, manželky českého básníka Bohuslava Reynka. Po Zkáze Tenočtitlánu a Příhodách z bezprostředního neskutečna je to Bártovo třetí představení v rámci Chemického divadla.

 

Bárta nejen režíruje, ale píše si i dramatické texty. V Zkáze Tenočtitlánu se věnoval poezii zaniklé mayské civilizace, v Příhodách z bezprostředního neskutečna zprostředkoval osud tělesně postiženého maďarského básníka Maxe Blechera (postižení tu nezmiňuji ze škodolibosti nebo senzacechtivosti, ale proto, že se mi z představení zdálo být podstatné pro témata, jimiž se Blecher zabýval – tělo jako příliš ostrá hranice mezi člověkem a jeho okolním světem, tělo jako neodpáratelné memento křehkosti existence).

 

Poezie na první pohled spojuje všechna tři představení Vojtěcha Bárty pro Chemické divadlo, a ne jen poezie jako umělecká disciplína, kterou se ústřední postavy her zabývaly, ale i poezie v širším smyslu jako výrazná osobitost přecitlivěle niterných (v pozitivním slova smyslu) lyrických výjevů, které se nenechají rozptýlit nějakým postupně budovaným vnějším dramatem.

 

Suzanne Renaud nebyla jenom ženou významného českého básníka, ale hlavně sama psala básně (důkazem je nedávno vydaná kniha Lucie Tučkové Suzanne Renaud, Petrkov 13). Když ji Reynek po letech intenzivní korespondence nad překladem jejích básní požádal o ruku, nedocházelo jí, kam se s ním vydává. Čekal ji život se samorostem a podivínem stranícím se světských radostí, uprosřed slepic a koz.

 

Jenže Suzanne Na slepičím zámku sice občas některým Bohuslavovým gestem pohrdne, občas narazí na malost či na zimu a neútulno, ale pak se nad tím vším jak baldachýn vzedme poezie, která všechna neporozumění mezi nimi zastíní. Pro Reynka byl život v ústraní a tichu přirozený, pro Suzanne Renaud byl krásný i příšerný naráz.

 

Perspektivou francouzské básnířky pocházející ze středostavovské rodiny se v představení díváme na český národ v nelichotivém světle (jako symbol tohoto srovnání se tu utká dvojice slov: vzešená „La pomme de terre“ s obyčejnou „bramborou“). Možná chce představení lehkou oklikou pálit do sílících nacionalistických projevů objevujících se v souvislosti s českou imigrační politikou, možná chce jenom naznačit mnohoznačnost jednoho citového pouta. Vztah Suzanne a Bohuslava je plný protichůdných pocitů, Bohuslav je pro Suzanne nejcitlivějším básníkem i obhroublým pasáčkem zároveň. Představení Na slepičím zámku není žádné drama, co vás sní a vyplivne unaveného, ale spokojeného. Je udělané velmi subtilně a křehce, a přesto si svého diváka (je-li to ten správný) podmaní.

 

Do role Reynka obsadil Vojta Bárta mladého dokumentaristu a slam poetristu Bohdana Bláhovce, což je dost zajímavá volba, protože Bohdan od narození kulhá a Reynek nikdy nekulhal. Tělesná vady je tu pravděpodobně využito jako zvnějšnění dojmu nedokonalosti, kterým Reynek na svou ženu někdy působí. Bohdanovo zářivé osobní charisma spolu s tělesnou vadou na jevišti funguje podobně jako výše popsaný rozpor ve vztahu Bohuslava a Suzanne.

 

 

Na slepičím zámku

 

Volně inspirováno odkazem a díly Suzanne Renaud, Bohuslava, Jiřího a Daniela Reynkových a knihami
Aleše Palána a Lucie Tučkové.

 

Hrají: Marta Vítů, Bohdan Bláhovec, Vojtěch Hrabák, Eliáš Jeřábek, Dana Marková
Lightdesign: Martin Bitala
Scéna a kostýmy: Jana Hauskrechtová
Asistence: Tereza Kmoníčková
Produkce: Zuzana Rainová, Magda Juránková
Scénář a režie: Vojtěch Bárta

 

Hraje se ve Venuši ve Švehlovce opět 7. a 19.2 2016.

http://www.venuse-ve-svehlovce.cz/#program

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 01 Únor 2016 16:48 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz